Kde bydlí štěstí (1987)

Pravda je, že při podobných pohádkách často vzpomenu na slova Járy Cimrmana z jeho studie Sbírejte pohádky o tom, jak odstrkovaný stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku si smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Zkrátka ti dobří chudáci jsou někdy tak dobří, až to bouchá dveřma a leze to na nervy. Zde mám na mysli ševcovskou rodinu a Marjánku obzvlášť. To ne že člověk, natož kladný charakter v pohádce, nemá být dobrý a laskavý, ale nemá to vést za hranu hlouposti. Eva Horká mi v pohádkách na rozdíl od jiných nevadí, zato Vašinka mi do nich nikdy neseděl ani coby klukovi (hošany jsem instinktivně rozeznával dávno předtím, než jsem plně chápal, co to znamená).

Klasická studiovka z 80. let, nijak nevybočující ze zaběhlých standardů. Zpívaných pasáží a stále na tutéž melodii je tu až příliš, zvlášť v první polovině pohádky. Co se týče obsazení, nejlepší je Divíšková jako hamižná manželka zlatníka. Šimánkův zlatník taky dobrá volba, naopak Vašinkovi jsem toho zámeckého pána nějak nevěřil. Nejspíš to bude tím téměř patnáctiletým věkovým rozdílem oproti Marjánce (Horké) a ta láska na první pohled u obou působí nevěrohodně. Rozhodoval jsem se mezi 2 a 3 *, nicméně když to porovnám s těmi hrůzami, co ČT točí v posledních letech přece jen dám slabé 3 *.50%

Taková trochu jalová historka, kde se dobře kouká na mladičkou Evu Horkou, ale mohlo to být kratší, bez těch otřesných písniček a kde se dozvíme, že štěstí bydlí tam, kde se lidé mají rádi. Jinak mi přišlo, že zlatník se taky mohl vzbouřit dřív, minimálně u toho řetízku, a knížepán se taky zamiloval nějak moc hopem a nahonem. Popravdě, nejvíc mne na pohádce zaujaly opečené brambory v pekáči, taky bych si dal.

Solidní pohádka. Hodnocení: 60 %

Miloučká, naiví pohádečka.65%