Králové léta (2013)

Králové léta ve mně probudili vzpomínky na vlastní dospívání. V období puberty jsem také měla složité vztahy doma a dobře znám ten pocit, kdy člověk touží utéct od všeho a být konečně sám sebou. Proto jsem se dokázala silně ztotožnit s hlavním hrdinou, který se snaží uniknout konfliktům s otcem a najít vlastní svobodu i identitu.
Film ale neukazuje jen pohled dospívajících. Zajímavě vykresluje i dospělé postavy. Otec hlavního hrdiny je sice často toxický a dusivý, ale zároveň je vidět, že si sám nese nezpracovaný smutek po ztrátě manželky. Díky tomu nepůsobí jako jednorozměrný záporák, ale jako člověk, který si nedokáže poradit se svými emocemi.
Také ostatní kluci mají své vlastní problémy. Nejlepší kamarád hlavního hrdiny čelí až přehnaně ochranitelské výchově, která se u něj promítá i do fyzických potíží. A třetí člen party, kterého skvěle ztvárnil Moises Arias, přináší do příběhu humor a lehkost. Svými výrazy a chováním působí jako šašek celé trojice a stará se o řadu nejvtipnějších momentů filmu.
Za mě velmi dobře fungovala kombinace rodinných konfliktů, dospívání a útěku do přírody. Film díky tomu působí autenticky a dokáže vyvolat nostalgické vzpomínky na období, kdy člověk toužil po svobodě a nezávislosti.
Milostná linka na mě zpočátku působila trochu klišovitě, ale nakonec mi dala zajímavý pohled na hlavního hrdinu. Dívka, o kterou se zajímal, ho od začátku vnímala spíš jako kamaráda a oporu. Když se rozešla se svým přítelem, hlavní hrdina v tom viděl šanci na vztah, jenže ona si nakonec vybrala jeho nejlepšího kamaráda. Právě v téhle situaci jsem si uvědomila, jak moc jsou si hlavní hrdina a jeho otec podobní. Hlavní hrdina nedokázal odmítnutí přijmout zrovna dospěle a začal reagovat způsobem, který velmi připomínal jeho otce. Oba totiž mají problém zvládat své emoce a v náročných situacích je nechávají přerůst do toxických reakcí.
Přestože je Králové léta možné vnímat jako oddechový film o partě kluků, kteří si postaví dům v lese, ve skutečnosti nabízí mnohem víc. Je to citlivý film o dospívání, přátelství, rodinných vztazích, hledání vlastní identity a o tom, jak nás naše rodina formuje, ať už si to připouštíme, nebo ne.

Svěží vánek nezávislé kinematografie, který do stojatých vod žánru dospívání vnesl Jordan Vogt-Roberts, slibuje v Králích léta neotřelý únik z pout rodičovské autority do syrové náruče přírody. Snímek s dravostí sobě vlastní načrtává portrét tří mladíků, kteří se v gestu radikální revolty rozhodnou vybudovat vlastní svět v hloubi lesů, daleko od banálních očekávání předměstské existence. Právě tento výchozí bod, postavený na touze po absolutní svobodě a autenticitě, tvoří ten pověstný motor, který film v jeho úvodní třetině pohání s fascinující energií. Sledujeme vizuálně opojnou cestu za poznáním vlastních limitů, kde se v oparu letního slunce a tlukotu improvizovaného domova rodí pouto, které má ambici být víc než jen sezónním dobrodružstvím.. Nabušené herecké obsazení mladých talentů v čele s Nickem Robinsonem dodává příběhu hmatatelně lidský rozměr, zatímco vedlejší linky s rodiči – v nichž exceluje především Nick Offerman se svým neurotickým šarmem – tvoří břitký kontrast k oné lesní idyle. Bohužel se však nelze zbavit pocitu, že se snímek ve své druhé polovině začíná povážlivě rozmělňovat a jeho režijní vedení ztrácí pevnou půdu pod nohama. Zatímco vizuální stránka zůstává organickou a krásnou kulisou, samotný narativ jako by nevěděl, kam přesně míří. Onen dravý dopad počátečního vzdoru se postupně vytrácí a místo osudového střetu s realitou dospělosti nám zbývá spíše sled scén, kterému k oné vytoužené katarzi chybí jasnější vnitřní směr.. Králové léta se tak v mých očích profilují jako sympatická, kultivovaná, leč vnitřně poněkud nevyrovnaná studie o hledání identity, která se až příliš často utápí v teatrálnosti svých vlastních nápadů. Je to počin, který spíše obdivujete pro jeho odvahu vybočit z vyšlapaných cest, než že byste v něm beze zbytku našli hlubší psychologický ponor. I přes nespornou jiskru a několik skutečně odzbrojujících momentů zůstává tahle letní jízda dílem, kterému k dosažení vyšších met chybí soudržnější scénář. Stále jde o nadprůměrnou záležitost, která svou upřímností převyšuje většinu žánrové konkurence, ale v mém vnímání se zastavuje těsně před branami skutečně pohlcujícího filmového zážitku..65%

