Krvavý sport (1988)

Krvavý sport je tady nejlíp hodnocená, ale pro mě vždy nejslabší z trojice van Dammových arénovek. Kicboxer byl osobnější, Souboj cti barvitější výpravou a úžasným množstvím stylů. Tady je naproti tomu spousta věcí co mě nebaví - nezajímavý mistr, otravná ženská co se chce dostat na turnaj a pak ji vadí, že hrdina bojuje, ještě otravnější dvojice agentů co hrdinu chce odvést zpět k armádě a postava hospodského brawlera Jacksona na podobném turnaji je špatný vtip. Spousta zajímavých stylů a mačů je odbyta pár sekundami a tak co za to opravdu stojí je odpudivá hromada svalů Bolo Yeung a závěrečný souboj plný dokonalých van Dammových kopů dokáže probudit adrenalin i po letech. Za zmínku stojí ještě výborná písnička Fight To Survive (Kumite, Kumite...) a také záporák z Kickboxera Quissi, který zde není k poznání a dostane brutálně od Yeunga.

Z nostalgie jsem se na film znovu podíval. No a musím říct že jsem se bavil stejně jako před lety. První hlavní role Jean Claude Van Damma byla úspěšným startem k jeho kariéře. Záporák Bolí Yeung byl nejlepší volbou. Příběh samozřejmě jednoduchý ale o to v béčkových filmech nikdy nejde. Mě vždycky zajímaly souboje a hlavně jak dopadne finální zápas. Takže po všech stránkách je Krvavý sport to pravé ořechové pro lidi kteří mají rádi bojová umění.

Kdysi jsem tento film opravdu žral, protože jsem bral Van Damma jako legendu bojových akčních filmů. Teď jsem ale trošku filmově rozmazlen a už z něj tak hotový nejsem. Tohle jeho vlastně nejlepší film. Hraje kapitána americké armády jménem Frank Dux, který není jen dobrý voják, ale také dobrý bojovník. Jako malý kradl u senseie Senza Tanaky, a ten jej místo potrestání vzal k sobě do učení a dal mu brutální trénink. Z roztahování nohou mezi dvěma kmeny jsem cítil skutečnou fyzickou bolest, a tentokrát jsem raději zavíral oči. Zato vidět útočícího protivníka se zavázanýma očima, to je už čistá magie. Jednoho dne je Frank pozván k účasti na nelegálním turnaji v bojovém umění Kumite v Hong Kongu. Frank zdrhne ze základny, a tak po něm jdou dva armádní vyšetřovatelé Helmer a Rawling, který jej mají zatknout a odvést zpátky. V Hong Kongu se Frank spřátelí s trochu oplzlým Američanem Rayem Jacksonem, který zápasí ve Vale Tudo. Ano, většině pojmů, které zde píšu, moc nerozumím. V Kumite nechtějí Frankovi věřit, že je žákem Tanaky, a tak jim musí předvést Dim Mak smrtelný úder. Stejně tak si Frank najde krásnou blonďatou přítelkyni Janice Kent, a po krásné noci strávené s ní ukáže Frank své krásné svalnaté tělo. Přichází první den zápasu a Frank boduje – Chong Li měl doteď rekord v nejrychlejším knock-outu, nyní jej získává Frank! Agenti však na nic nečekají a spojí se s místním policejním inspektorem Chenem, který jim má pomoci najít Kumite. První den je celkem v pohodě, ale během druhého dne, to se začnou dít pořádné věci. Chong-Li, ten škaredý Číňan s vykulenýma očima, brutálně zmlátí Jacksona a vezme mu čelenku. Jackson tak skončí v nemocnici. Za Frankem dojdou agenti a policie a chtějí ho odvést domů, ale ten s nimi půjde až po turnaji. Přichází poslední den. Den, kdy Li bezohledně zabije svého oponenta v semifinále a ani mu neprojeví úctu. Dux má toho šmejda celkem zmapovaného, ale netuší, že si pro něj chystá jeden podraz a že se mu bude hodit vše, co jej Tanaka naučil. A možná získá zpátky tu čelenku! Je to skutečně krvavý sport, při mlácení je povoleno úplně vše, včetně podpásovek a tajných zbraní. Nic pro posery, jako jsem já. Ale pěkně se na to kouká, i když je příběh celkem slabý až průměrný. Z nostalgie nechávám hodnocení 4*.

