Příběh Marie (2014)

"Příběh Marie" je pro mě specifický tím, že ho mohu nahlížet ze dvou různých rovin. První je ta kinematografická, druhá pak profesní. Nejdříve k první zmiňované. Film mě zaujal především tím, že je důkazem toho, že aby byl film dobrý, není k tomu nutné, aby tam bylo extra hodně triků, přemrštěná hudba, velké napětí atp. Druhá věc je příběh. Díky tomu, že vychází ze skutečných událostí, naprosto originální. Teď k té profesní části: já pracuji s lidmi s poruchami zraku i sluchu a mám za sebou praxe v jedné škole pro sluchově postižené. A dívat se na tento film, to byla slast. Je hrozně zajímavé porovnat, jak vypadá český znakový jazyk a ten francouzský, jakým způsobem pracují s Lormovou abecedou (hláskování, ukazování slov pomocí dotyků prstů na dlaň). Z tohoto hlediska naprosto profesionální práce. I fakt, že představitelka hlavní role je neslyšící je za mě známkou dobře odvedené práce.

Družka mi říkala, že prý všechny filmy nemusí být jenom o emzácích, zombiích, mutantech, šílených androidech, sadistických kanibalech nebo třeba křížencích žraloků a chobotnic. To jsem nevěděl, tak jsme si tedy pustili na zkoušku tenhle. No a moc se mi to líbilo. Pamatuju, že když jsem se už coby dítě doslechl o hluchoslepých, ta představa mi způsobila takovou malou dětskou existenciální depku. Ale dostal jsem se z toho (snad bez následků) a tenhle film je navíc spíš takový sluníčkový a hřejivý, než depresivní. No a pro šťouraly -ve skutečnostito všechno bylo přeci jenom malinko jinak.

Úžasný príbeh o tom, že sa netreba vzdávať a aj keď niečo vyzerá beznádejne, tak stojí za to sa snažiť. Sestra Marguerite má môj obrovský obdiv, za to, že napriek toľkým neúspechom to s Marie nevzdala, a napokon sa jej podarilo prebudiť v nej edukačný impulz. Po tomto filme si už aj ja zapamätám, že nožík sa povie po francúzsky "couteau" :) Ale vážne, toto je veľmi inšpiratívny film. A niekedy mám pocit, že takíto hendikepovaní ľudia majú väčšiu snahu a záujem o edukáciu ako mnohí zdraví ľudia, ktorí sa vyhovárajú na kadejaké psychické poruchy a nemienia opustiť svoju komfortnú zónu. Pekné, a v závere veľmi smutné :(

"Ako sa dorozumieť cez hradbu tmy a ticha?"Veľmi silný príbeh, navyše aj výborne nakrútený. Pri stvárňovaní takéhoto námetu sa môže veľmi ľahko stať, že z toho vznikne patetický gýč. To ale vôbec nie je tento prípad. Film je veľmi ľudský, uveriteľne civilný, divák až zabudne, že sleduje hercov a nie skutočných ľudí.

Jelikož to bylo podle skutečné události, tak je opravdu obdivuhodné jak těžce nemocná Markéta dokázala převychovat zdivočelou Marii v ukázněnou dívku. A hlavně že se Marie která byla hluchá i slepá naučila být šťastná. Takový film by se určitě hodil na letní filmovou školu v Uherském Hradišti. Akorát bych ho nedoporučila dětem. Mohly by mít z toho deprese protože u toho konce se i dospělý člověk zaručeně musí rozbrečet ikdyž ví že to neskončí dobře.