Když to vezmu jako zobrazení teenagerské toužebné představy o útěku z domova a žití sám daleko od rodičů a ne jako reálné pojetí takové situace, je to hodně dobré. Sice ne úplně vychytané (ona se představa zde objeví i jako jasná představa, stejně jako občas realita jako jasná realita a pak se ten koncept rozpadá), ale funkční a veskrze chytré. Delší přemýšlení o takovém rozhodnutí totiž vede ke stejnému závěru jako tady, včetně toho, že až vymizí finanční možnosti a elán, začne to být spíš utrpení. Charaktery postav a dialogy mezi nimi do toho zapadají taktéž, jelikož jsou zjednodušující (hlavně ze strany rodičů) a divné, ale představa o útěku z domova nezohledňuje hlouběji takové problémy, jako ostatně žádné a tak to nemůže připomínat víc, než "realistickou fantazii". S přistoupením na toto vedení tu pak máme příjemný "coming of age" film, jehož svérázné postavy baví a jehož závěrečné poselství a vyústění je nevyhnutelné, ale zároveň jsem si ho přál, aniž bych si pak stěžoval, že jsem toho nedostal víc. Takový typ závěru k tomu vlastně patří, prostě se všechny postavy posunuly v životech dál, což některé vztahové vazby přetrhá, jiné upevní a nové vytvoří. Má to příjemný nezávislý feeling s trochou quirky estetiky z doby, kdy už není žádným zjevením, ale její dobré podání dokáže potěšit (což se projevuje hlavně na postavě Biaggia), a pak také s fajn soundtrackem i dobrodružnou atmosférou. Zpočátku jsem se bál, aby z toho nevypadl ten typ nezávislého filmu, který chce svoji nezávislost dávat co nejvíce najevo, až působí nabubřele, ale to se naštěstí nestalo. Jen mě teda časem iritovalo nadužívání zpomalených záběrů a prosvítání slunce, jelikož obojí časem působilo už jen jako kýč. Nicméně bych neměl problém tuhle cestu za "dokonalým" životem v přírodě absolvovat znova. 4*

