Command Decision (1948)

Kvalitny film, kde Clark Gable /Gone with the Wind/ hra US generala, ktory je na stazi v Anglii pocas bojov proti nacistom. Musi pritom presviedcat kongresmanov a vysokych politickych predstavitelov, zaroven aj pocasie sa postavilo proti nemu : 85 %

Strasne ukecana nuda, ktora nemala konca. Nic sa tam dokopy nedialo, stale sa tam kecalo stale o tom istom a akcia ziadna. Akurat jedno lietadlo nedobre pristalo a nasledne vybuchlo. Zvysok filmu ma pomaly donutil spachat samovrazdu:)

Politické a válečné drama s charismatickým Clarkem Gablem, které je ovšem až přílíš zdlouhavé, místy nezáživné, typicky americké, příliš ukecané, a tématicky ne až tak atraktivní. 50%.

Přidávám výňatek ze svého textu k Masters of the Air (2024), protože už mnohá desetiletí platí, že kdykoli se objeví nový film o WWII, je dobré srovnat měřidla a vrátit se k nepřekonatelné autenticitě The Story of G.I. Joe 1945, co se týče pozemního válčení, a ke dvěma třem 'zakladatelským' leteckým filmům o WWII - Command Decision (1948), Twelve O’Clock High (1949) a The War Lover (1962). 🤓 Nikdo už totiž nenatočí lepší scénu bombardérské beznaděje než Gablovo rozhodné, přesto nakonec marné navádění přistání zdecimovaného bombardéru pilotovaného bombometčíkem (35. min, Command Decision, 1948). Nikdo už nenatočí lepší dialogovou srážku názorů mezi populistickým alibismem váhavých politiků a odpovědným válečným velením - půlící scéna v tomto filmu (top mužský cast MGM). Nikdo už nenatočí lepší symbolický shot než je commander Gable, sám sedící ve velícím sále proti obrovské mapě Německa, zdrcený, přesto s vědomím nezbytnosti pokračovat v boji, protože jen tak budou předchozí ztráty vůbec k něčemu (92. min + klíčová předcházející scéna). Působivost tomuto záběru dává nejen drtivě prostá kompozice vyjadřující nekonečnou tíhu obrovských ztrát při denním bombardování, ale také Gable se svou osobní historií. Režisér ‘Wild’ Bill Wellman, sám pilot WWI a tvůrce skvělých leteckých filmů (např. Wings, 1927), o něm kdysi řekl, nikoli bez důvodu, že byl nejtragičtější postavou Hollywoodu. Soukromý život ‘Kinga’, nejzářivější mužské hvězdy 30. let, byl neuvěřitelnou sérií špatných, často bláhově vypočítavých, životních rozhodnutí v pochopitelných, ale těžko omluvitelných situacích, a z nich opakovaně plynoucích pocitů provinění. Tragická smrt manželky Carole Lombardové při leteckém neštěstí v roce 1942, spěšně se vracející do Hollywoodu v obavách z Clarkovy nevěry s mladší kolegyní nebyla výjímkou. V tom jediném záběru v Command Decision se to všechno neopakovatelně sešlo. Samozřejmě pomohla i Gablova dvouletá válečná zkušenost u bombardovacího letectva, kde kromě natáčení náborových filmů pro palubní střelce, se v Anglii v roce 1943 zúčastnil minimálně 5 bombardovacích misí, i těch denních nad Německem. Poté, co byl jeho letoun opakovaně zasažen flakem s následným mrtvým a dvěma zraněnými, střepina mu prošla botou a jen o fous minula jeho hlavu, MGM vyvinulo značné úsilí, aby ho, byť proti jeho vůli, vyreklamovalo z aktivní služby. 🤓 Nikdo už nenatočí lepší studii velení morálně rozložené bombardovací jednotce a sílícího stresu vedoucího k totálnímu vyhoření a zhroucení, než pilot a celoživotní fanda do létání Henry King v Twelve O’Clock High (1949) podle předlohy vzniklé na základě přímé zkušenosti mnoha účastníků bombardovacích misí. Nemluvě o působivé psychologické práci se zvukem (po zásluze oceněné Oscarem) ve zdánlivě klidných scénách (déšť je tu využit na maximum) a letecké bitvě v závěru, vyfutrované autentickou výstrojí a reálnými bojovými docu záběry obou stran. Nikdo už nepředvede lepší crash landing s B-17 bez podvozku, než tehdejší hollywoodský stunt pilot Paul Mantz pro tento film (9. min). Snad jediný případ v dějinách, kdy jeden člověk bez zbytku posádky dokázal sám vzlétnout s létající pevností. Těch, co dokázali sami přistát (stejně jako Mantz při tomto svém legendárním kaskadérském kousku), bylo samozřejmě během války víc. Jedinečný záběr byl nepřekvapivě použit i v roce 1962 v dalším filmu, který stojí za připomenutí - The War Lover (59. min). 🤓 Zejména oba zmíněné filmy točené krátce po válce mají dvě unikátní přednosti - jsou prosty optimistického bojového ducha propagandistických filmů točených za války a místo toho nabízejí komplikovanější, realističtější pohled na zákulisí i podmínky válčení, přitom v prožitcích i detailech mimořádně věrohodný, protože výstroj i letadla byly pravé a všemi sdílená zkušenost byla také ještě velmi živá (členy filmové branže nevyjímaje). 🤓 The War Lover, v hlavních rolích již s generací dospívající po válce, s novovlnařsky civilní  romancí, je přesto možná posledním velkým leteckým filmem, který ještě má skutečnou patinu WWII. Nikdo už nenatočí autentičtější provoz posádky B-17 než je prvních 26 minut tohoto filmu, lepší fight posádky než posledních 20 minut a nikdo už nezahraje lepšího air daredevila než Steve McQueen (vedle Motýlka, pro mě tady nejlepší Steve ever). Jeho kapitán Rickson je příkladem hranice oddělující hrdinu od psychopata, jak trefně poznamená lékař jednotky. Bohužel Callum Turner v Masters je jen velmi, velmi krotkým stínem a je to škoda. Opravdový kontrast s klidným ‘Elvisem' by dal sérii větší náboj. Ovšem Callum je původně model, hraje 12 let a ještě si ani nestihl uvolněně posadit hlas… Navíc žijeme v době uhlazené korektnosti, takže nelze čekat zázraky. 🤓 Taky je třeba se smířit s tím, že autentické válečné zásoby výstroje a ‘plechu’ došly nejpozději v 60. letech, v Milovníkovi války ještě nadělali spoustu muziky s třemi skutečnými éry. Co by za ně dneska dali. Stejně tak se dnes nedají použít v hraném filmu pro přesvědčivou věrohodnost dokumentární černobílé válečné záběry, což se ve všech třech zmíněných filmech bohatě a účinně děje. Ano, můžete si s nimi digitálně vyhrát, obarvit si je a vytvořit z nich zcela nový obraz skutečnosti. CGI pak dovoluje barvitě “zobrazit” dříve nemožné, na co by žádné docu záběry nestačily, ale jak se opakovaně potvrzuje, je to pouze novodobá variace kinematografie atrakcí, ohromujících spektakulárních momentů - rychlý silný šok na úkor hlubší emoce a následného myšlenkového zpracování diváka, tzn. že výsledkem je často jen povrchní zážitek, nic, co by nám trvale zůstalo v paměti, co by mělo šanci pohnout naším vědomím (a následně i svědomím). 🤓 Takže ano, Masters jsou završujícím dílem. Bojovníci WWII už v podstatě nežijí a my potřebujeme čistý stůl. Před námi jsou úplně jiné filmy o nové velké válce.(21.10.2025)(méně)(více)

