Kos v ostružiní (2023)

„Kdyby muži a péra přinášeli štěstí, bylo by mnoho šťastných žen. Ale rozhlédni se. Kdo je tady šťastný?“ Etero velkou část svého života prožila bez matky. Navíc pod kontrolou bratra a hlavně otce, který jí dával manželčinu smrt za vinu. Po jejich odchodu Etero zůstala zcela sama ve svém obchodě s drogerií, bez vztahu a pouze v občasné společnosti kamarádek, které se tak však příliš nechovají. Pak ale přijde jedno zajiskření a život osamělé ženy se začne měnit od základů…Kos v ostružiní je velmi ženský film, přesto jsem neměl až tak velký problém najít si k hlavní hrdince cestu. V mnohém jsem jí rozuměl, za ta léta se ostatně naučila hledat štěstí v jiných věcech než ve vztazích. Fandil jsem jí, když přišel nový životní náboj, jakkoliv si divák stejně jako Etero uvědomuje, že je to velmi křehké. Když přijde na ono zjištění, divák cítí její strach, ovšem pointa je dost odzbrojující. Ta paleta emocí při posledním záběru…jen potvrdila, jak dobře to hlavní představitelka zahrála. Za mě slušné 4*.„Víš, jaká tato láska je? Jako podzim, Eto. Je totiž poslední.“

Zaujímavý gruzínsky film o starej panne, ktorá žije vo svojom zaužívanom stereotype - až kým jedného dňa nepríde závan túžby po Murmanovi. A zrazu je celý jej doterajší život hore nohami. Dejová línia je síce jednoduchá, ale to vykreslenie situácie a náhlych emócií tomu pridalo na celkovej kvalite. Aj keď ja osobne by som uvítal aj niečo epickejšie a dramatickejšie, keďže priestor na to určite bol. Dialógy tiež často zostali v úzadí a skôr to bolo sústredené na vnútorné vnímanie. Ale čo už, základ príbehu bol dobrý a pútavý, takže aspoň tie 3* si to určite zaslúži.

Film z gruzínského venkova mě zaujal uvěřitelností hlavní hrdinky. Ze začátku si spolu s jejími spoluobčany říkáte, že je jasné, proč je starou pannou, ale nakonec zákonitě vzbudí vaše sympatie, protože je v ní víc než se zdá. Skvěle se zde také pracuje s nahotou. Už dlouho mi odhalené scény nepřišly tak přirozené.

Jemný pohled do Gruzínské kinematografie s jednoduchým náhledem do lidské společnosti. Od úvodní scény ale film nenabral potřebnou dynamiku a krom původu i s tak skvělým charakterem jako jeEteroto nedotáhliGruzincidál než na pouhou suchou komedii o existenci a drbech.  Představte si českou klasikuSlunce, Seno.., ale angličtější, komornější a duchaplnější (možná i lepší) a máteKosa v Ostružiní.

Film je tiahla feministická romantická 
dráma o antipatickej samotárskej outsiderke, ktorá sa drží svojich zásad, a napriek zamilovanosti v jeseni života sa nechce viazať. V závere prichádza tak nejak očakávaný zvrat a nedozvedáme sa ani len náznakom, ako sa s tým hlavna hrdinka chce vysporiadať. Normálne nemám problém s tým, ak je dej nedorozprávaný, otvorené závery a pod. Ale zásadným problémom tohto filmu je, že v jeho neúplnosti sa stratila pointa. Prírodná symbolika, ktorá sa črtala z názvu a aj zo začiatku filmu sa tiež časom úplne vytratila. Tento artový minimalizmus na mňa, hold, nefunguje.