Tři teenageři se rozhodnou prokázat svou nezávislost tím, že stráví léto stavbou srubu v lese a budou se živit tím, co dá matka příroda.... Tak lapidární synopse sice vystihuje činy oněch mladíků, ale současně o tomto filmu neříká vůbec nic. Tvůrcům se podařilo zachytit okamžiky svobody, nezávislosti, přátelství, uvědomění si vlastních schopností ...přechod chlapce na další stupínek. Ani tohle nezní bůhvíjak, ale ten způsob jakým to Jordan Vogt-Roberts udělal... . Pro americkou produkci je to velmi netypický film. Pomalý, hladivý, niterný, nebanální... . Ukazuje klučičí perspektivou jak obtěžující je zájem i nezájem rodičů, jak moc mladí kluci touží po vymezení se vůči otcům a po nespoutanosti, ale současně neví co si s ní počít. Hlavní hrdinové nakonec vyhodnotí, že nejlepší bude odejít z domova...podvědomě, možná až pudově se vrací do přírody. Králové léta ale není dobrodružkovina a la Robinson Crusoe. Tvůrci tento útěk nijak neidealizují...ale ani nemoralizují. Ani o tomhle tento příběh není.Velmi pozvolna a laskavě, pomocí obrazů, zvuků a humoru, vytváří až mystickou atmósféru.Příběhy o teenagerech mě většinou vůbec nezajímají a je pravda, že začátek ve mě probouzel pochyby, ale postupně jsem se nechával tím kouzlem poponášet...tvůrci chvíli klouzali po povrchu, aby se pak ladně zavrtali hlouběji a obnažili dobro, které by většina lidí v mladých klucích nehledala. Absolutně netuším, jak takový film promluví k ženám. Možná to ani není o genderu a prostě o všech mláďatech...ale nemyslím si. Za zmínku stojí i účast herců...kterým už je teď kolem třiceti a podařilo se jim velmi slušně rozjet kariéru. Alison Brie by mohla hrát o chlup hezčí dvojče Reese Witherspoon, Moises Arias se etabloval nejen jako weirdo, ale i jako velmi dobrý herec...snad jen Nick Robinson se ohledně slávy překvapivě drží při zemi. A to přestože i on ukázal že umí a navíc má atraktivní vizuál. Nu a nakonec si ještě postesknu, že Jordan Vogt-Roberts přesedlal na mainstream. Ale o to unikátněji pak tento film působí. Pokud se dokážete zpomalit a vzdát se očekávání typické americké teen komedie...možná si tu kouzelnou filmařinu taky užijete. Podle hodnocení to vypadá, že i když to není film dokonalý...nejsem jediný zasažený.

Odchází mi přítel. Stojím na bahnitém břehu řeky Styx a sleduji jak se Cháronova loďka za vrzání vesel pomalu vzdaluje v mlhách. Ještě vidím jeho siluetu i ten typický úsměv co jsem měl tak rád, ale už je vlastně pryč... Obolos již byl převozníkovi zaplacen. Nejde dělat vůbec nic. Nic!!! V duši mám bolest a tak jsem si řekl, že milý film o přátelství, o partě kamarádů v lese označený dokonce jako komedie bude to pravé. Koneckonců tu leckdo nešetřil superlativy a padlo zde i přirovnání k mému milovanému Malickovi. Očekávaje od filmu asi něco víc jsem si jej pustil. Film je točen v amerických reáliích  a tomu odpovídá i samo vyprávění. Pochybuji, že Amíci znají čundry jaké jsme my zažili za totatlity. Celá příroda patřila jen nám, lesy nebyli ničí a nikdo vás z nich nevyháněl pomocí dronů s termovizí. Mohl přijít hajný, ale když viděl, že se chováte jak máte, chvilku pokecal, zakouřil a šel dál. Případně doporučil další místo s pěknou zátokou či skaliskem. Hoši z filmu si žití v lese vzali po americku. Tedy když už, tak s barákem. Ale i tak v tom mile zaznělo to rebelství mládí a puberty, kdy se z milovaných rodičů najednou stávají trapní exoti se kterými opravdu nejde žít pod jednou střechou. Jenže většina rebélií vydrží jen tak dlouho dokud nedojdou zdroje a v případě nezkušených zálesáků nucených chodit pro potraviny do nedalekého KFC zdroje dochází setsakramentsky rychle. když pak někoho napadne prozradit ono tajemné místo dívkám, věděl jsem, že k závěrečným titulkům už nebude mnoho minut. Nevím jestli to bylo mou fakt mizernou náladou, nebo podivnými dialogy a hodně zvláštní místy až strašidelnou postavou Biaggia. Zkrátka balzám jež jsem ve filmu hledal jsem nenalezl. A možná je to nakonec dobře, aspoň že mně k tomu všemu ještě nerozsekal film. Dávám tedy jen za 2 hadí uštknutí. * *