„Tuším sa turnaj tento rok začne o dva dni skôr.“ Hoc Krvavý šport nebol (zďaleka) Van Dammeho prvým filmom, dovtedy to boli skôr rôzne kurioziotky (vyšupnutie z pľacu Predátora), miniatúrne roličky vo väčších a väčšie v mizerných filmoch. Nechýbali dokonca záporné úlohy. S čistým svedomím preto môžeme vyhlásiť, že práve Krvavý šport je „ten“ film, ktorý ho naplno preslávil (už rok nato prišli hlavné úlohy v Cyborgovi a Kickboxerovi, odkiaľ bol iba kúsok k Leviemu srdcu, Univerzálnemu vojakovi a Dvojitému zásahu). V Krvavom športe mu na smeč nahráva veľký (doslova) sympaťák Donald Gibb. Van Damme tu bol neokukaný, svieži, kamera ho zbožňovala a hrala sa s ním (a on s ňou), mal super kondičku, ale i tajomnú auru, z ktorej ste tušili, že to síce hrá na bezstarostnosť, ale vždy má plán v pláne a ak aj nemá, tak jeho pokerový tajomný úsmev pôsobí dojmom, že má. Hoc názov nepatrí k rozprávkovým a úmrtnosť je vcelku vysoká a zranenia sú na programe dňa, v skutočnosti to žiadny drastický krvák nie je. Dnes to v pohode môžu pozerať štrnásťroční a nič sa im nestane. Samozrejme to pozerať nebudú, lebo je to šialené retro, miestami fakt mizerne natočené, ako i zostrihané (strašne zlá úvodná retro pasáž s výcvikom a veci s ním spriaznenými), plné wtf nápadov (tehla) a scenár je, nuž, ako to povedať, scenár Oscara nezískal plným právom. Ale má to isté čaro. Bolo vidno, že belgickej pume staré dobré časy chýbali a o 8 rokov neskôr sa vrátil k ringovým súbojom a to dokonca vo vlastnej réžii (žiaľ, Súboj cti fakt žiadne terno nepredstavoval). Scenár napísal Sheldon Lettich, s ktorým si Jean-Claude zjavne sadol a neskôr mu daný pán nielenže na telo napísal ďalšie scenáre, ale ich rovno už aj režíroval (Levie srdce, Dvojitý zásah). Nikdy sa ale nezaradil k najvýdatnejším režisérom, s akými JCVD spolupracoval, viď. John Woo, prípadne Roland Emmerich. Snímka síce zarobila „len“ 12 miliónov dolárov, ale treba dodať, že očakávania boli mizivé (ba až nulové), Van Damme bol vtedy ešte plus-mínus nikto (zvyšok osadenstva ešte menej) a rozpočet sa podarilo udržať na minimalistickom milióne a pol. Čiže áno, v takom prípade 12 miliónovú celosvetovú tržbu môžeme vnímať nielen ako slušný úspech, ale istými spôsobom dokonca ako úspech obrovský. Nečudo, že sa snímka dočkala niekoľkých pokračovaní. So žiadnym ale už Van Damme nemal nič spoločné. Ideálne pozerať so slovenským dabingom so šťavnatými dobovými vulgarizmami („Ste obyčajný debil.“). Výsledný film ťažko hodnotiť. Ak ste Krvavý šport videli v deväťdesiatkach na videu, asi je to pre vás klasika za 4*. Ja som si ho prvý raz pozrel až v r. 2025 dlho po štyridsiatke a za mňa je to polonudné, televíznym dojmom pôsobiace béčko s temer nulovou zápletkou, extra nudným pokusom o čosi ako kriminálnu linku a nezáživnými ukážkami bojových umení. Ale tiež s fajn kastingom (27-ročný Whitaker a ešte som zabudol zmieniť neskutočné ksichty maniakálneho Boloa Yeunga) a mne sa veľmi páčila parádna výprava Hongkongu (ten šialený záber s roznožkou v extrémnej výške) a dobová atmosféra (soundtrack).

No teda nič moc. Od Van Dammeho debutu nasiaknutého statusom kultovosti som čakal proste niečo viac než...ďalší film s Van Dammom. To, že príbehová omáčka mimo súbojov je scenáristické bahno sa tak nejak dalo čakať, ale že ma sklamú aj samotné súboje, ktorým chýba kvalitnejšia choreografia, istejšia kamera a vôbec nejaké emócie je už na pováženie. Celkovo tomu turnaju chýbala nejaká gradácia a detailnejšie zobrazenie aj ostatných súperov. To v "Súboji cti" sa tento turnajový formát Van Dammovi podaril o niečo lepšie. Nuž a otrasné herecké výkony väčšiny zúčastnených sú už len takým záverečným zhodnotením videného. 40%.