Zaniklý svět rukavic (1982)

Jako jo, je to zajímavé, originální, nápad je skvělý a jednotlivé povídky něco do sebe více či méně mají, to jo... ale pořád se nedokážu ubránit zklamání. Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem od toho čekal víc než jen povídky na různá témata, čekal jsem něco celistvého a hlavně silného. Tohle bohužel nebylo ani jedno ani druhé. Ale třeba je to jen můj osobní problém a až Zaniklý svět rukavic někdy uvidím, tak ho možná docením víc, protože už budu vědět, do čeho jdu. Silné 3*

K dílu Jiřího Barty, obdivuhodnému pro svoji básnivost, osobitost, myšlenkovou celistvost a technickou zdatnost, mám blíže než k tvorbě podle mě přeceněného Jana Švankmajera ; dovolím si proto vyjádřit se k němu obšírněji. Dětsky roztomilý debut "Hádanky za bonbón" ještě nedává tušit váhu pozdějších, temnějších kousků . Následující "Diskjockey" a "Projekt", dílka nápaditá a přiměřeně provedená, se už dospěle vyjadřují k našemu světu, a mluví varovně : o životě uprostřed záplavy vynálezů a za nos vodících symbolů - výplodů lidského ducha, které tohoto ducha čím dál víc zplošťují ; vně i uvnitř nás "diskžokejů" a "projektantů" se vše připodobňuje zboží, na němž nevědomky stavíme své bytí, vedeni mandalami gramodesek z hracích skříní, papírovou geometrií příbytků... (Některým zahraničním recenzentům "Diskjockeye" příznačně připadalo podezřelé použití firemních značek - prý skrytá reklama !) Slavný průlomový "Krysař" je právem slavný, i přes svůj divácky náročný rozsah, mně se ale ještě víc líbí "Zaniklý svět rukavic". Ten báječně baví dějinami kina v kostce (hlas z ciziny oceňuje nápaditost : "All you need is glove"), a zároveň zvažuje osud uměleckého díla obecně : jednou vyhozeno na smetiště, může být náhodně nalezeno, aby ještě jednou letmo ožilo a pak se vrátilo tam, kde bude možná nadarmo čekat na další náhodu... Svérázné kouzlo má "Balada o zeleném dřevě" s hudebním doprovodem Vladimíra Merty namísto pravidelného Petra Skoumala. (Podle mě) těžko vyložitelný děj, expresivně obrazný, vyvolává představy pohanských obřadů sklánějících se před jednotou Přírody a věčnou vzájemnou návazností jejích projevů, zrození a zániku ; úlohu v tomto dramatu tvůrci přisoudili i lidské sekeře. Docela jinak působí hraný "Poslední lup". Podstatou starosvětská upírská historka vyvažuje tenkost obsahu atmosférou, která nemá daleko k dílům Kanaďana Guye Maddina. I zde se Barta vyjadřuje k české společenské skutečnosti. Odpudivá bytost, blíženec o pár let později se pomnoživších "zlatokopů", se tu ovšem nesměje naposled - přízraky zaniklého světa jí jaksepatří pustí žilou. "Klub odložených" z roku, kdy jsme sametově "vzali osud do svých rukou", má jistě i obecnou platnost (za hranicemi se připomínal třeba Camusův "Mýtus o Sisyfovi"), mě oslovuje vazba na onu určitou dějinnou situaci, kdy přeživší se loutkohra starého režimu balí kufry, pod Hradčany je navzdory přibývajícím světýlkům kramářů pořád tma a v bytech modro televize....

Zaniklému světu rukavic nerozumím jako archeologii zaniklé civilizace, ale vnímám ji jako poctu prvním uměleckým formám, reprezentovaným pantomimou, tělem, předjazykovým a rajským stavem. Surrealistický překlad, akcentující zvýznamněným torzem zmar, samozřejmě navozuje nejistotu, přesahující hranice filmu (a snad právě k nim stále poukazuje), ale poselství mi přijde optimistické: návrat je možný. Pomocná ruka podaná přes hranice nesdělných frází.

Tuto sérii krátkometrážních snímků neoceňuji jen já, ale celkově patří mezi Bártovy nejlepší filmy. Skvělá animace rukavic, dokonalá hudba Petra Skoumala, z které místy až mrazí. Celková myšlenka se mi taky líbí, rukavice pocházející z jiné planety. Také jako kritika konzumismu a dalších prvků společnosti je to dobré.

Od prvopočátků filmu přes Buňuela a Felliniho až po sci-fi filmy. Skvěle! Právě ta část, která variuje Andaluského psa, se mi líbila asi nejvíc. Ale to bude možná tím, že surrealismus se mi líbí. Prostě celé se to nerozpadlo do jednotlivých střípků, ale drží to pohromadě coby stručné dějiny filmu v podání umělecky zdatných pětiprsťáků.