Rozhodnutí veleníje drama, jehož zřejmou ambicí je nastínit problém odlidštění vojenského velení ve válečném konfliktu. Na počátku byla stejnojmenná divadelní hra Williama Wistera Hainese, avšak nikdo ji nechtěl tak "krátce" po válce uvést, a tak vznikla kniha, jež se stala bestsellerem. Nedlouho na to byla nejen hra, ale rovněž film. Skutečností je, že odlidštění vojenského velení je nezbytnost, v bojích a válkách nevystupují lidé jako jednotlivci, nýbrž jako společenství, kmeny, národy, stát, druh, tam není rozhodující život jedince, ale celku. Ty horlivě křičící hlasy, protestující proti úmrtí vojáků, jsou jen politickými akty, avšak v jejich vlastní podstatě zcela nemístné, sledují jen osobní zájmy, ne však zájmy celku. Jinou otázkou pak by byla smysluplnost válečných konfliktů, avšak ta se tu neřeší. Častokrát v historii člověka byli vojáci jen jakousi hračkou v rukách velitelů, avšak tady jde vlastně o samotnou podstatu války, v jejíž perspektivě jednotlivec nemá skutečný význam. To je poznání, jež učinilo toto dílo, avšak ono poznání dokáže konfrontovat jen s heslem politicky propagandistického zjednodušení, nikoli však s existenční (či spíše existenciální) podstatou jedince. Z postav: podstaty války si vědomý hrdina, velitel letecké základny brigádní generál "Casey" Dennis (Clark Gable), jeho nadřízený generálmajor Roland Goodlaw Kane (Walter Pidgeon), Dennisův velmi schopný seržant Immanuel T. Evans (Van Johnson), Dennisův nástupce na místě velitele základny brigádní generál Clifton I. Garnet (Brian Donlevy), pilot a Garnetův zeť plukovník Edward Rayton "Ted" Martin (John Hodiak), hluk a síru dštící kongresman Arthur Malcolm (Edward Arnold), jeho synovec a neposlušný pilot kapitán Lucius Jenks (Michael Steele), nebo nejnovějších zpráv chtivý novinář Elmer Brockhurst (Charles Bickford).Rozhodnutí veleníje standardnějším americkým dramatem. své příznivce si najde přinejmenším pro charismatické herce.(15.03.2025)