Laibach: Pobeda pod suncem (1988)

Laibach je nemecký názov mesta Ľubľana. Laibach je tiež aj undergroundová, experimentálna elektro-industriálna kapela zo Slovinska. Laibach je hudobnou zložkou umeleckého hnutia NSK (Neue Slowenische Kunst). Laibach je kapela, ktorá významne ovplyvnila môj hudobný vkus. Laibach má môj rešpekt. "Laibach: Pobeda pod suncem" - dokument o skupine Laibach. Laibach, Laibach, Laibach... Laibach bol jedinečný fenomén. Laibach mám stále rád. Laibach! ****(07.02.2013)

"Politika je najvišja in vseobsegujoča umetnost in mi, ki ustvarjamo sodobno slovensko umetnost, smatramo sebe za politike," pravil Laibach. Do češtiny bych to přeložil asi takto: "Politika je nejvyšším, všezahrnujícím umění a my, kteří tvoříme současné slovinské umění, považujeme sami sebe za politiky." U většiny populárních kapel a interpretů IMHO platí, že jejich produktem není pouze hudba, ale taktéž oni sami. Kde by byla Lady Gaga bez přestylovaných kostýmů a provokací, kde by byl Marilyn Manson bez svého úchylného androgynního zjevu, kde Krafwerk bez "seberobotizace" či Tatu bez předstírané lesbické lásky? Možná by i tak prorazili, ale jistě i za tímto image stojí značná část jejich úspěchu. Někdy opravdu souzní s provozovanou hudbou, jindy lacině zvyšuje atraktivitu a nejčastěji se tupě podřizuje vzorům, které působí ve stejném žánru. Troufám si tvrdit, že ač Laibach nejspíše netvoří nejlepší hudbu ani v poli rockového žánru, natož všeobecně, jako produkt v němž je zahrnuta sebeprezentace v médiích, interview, plakáty, kostýmy, koncertní vystoupení, texty, provolání, provázanost s obdobnými (i nehudebními) skupinami a nakonec i hudba sama, se k dokonalosti přiblížil nejvíce. Není to hudba Laibachu, co je Uměním (s velkým U), ale Laibach sám to již, tvrdím, je. Kdo by upřel podvratnost kapele, která byla za svou dlouhou kariéru obviněna z ultrapravicovosti i ultralevicovosti, nacionalismu i pošlapání národu svatých hodnot, fašismu, nacismu, komunismu... ? Nejsem schopen odhadnout, zda v době vzniku kapely zakladatelé Laibachu tušili, kam dospěje jejich nápad postavit image na totalitní symbolice, rétorice, militantním zjevu, na vrhání odhodlaných pohledů, temných rytmech, disharmonii atd., leč v době vzniku tohoto dokumentu, po prvním velkém evropském turné Laibachu, který z něj udělal nepochybně nejúspěšnější kapelu východního bloku (dobře, Jugoška byla tak trochu mezi) na západě, již vykrystalizoval sice těžko čitelný avšak zároveň převelice přítomný obraz této skupiny. Pobeda pod suncem "konzervuje" tento obraz. Ukazuje Laibach nejrpve jako dítko svého města, kolébky jugoslávského komunismu a sídla těžkého průmyslu, aby jej přesunula do Lublaně, v níž už je skupina ustavena jako provokující svým německým názvem a dalšími proprietami. Mezi záznamy z koncertů a ukázkami videoklipů, jež představují industriální hudbu kapely, se mísí matoucí interview s členy Laibachu, záběry plakátů, rozhovory s novináři, recenzenty, filozofy i lidmi "z ulice" a doplňuje je předčítáním štvavých novinových sloupků, "protiLaibašsky" naladěných dopisů apod. Co chvíli zazní těžce srozumitelné politické manifesty předčítané členy kapely za řečníckým pultíkem ověšeným symboly Laibachu, vždy odměněné nahraným potleskem. Materiál není příliš novátorsky prezentován, ale fanouška Laibachu tak baví a těší, že mu ty slabé **** věnuje. Laibach je cimrmanologie politické akce. Dokud bude držet image naprosté, až teatrální vážnosti, bude jeho vtip z nejostřejších na světě.(03.07.2011)(méně)(více)

Zpětně v čase zajímavé prohlédnout plody neposedného dítka jugoslávského socialismu.(max.70%)(05.06.2023)

Děsivě krásné. Skrápěno dehtově černými slzami humoru.(09.08.2015)

Jedna z nejlepších kapel bývalého "Východního bloku" bez diskusí..! :-)(25.07.2011)