Krásný Antonio (1960)

„caro una sanguis unus” • KrásnyAntonio"Don Juan"Manganosa snáď konečne i poriadne »ovrabčí«, pretože si jednak predsa aspoň založí rodinu so svojou naprosto vysnívanou, a k tomu i zámožnou:Barbarou Puglisiovou, a jednak zase bude mať pokoj od neustáleho «prenasledovania» zo strany množstva žien, ktoré sa mu stále akosi dvoria, čo by malo byť možno úplne naopak, však? • Skrátka; predchádzajúce udalosti napokon naberú presne tento konkrétny smer v podobe sobáša medziAntoniomaBarbarou, pričom, čo sa teda následne ešte týka toho ich intímneho ["spôsobu"] života, tak vskutku práve v ňom sa postupne začínajú objavovať i prvé, vážnejšie trhliny, ktoré čoraz viac predovšetkým v Catanii [mesta na Sicílii], naberajú nielen na samých obrátkach, ale zároveň i na nemenej hysterických náladách, ktoré sa vznášajú nad týmto talianskym prostredím... • Nebudem už viacej chodiť okolo horúcej kaše, keď vzápätí hneď na to i prezradím, že čochvíľa nastáva[l] akýsi, »impotentný škandál«, bezprostredne sa [DO]týkajúci: ústredného protagonistu v podaní Marcella Ma[E]stroianniho, ktorý tentoraz totižto vytvoril úplný protipól oproti svojej predošlej a zásadnej postavy v podobe bulvárneho novinára:Marcella Rubinihoz Felliniho majstrovského, umeleckého diela:La dolce vita, po ktorom tu niet ani jednej stopy; najmä čo sa týkalo samotného uchopenia titulného charakteru. • A mimochodom sa pomerne dosť čudujem, že zrovna Marcello kývol na túto konkrétnu, scenáristickú ponuku i zo strany kontroverzného "PPP" [Piera Pauloa Pasoliniho], ktorý onedlho nakrúti i geniálnehoAccattoneho, ale to je už v podstate trochu odlišný príbeh, keďže najprv sa vyprofiloval, ako povedzme renomovaný scenárista, podľa ktorého potom taliansky režisér: Mauro Bolognini, síce sprvoti sprostredkoval zväčša pozoruhodnú štúdiu «zlomeného človeka», na čo sa vzťahovala 1/2 titulu, no už počas nasledujúcej polovice sa tieto pozitívne dojmy začali pomaličky vytrácať, pretože režisér popridával i viacero »nevkusných vsuviek«, inými slovami povedané; príliš tlačil na pílu; za to ale samotné finále, bolo maximálnym zadosťučinením! • Ak som si správne všimol, tak som tiež spozoroval i inšpiráciu: [francúzskou] novou vlnou v dvoch smeroch: miestami ručnou kamerou a občasným, skokovým strihom, à la J-L Godard [v revolučne poňatom titule:À bout de souffle]. • I napriek určitým výhradám z mojej strany, sa rozhodne jednalo o kvalitný, kinematografický zárez: par excellence. PS: Jednoznačne zabudnite na familiárny taliansky recept v podaní„MC Erika & Barbary.”[Takáto variácia sa absolútne nekoná!].

Žít s andělem, popřípadě ho i milovat, láskou samozřejmě platonickou, to není nikdy na dlouho. Anděl ztratí trpělivost a zjistí, že ho zajímá víc skutečná láska, popřípadě skutečné peníze. Problém, pro Antonia neřešitelný (implictně vedoucí až k možné sebevraždě), vyřeší jeho přítel Edoardo, kterému předtím dohodil zaměstnání. A tak je založena nová rodina (resp. dvě), nyní již obě "funkční", protože podle obecných představ. Jak se v té své bude cítit Antonio, můžeme jen tušit... Geniální Pasolini tímto filmem dokončuje svoji scénáristickou přípravku a v dalším roce již režíruje svůj první autorský film. - A nebo jak říká sám Vitaliano Brancati:"Já vím, už nikdy neuvidíme Antonia, jak se prochází po ulici Etnea až do dvou hodin odpoledne. Nedá se nic dělat, mládí je pryč!" (přkl. Zdeněk Frýbort)

Reziser Mauro Bolognini /La Notte Brava 1959, Statok 1961/ ma svoj najlepsi film asi Statok 1961 ked tak nad tym rozmyslam. Mastroianni /velka Zranice, manzelstvi po Italku, la Notte/ bol tuna v roli chlapa, ktory je impotent a je zenaty s akousi kravou, ktora to roztrubi .... ale sak si to pozrite. Pre mna sa tam nic zasadne nedialo, samotna tema na film nestaci, videl som okrem Mastroianniho aj skvelu Claudiu Cardinale, a Tomasa Miliana /Milano odia - la Polizzia non puo sparare/. 69 %

Ženské tam z tebe udělají tuberáka.S ohledem na limitovanou historickou imaginaci dokážu těžko dodedukovat, čím přesně byl film v době svého uvedení. V první řadě nejspíš rozpačitým bijákem o fešáku Marcellovi-Antoniovi, kterému nestojí. Potom satirou na vyhrocené macho poměry vidlácké Sicílie a potažmo též štipcem pokrytectví církve, která s přihlédnutím ke svým mondénním zájmům bez skrupulí anuluje něhou prostoupený sňatek ženy a muže.
To v době uvedení jistě nebylo málo. Dnes, když autorita církve upadla a vidláctví zamořuje na křídlech globalizace Evropu a svět, je snímek Maury Bologniniho vlastně ještě zajímavější.
Obrázek citlivého muže pronásledovaného sukkubami různého věku a postavení, vnucujících se prznění a zhrzených, jestliže k prznění nedochází v očekávaném termínu a kvalitě, stojí k době žehrající na toxickou maskulinitu ve zvláštním poměru. Enigma Antoniovy impotence je konstruováno tak, aby nebylo nikdy zcela diagnostikováno, objasněno. Spíš než o poruchu jde o integrální součást nejednoduché osobnosti hlavního hrdiny, jejíž ne-kondice je jen rubem jejich jinak vynikajících kvalit. Film je tak zvláštní spekulací nad tím, jak neblahé vedlejší účinky může mít obrušování některých hran. Je vždy zvláštně úlevné setkat se dílem, které by v dané době nemohlo být produkováno, zvlášť je-li téma uchopeno tak citlivě, jak se to povedlo tvůrčí skupině Bolognini / Mastroianni / Pasolini.Je tolik důležitějších věci než jedna nenaplněná láska.

Kritika pokrytecké společnosti a maloměšťáctví se zcela míjí účinkem díky mamánkovské hlavní postavě Antonia, kterému díky jeho pasivitě a slabošství nelze než podobný osud přát. Za nejsilnější scénu lze považovat rozhovor Antoniovy matky a její snachy, ano, v téhle jediné scéně se zrcadlilo vše, co chtěl autor říci. Vše ostatní vyznělo chabě. Zhlédnuto díky účasti Tomase Miliana, jehož na první pohled nevýznamná role v závěru dostala nečekaného opodstatnění. Tři odřené hvězdy, protože ono téma "chudáčka muže" mi zkrátka a jednoduše nesedlo.