KDO JINÉMU JÁMU Rudolf Slánský (2020)

Právě jsem dočetl nesmírně zajímavé memoáry z let 1936 až 1945 od skotského arsitokrata, diplomata a později nejmladšího brigádního generála bitské armády. V letech 1937 až 1938 pracoval na britském velvyslanectví v Moskvě a v knize famózně popsal tzv. moskevské procesy se skupinou tvořenou Bucharinem, Jagodou a spol... Celou dobu seděl v soudní síni, byl přítomen i při vynesení rozsudku. A jeho popis, dojmy a pocity jsou naprosto shodné s tím, co pod vedením soudruhů ze Sovětského Svazu zorganizovali naši komunisté. Je paradox, že Slánský tenhle monstrproces organizovat začal a hlavními obžalovanými měli být Marie Švermová a Ota Šling. To ale Stalinovi nestačilo (právě měl v práci "židovské" lékaře a dožadoval se někoho vyššího a bylo to mezi Gottwaldem a Slánským. A Gottwalda asi zachránilo jenom to, že Slánský byl Žid a tak se celý proces nesl v antisemitském duchu. Ale abychom byli spravedliví, podobná kreatura odsouzená k trestu smrti byl Reicin (likvidátor Heliodora Píky a stovek dalších důstojníku z obou stran fronty, i když ne všichni byli popraveni nebo utýráni v třeba tzv. hradčanském "domečku". A dalším byl náměstek ministra státní bezpečnosti Karel Šváb (ten Žid nebyl), zato měl na svědomí kromě stovek dalších Miladu Horákovou, Záviše Kalandru a další. A prvě moskevský proces popsaný Macleanem, který zmiňuji výše je pozoruhodný i tím, jak pozorovatel a později autor pochopil, proč se soudruzi tak ochotně přiznávali k něm naprosto absurdním zločinům a potvrzovali nesmyslná obvinění. Byl to jejich fanatismus, jejich zvrácená víra, že pomáhají do konce života té chiméře, které tak fanatisky věřili. Maclean to pochopil, v tomto dokumentu to tak explicitně řečeno není, ale když člověk poslouchá Josefu Slánskou (natočeno krátce před její smrtí), dělá se mu zle. Zatímco obě děti manželů Slánských pochopily a v podobném francouzském dokumentu projevili mimořádnou míru sebereflexe, Josefa Slánská zůstala fanatickou stalinistkou až do konce života. Vědomí, že její muž (a ona s tím souhlasila) měl na svědomí desetitisíce lidských životů převážně naprosto nevinných lidí a statisíce, ne-li miliony zkažených, nebo "jenom" pokřivených existencí lidí dávno po jeho smrti ji asi ani nenapadlo. Bláboly, jak to komunisti mysleli dobře jsou těžko pochopitelné i s obrovskou mírou empatie. Nakonec, v době oné velké čistky, kdy to v první řadě odnesli nejdříve vojenští velitelé a po nich zahraniční komunisté, bylo pozoruhodné, že když si pro ty druhé NKVD přišla, někteří skákali z oken. Ale ne na ulici, ale do dvora, aby nepoškodili obraz Sovětského Svazu ve světě. Míra tohoto fanatismu je srovnatelná s počínáním dnešních islámských teroristů. Přesto si myslím, že takhle skvělých dokumentů z této, ale i pozdějíš doby je u nás zoufale málo. Ukázat zrůdnost režimu v celé nahotě. Proč? Pak vznikají mýty o hrdinovi Kriegelovi, který odmítl podepsat moskevské protokoly. Prý jediný charakter. Ale kdo byl jedním z hlavních organizátorů převratu v únoru 1948 a kdo se rozčiloval, že Lidové milice mají jenom jeden ostrý náboj? Inu "charakter" Kriegel. Jeho odpor proti podpsiu oněch dohod vidím zase jen a jen v jeho fanatismu, podobném oněm komunistům, skákajícím v Moskvě do dvora. Dokument skvělý, vlastně pouze jeden ze dvou, které objektivě a vlastně až suše ukazují, co se na konci roku 1952 stalo a proč...

Jasně 5 * a 85 % . Pravda o tom, co je marx-leninismus a všechny jeho odstíny (maoismus, castrismus atd. atd.) zač. V současnosti jejich následovníci : všichni ti neomarxističtí zm.di se svým prosazováním potratů, eutanázie, privilegií pro homosexuály, legalizace pedofilie, legalizace drog atd. atd.

Konecne se objevil nejaky dokument, ktery rozebira s mnoha zajimavymi detaily tento znamy politicky pripad, v nemz pravoverny Stalinista Gottwald zlikvidovat jeste vetsiho Stalinistu Stranskeho. Pobavila me jeho prezdivka Cistic podle jeho slov, ze nepratele odevsad vymete a vycisti. Na dokument velka stopaz mi nevadila. Dokument je ke shlednuti v archivu Ceske televize.

Príbeh Slánskeho je z kategórie "Keď revolúcia požiera svoje deti". Stalo sa do už za veľkej francúzskej, potom aj za októbrovej revolúcie, v noci dlhých nožov a neobišlo to ani stalinistické Československo. Dokument neponúka veľa nového, skôr je kvalitným zhrnutím zvukových a filmových záberov, celého toho procesu. Za najmrazivejšie niekto môže označiť vystúpenie Urválka presvedčeného, že skutočne odsudzuje zločincov. Avšak pre mňa mrazivejší je postoj verejnosti, ktorý sa dožadoval trestov smrti a týmto aj tlieskal. Manipulácia más nebola náročná v žiadnej dobe a už aj dnes v tzv. demokratickom zriadení vystupujú nový urválkovia a opäť sa to deje za všeobecnej mediálnej i spoločenskej podpory či dokonca aj bez povšimnutia.

Je to složité hodnotit něčí víru - v cosi. Na rozdíl od Klementa Gottwalda jsem Slánskému jeho důvěru v ideologii věřila. Mám ovšem pocit, že více než víra ve Stalinismus Rudolfa Slánského - a jeho následné zločiny v jeho jménu se probíral samotný proces - pak je název dokumentu mírně zavádějící. Určitě by mě pro objektivní hodnocení zajímali spíše jeho jednotlivá rozhodnutí, osobní názory apod. Vezmu-jej fakticky, jako historickou osobnost, která se podílela na marastu 50. let načež také velmi nešťastně doplatil - je to až téměř symbolické. V tomto případě se mi zdá, že spíše než-li jej jako osobnost je na místě hodnotit ideologii komunismu jako takovou (oproti hodnocení osudu Milady Horákové, kde můžeme zhodnotit statečný a nerovný boj člověka proti něčemu mnohem většímu - slabost, strach a zloba). Nedávno jsem přemýšlela nad tím, jakým způsobem je na místě hodnotit "zlo" a "dobro". Ve jménu víry se na světě dělali ohromná zvěrstva, která přesahovala zlo v jednotlivcích. Myslím, že Rudolf Slánský byl obětí ideologie, myslím, že Rudolf Slánský byl zmanipulovaný okolnostmi, myslím, že Rudolf Slánský si takový osud nezasloužil, myslím, že Rudolf Slánský si nezasloužil žádný prostor k prosazování vlastních myšlenek.