La mano che nutre la morte (1974)

Klaus Kinski jako šílený doktor transplantující kůži z mladých žen na popálenou manželku zaujme.(50%)

Dobrý gotický dobový kúsok. Pekná výprava, prostredie, ženy. Príbeh taká klasika, ale je podaný dobre, a k tomu zopár skvelých drsnejsich scén transplantácie. Dobrý záver, kde sa príbeh zopárkrát ešte zauzlí, než skončí. Možno by mi chýbala ešte trošku čosi ako iskra, Kinski je zaujímavý, ale skoro s jediným výrazom, a podobne je na tom celý film. Dobrý, miestami výborný, pozerá sa skvelo, len... Trošku väčšie nadšenie zo strany tvorcov by to posunulo ešte ďalej. Ale i tak, výborný, atmosferický film.(11.05.2022)

Vedle paralelně natáčeného“Le amanti del mostro“ byl tohle evidentně ten důležitější a ambicióznější projekt. Na mě to ale paradoxně fungovalo o poznání méně. Sofistikovanější příběh a větší počet herců totiž ubrali prostor Klausovi K. který je evidentním tahounem obou filmů. Nutno uznat, že filmaři si nejspíš byli vědomi tohodle faktu a klausův zmenšený manévrovací prostor se snaží vykompenzovat hned druhou nejsilnější fintou brakoidní filmařiny: erotikou :D A proč né-žejo? Vždyť co si budeme říkat- Nahá ženská kůže a prvoplánový lesbický sex je lepší výplň a vata než křečovité dějové kotrmelce a zoufalé pokusy o seriózní herectví :) . Navíc, když už tam Klaus je (a pozorný divák si všimne, že tam není i když tam být má :D ) tak se (hlavně ke konci) dostává do hereckých poloh které u něj jindy nejsou zase až tak obvyklé, a to je pro klausofily a jiné úchyly na kvalitní herectví, docela zajímavý zážitek.... Celkově je to teda hodně svéhlavá a osobitá taliárna, která má –přes všechny neduhy nízkorozpočtového, horrorového braku- opravdu něco do sebe.(22.12.2015)

Gotický horror o šíleném vědci (no, asi nebyl původně úplně šílený, ale to, na čem pracoval, tedy za jakou cenu, šílené bylo), v jehož stopách kráčí oddaný žák (Kinski se pro vyšinutce, padouchy a monstra, kterým byl údajně i ve skutečnosti, zkrátka narodil), aby experimenty dotáhl do zdárného konce. Já mám slabost pro gotická klišé, takže jsem postrádal mlhu, bouři a hřbitov, ovšem nechyběla hrobka, ba i pavučiny a kostry se našly. A velmi pohledné herečky! Film o transplantacích nebyl ve své době ničím originální (i u nás už jsme měli Ztracenou tvář), dokonce se velmi blíží snímku Oči bez tváře z roku 1960. Přesto jsem si ho užil a k původním 3* přihodím jednu za pěkné provedení transplantací...(24.11.2015)

Možná se budu opakovat, ale italové fakt horrory uměli. Ať šáhnuli, na co chtěli, vždy z toho žešly velice kvalitní snímky. Evil Face se řadí, jak už zmiňuje Kangax mezi ty poslední z žánru gotického horroru a rozhodně mu ostudu nedělá. Ba naopak potvrzuje výbornou "Bavovu školu". Přestože Garrone není tak schopný režisér jako již zmiňovaný Bava a v audio-vizuální stránce se mu nemůže rovnat, body rozhodně získává za velice dobře vystavěným příběh. Ten je opravdu zajímavý a myslím si, že mnohé i jeho vyústění zaskočí. Detailněji se o něm raději rozepisovat nebudu, abych zbytečně nespoileroval. Co rozhodně stojí za to vyzvihnout, tak je také postava Kinskýho, který se svého partu zhostil také velice solidně a jeho postavu jsem mu věřil. Tím však klady končí...Atmosféra není moc silná a již zmiňovaná audio-vizuální stránka je lehce průměrná. I přesto ale snímek stojí rozhodně za shlédnutí a fandové italského horroru neudálají s jeho výběrem chybu.(27.06.2011)