Kde řeky mají slunce (1961)

Nevím, kdy napsala Marie Majerová svůj román. Ve filmu Kde řeky mají slunce se ale začínají objevovat první známky snah vymanit se z tradic provdaných žen za toho nejbohatšího chlapa, protože jen tak je to správné. I sedláci se počínají spolčovat a vidí ve společné práci budoucnost. Ženy zde již vidí jinou budoucnost a začínají se bouřit. Jde o venkovské sociální drama, které shodou okolností posloužilo, ale rozhodně zde není ve velké míře zastoupena propaganda.

"To nestačí zašlápnout jednu křivdu..."Velmi sugestivní (zejména pokud jde o kameru) zpracování jinak poměrně hodně ideologicky zabarveného příběhu podle románu Marie Majerové. Mám mezi svými předky mlynáře, takže se mě to vylíčení tyranského pana otce (mlynáře) dost nelíbilo.  A celkově musím říct, že ty jednotlivé charaktery jsou pojaty dost černobílé, což ale ani tak moc nejde na vrub Václava Kršky jak spíše samotné románové předlohy. Moc se mi ani nelíbily ty svobodomyslné ("feministické") postoje hlavní hrdinky. Ale co naplat musím ocenit to filmové zpracování.  Díky Illíkově sugestivní kameře na člověka dýchá (až do morku kostí) velmi hutná (ponurá) atmosféra, což plně koresponduje, jak s dobou, v níž se film odehrává (začátek 1. světové války), tak ale ještě víc s tím celkově velmi smutným příběhem vyprávěným formou retrospektivy.  Asi bych si už ten film nikdy nepustil, ale jeho uměleckou hodnotu nemohu neocenit. Ideologie neideologie...

Hned v čase 3:00 (pro K.P.) . Lesnímu muži říkají „Habakuk“. Habakuk byl starozákonní prorok. „Maminka zaříkává Polednici.“ – to je teprve pátá minuta. Kluk chce lítat. Kovářík v tranzu vykládá: „Klela a rouhala se.“ Vykládá horory, děvče z toho má šok a Kovářík vesele: „Cha cha cha, neboj se, neboj se.“ Kovářík se dostává do ráže: „Přišla bába a měla v podolku zavázanýho hada…“ (???) Tátu chytne amok a rozšlape holce knížku i s vysvědčením v hnoji. Tím humorná scénka ale ještě nekončí. Holka bere do rukou vidle. Asi chce kydat hnůj. Myslíková se velmi hloupě rouhá: „Pánu Bohu se musí pomoct.“ „Spoléháte se jen na pánbíčka.“ Pokroková Magdaléna jí samozřejmě podporuje: „Anna má pravdu, maminko.“ „Jak jste mohla?“ – v hlase největší pohrdání. Zvuk vichřice je poněkud přehnaně digitální. Mlaďas hnusně kleje: „mondieu“ – ale místo mon řekne mord!!! Baba ve vlaku je nějaká extrémní feministka, placená zřejmě z nějakého evropského fondu: „Ženský zůstane vždycky všechno na krku. Stará se, dělá, votročí. Jenom pořád votročit.“ Následuje rejpnutí si do křesťanství: „Už svatý náboženství nás učí, aby ženská poslouchala svýho mužskýho.“ „Ale proč, proč??“, zoufale opakuje stoupenkyně nesvatého náboženství zvaného scientismus.  Táta si vzpomene, že nejstarší dcera by si ve 32 letech mohla pomalu začít hledat ženicha. Matka opět zaklíná talisman: „Zlato na nemoci, Pán Bůh ku pomoci.“ Marie si chce vzít šátek, ale pokroková scientistka Myslíková jí ho vyrve z ruky a posmívá se: „Ty máš nápad, šátek do tance.“ Marie: „Budu si připadat jako nahá.“ Myslíková: „No a?“ Scientistka přebere ženicha své vlastní sestře!! Opilý primitiv „družba“ neustále kleje (kr.fix). Děvečka nenávidí své vlastní dítě?? Léna pokračuje: „To jsou ty tvoje modlitby! Copak nevidíš, kam nás to všechno táhne?“ Hloupá scientistka se stále posmívá: „Jen aby si něco vymodlila“, pohrdavě. „Marie nechá modlení, stejně to není k ničemu.“ Hloupé plivání na křesťany pokračuje. „Vezmeš si toho křupana. My ty prachy potřebujeme jako sůl.“ Neustále klení a braní Božího jména nadarmo primitiva družby, to je hnus. Absurdistán jako prase. Tak a už spojují křesťanství s čarodějnictvím. To už je čistý satanismus, co ta čarodějnice u postele s Lénou blábolí. Matka už se též tvrdě rouhá. Ke konci už se všichni utrhnou ze řetězu. To už je fakt šaškárna. Ke konci už je to skutečně sračka. On po ní střílí z brokovnice a rodiče tvrdě nutí Lénu, aby si vraha vzala za muže?????? I Marie nakonec (pro K.P.). Neumannovo drmolení ve vlaku do toho zapadá.

Patriarchát. Ťažké hrdlačenie na pozemku s mlynom, zaťaženým pachtovou zmluvou. Hľadanie bohatých manželov pre dcéry, bohatej nevesty pre syna. Mamonárstvo. Otec bez kúska citu, hľadajúci únik v každovečernom kartovom karbane.*) Najstaršia dcéra, pokorná, počúvajúca. Stredná dcéra - prostoreká, hľadajúca osobný prospech, najmladšia - túži sa vymaniť zo zovretia nemenných tradícií. Syn - nádejný novátor, sa po úraze ruky začína čoraz viac podobať na otca. Prvé prieniky socialistického myslenia a spolčovania sa chudobných pracujúcich a bezzemkov. Vyžraná, odporná vrstva majiteľov sedliackych usadlostí a pozemkov. Prvá svetová klope na dvere. Hodnoverne vyrozprávaný dobový obraz dediny na osude jednej rodiny. 85% Poznámka: *) Karban je slovo v moderných slovníkoch slovenského jazyka nepoužívané, Anton Bernolák ho však zaradil do svojho Slowára Slowensko Češko-Laťinsko-Ňemecko-Uherskího z roku 1825. V ňom mu priradil význam "lotéria". Zaujímavé je v tomto kontexte, že slovo "karbaňička" má v tom istom slovníku význam "veľká sračka". Túto prenesene mlynár vlastnej rodine vo filme svojim opileckým kartárstvom každý deň názorne predvádzal.

Marii Majerovou mám jako spisovatelku rád, i když jsem tento román nečetl. Po ideologické stránce mu nemám co vytknout, Václav Krška to však značně přehnal s touhou natočit umělecky náročné dílo, do něhož se pokusil včlenit formy, které ve světě do první poloviny 60. let frčely. Jednak je zcela nezvyklá práce s kamerou, ale především snaha pokusit se o Film Noire mu nevyšel, protože chvílemi není na obrazovce vidět vůbec nic, jen stíny, ale když něco vidět je, pak to jsou dosti nerozeznatelné tváře. Navíc těch jednajících postav ve dvou hlavních rodinách je tolik, že člověku chvíli trvá, než se vyzná, kdo je pán, kdo je kmán, kdo patří k sedlákům a kdo k mlynáři... To jsou hlavní důvody, pro které dávám pouze dvě hvězdičky.