La valle dei sorrisi (2025)

Žádná lehce stravitelná "hororová" jednohubka.Očekávaně. Vše v pomalém rytmu rostoucích, do kůže vryvajicich momentů, které mají vyvolat intenzivní znepokojení. Padlý Anděl v podobenství mladého chlapce, kterého snad poslal v rámci očisty na zemi sám bůh, má pomoci obětí zapomenout. Opak je pravdou.

Výborná věc, které by měli věnovat pozornost fanoušci tíživých, pomalých, myšlenkově podnětných a ambivalentně vyznívajících žánrovek.

6/10.Moderní italský euro slowburn horor od Paola Strippoliho (Klasický horor) sliboval mnohé, protože tenhle chlápek patří k zajímavému jménu v moderním Italském hororu, jenže jeho novinka je ve výsledku spíš takové tklivé mystery slowburn drama, které se o horor opře asi tak intenzivně jako unavený důchodce o hůlku. Máme tu tělocvikáře, co dorazí do alpské vesničky, kde jsou všichni až podezřele vysmátí. Žádná deprese, žádné úzkosti, až překvapivá idylka. Důvodem je chlapec Matteo, místní lapač smutku, který skrze objetí vysává z lidí bolest a jako bonus se do nich umí i převtělit. Je považovaný místními za svatého. Vizuál je fajn, hudba taky a herci se snaží, co jim síly stačí. Motiv izolované komunity a náboženského fanatismu sice připomíná kousky jako Slunovrat nebo Wicker Man, ale tam, kde tihle šlápli na plyn a naservírovali nám slušné žánrové atrakce, tak Strippoli jen tak lehce přešlapuje na místě. Je to hrozná škoda, protože ten nápad s převtělováním přímo volal po nějakém kreativním masakru. Dokážete si představit tu jízdu, kdyby se Matteo převtěloval do lidí a nutil je k sérii brutálních sebevražd? To by byla jiná káva než tohle spirituální objímání. Finále sice dokáže emocionálně zasáhnout, ale než se k němu prokoušete, uběhnou dvě hodiny, které v nohách i hlavě cítíte víc než výšlap na ty Alpy, kde se to natáčelo. Jako slowburn to sice funguje a své kouzlo to nezapře, ale absence pořádných žánrových atrakcí mě prostě mrzí a neodpustím je tady. Pokud máte rádi slow burn dramata s okrajovými hororovými prvky, tak byste měli zbystřit, hororoví fanoušci si můžou dát pohov.(01.02.2026)

Horor, na ktorý ma navnadili tunajšie nadšené komentáre, vďaka čomu som čakal psychologickú depresiu, možno niečo v štýle Hereditary, a samozrejme je výsledok za mňa taký nemastný, neslaný. Príbeh o skrachovanom učiteľovi a jeho podivnom kamarátstve s nesympatickým problémovým teenagerom s telepatickými schopnosťami, ktorého „talent“ siaha ďalej, ako sa spočiatku zdalo. Keďže však očividne nemá úplne jasno ani vo svojej sexuálnej orientácii a ešte je aj psychicky labilný, dobre to dopadnúť nemôže. Film je solídne nakrútený, má celkom zaujímavý príbeh a vlastne som bol rád, že sa to celé napokon niekam dohrabalo, ale čo z toho, keď sa film počas doby dvoch hodín zakusol do žánrových elementov maximálne tak v troch krátkych scénach. Nedá sa zľaknúť, nedá sa báť, krvi je minimum, ešte aj tá jedna vražda s rozbitím hlavy bola mimo záber. Proste je to skôr konverzačná dráma. Moje očakávania samozrejme splniť nemôže (ani vďaka posolstvu či občasnej dusnejšej atmosfére), no aby som nekrivdil, o vyložene zlý film sa nejedná.(04.01.2026)

V depresích se utápějící učitel, jehož život se ocitl v troskách po rodinné tragédii, se usídlí v horském městečku, jehož obyvatelé se zdají být nezvykle šťastní a spokojení. Až na jednoho velmi speciálního mladého chlapce.The Holy Boypřináší sympatické podvracení mýtů o náboženských ikonách a dobročinnosti církevních činitelů, které je zabalené do košatého coming-of-age queer dramatu s velmi znepokojivými okolnostmi. O horor se to otírá spíše okrajově, ale jakmile se to do žánrových elementů zakousne, dělá to velmi působivým a rázným způsobem. Rozhodně neveselá podívaná, zato však v mnoha ohledech zajímavá a podnětná k přemýšlení. [Sitges 2025](14.11.2025)