Krvavý sport II.: Konfrontace (1996)

Jsou filmy, které pokračování nepotřebují. Krvavý sport je jeden z nich. Když už ale někdo chtěl tuhle značku dojit, měl udělat všechno pro to, aby se vrátil původní tvůrčí tým, včetně JCVD. To se samozřejmě nestalo, takže jsem dostal hnusnej guláš s možná solidním Bernhardtem. Ten tu není vyloženě špatnej, ale všechno ostatní tu není béčkový, ale spíš céčkový, včetně kamery a choreografie.

Jako jo jednička to rozhodně není, ale jako pokračování to není špatné. Bernhardt není špatný a vlastně mi i do příběhu seděl. Jen je to prostě takové nešťastné dílo. Fight scény jsou dosti slabé a to jak po choreografii, tak i po stránce hereckého obsazení. Málokterého si totiž zapamatujte. Příběh taky na tom není zrovna nejlépe. Já dávám 5/10.

Pokračování úspěšné jedničky, ve které se ale až na jednu vyjímku objevují jiné postavy. Hlavní hrdina se tak snaží být jako Van Damme, hlavní záporák jako Bolo Yeung a oběma se to nedaří. Na druhou stranu samotné souboje v rámci Kumite jsou natočené celkem dobře. Prostě další z mnoha bojových filmů odehrávajících se v aréně, takové solidní devadesátkové retro.

Tak Krvavý sport 2 už je o dost slabší než dobrá jednička. Jean-Claude Van Damme citelně chybí a Donald Gibb už je tu dobrý leda tak na balení ženské, která se taky přihlásila na turnaj. Sem tam hodí nějakou hlášku, ale to je tak vše. No a náš hlavní hrdina Daniel Bernhardt opravdu moc hereckého talentu nepobral. Jasně, co se týká bojových choreografií, tak ty mu celkem ještě šly, ale nejvíc se mi z celého filmu líbil jeho černý protivník Ron Hall a jeho styl. To hlavní záporák byl citelně slabší než „ksicht“ Bolo Yeung. A ta kaše okolo ohledně vězení, ukradeného meče a mafiánů mě taky zrovna moc nebrala. Nejvíc jsem si užíval souboje různých bojových stylů, však o ty tu taky šlo nejvíce.

Daniel Bernhardt sa pokúsil prebrať "žezlo" po JCVD, ale stokrát opakovaný "vtip" už nie je vtipom. Tak to je aj tu. Nie o ničom, ale slabé. Pritom pohybové schopnosti Bernhardta a schopnosť imitovať JCVD takmer dokonale, sú obdivuhodné, čo už dokázal za svoju kariéru viackrát. Potešila aj prítomnosť Donalda Gibba z jednotky, ktorá mala slúžiť asi ako vizuálne pojítko okrem kopírky JCVD od štylizácie, cez pohyby až po mimiku medzi prvou časťou a týmto "duchovným" avšak nie priamym pokračovaním.