Kluci z party (2020)

Kluci z party stejně jako pozdější Andělé v Americe patří mezi zásadní díla amerického moderního dramatu. Dramatik Mart Crowley uvedl své Kluky z party na jevišti v roce 1968, a jelikož v té době se tiše zhroutil dávno překonaný Haysův kodex, hra se už o dva roky později dostala na stříbrné pláno. Režie se tehdy ujal William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla) a jeho celovečerní verze Kluků z party patří k zásadním a zcela průlomovým snímkům, protože poprvé zobrazoval gaye bez jakýchkoli stereotypů, přičemž herecké obsazení bylo totožné jako na jevišti a právě tato skutečnost přispěla k jeho legendě. O půl století v roce 2018 mají Kluci z party na jevišti obnovenou premiéru a podobně jako Friedkinova celovečerní verze se o dva roky později objevuje nová celovečerní verze opět s jevištním obsazením, kterou na plátno, resp. na stream, převádí Joe Mantello v produkci Ryana Murphyho. Jakkoli se nová filmová verze může zdát zbytečná, protože už Friedkinův film je dodnes nadčasový, také Mantellův film si zaslouží diváckou pozornost. Jednak potvrzuje nadčasovost původní hry a jednak je radost sledovat tu neuvěřitelnou chemii všech zúčastněných pod vedením Jima Parsonse, Zacharyho Quinta a Matta Bomera. Znovu si člověk uvědomuje, jak se bojí říci nepříjemnou pravdu, vyznat někomu lásku a lhát sám sobě. Atmosféra postupně houstne a nakonec vás vyplivne. Friedkinův film si bohužel už moc nepamatuju, ale Mantellova verze je skutečně vynikající a milovníci kvalitních konverzaček by ji určitě neměli minout.

Herecké výkony jsou skvělé, věřím, že jako divadelní hra je skvělá, ale filmové adaptace se to moc nepovedlo, je poměrně těžké něco takového natočit, má to pár světlých chvil a scén, ale celkově je to nudné. Připomělo mi to filmovou adaptaci na hru The Carnage, ale ta má úplně jiný spád a je daleko zajímavější.

Podľa mňa to je super film. Myslím si, že sa herci dokonale popasovali s postavami a postavy zahrali dokonale, čiže dokonalé herecké výkony a dobrý výber hercov. Veľmi sa mi páči celý príbeh a osud a charakter postáv. Mojou najobľúbenejšou postavou bol Donald. Vôbec mi nevadí, že film je o homosexuáloch, dokonca som rád. Pretože homosexuáli majú rovnaké práva ako heterosexuáli, a preto nevidím rozdiel, prečo by nemohli byť filmy aj o nich a prečo by nemohli hrať v nich. Čo ma však vždy rozosmutný, je to, že mnoho ľudí homosexualitu neakceptuje, aj keď sme v modernej dobe. Škoda, že má veľa ľudí s týmto filmom problém len, preto, lebo je o homosexuáloch.

Nechci se zabývat tím, že po řemeslné stránce tomu není moc co vytknout, že mě i těší, jak Parsons aspoň vykukuje zpoza stínudr. Sheldona Cooperanebo že se de Jesúsovi povedla sympatičtější verze Emoryho. Oprotipůvodní verzito bylo méně autentické a současní tvůrci si podrazili nohy právě tím, že se to ani nepokusili nějak aktualizovat. A třeba scénu Haroldova tepání už zdeptaného Michaela natočili naprosto stejně, ale sugestivnosti původního zpracování se ani nepřiblížili. Přidanou hodnotou nebylo ani to, že tentokrát úplně všichni herci jsou zároveň vyoutovaní gayové. Ani pár retrospektiv pro změnu scény. Ba ani samoúčelná nahota.48%

K filmu mě uvrtal Jim Parsons a fakt, že námět je na základě divadelní hry. V podobných divadelních hrách navíc právě dialogy jsou to, co stačí k tomu, aby byl divák neskonale spokojený. Tady mě dialogy neuspokojily. Tady mě dialogy zatraceně neuspokojily. A víc bych to asi nerozmazával. Jim Parsons navždy bude Sheldon, tam víte, že je to magor. Ale jeho expresivní vyjadřování v klasickém dramatu? Ne, děkuji. Radši brok do zadku.