A nebojíš se, princezničko? (1980)

"Copak nám osud nadělil všem stejně...??"Bróďa se svým klasickým smutným výrazem a tímto výrokem, je pouze jeden z nadprůměrných prvků v tomto pohádkovém dramatu. Opravdu skvělé dialogy, samozřejmě v rámci inscenační pohádky, nicméně mají svou moudrost a sílu. A Lenička Pichlíková? Naprosto skvělá, po stránce profesní i vzhledové. Pro mě bez diskuze jedna z nej princezen čs. kinematografie...krásná nedělní hodinka.

Z hlediska filmařského řemesla je to ucházejícím způsobem natočená pohádka, k dokonalosti jí však chybí mnoho. Škoda té ukňourané hudby Otmara Máchy a hodně chudičké výpravy. Scénáristická berlička v podobě vypravěče pak nepříjemným způsobem dává vzpomenout na sérii Strom pohádek. Když jsou totiž vypravěčem otrocky odvyprávěny i klíčové pasáže (nejvíce to pak zamrzí u vytouženého happy endu, který je nám naservírován pouze takto „z druhé ruky“), dá se tušit, že je něco špatně.

Morálně mám s touto pohádkou zásadní problém: spojení stárnoucího krále s šestnáctiletou holčičkou mi přijde přinejmenším úchylné. Král má princeznu za povrchní, neboť ho soudí dle šedivých vlasů, ale copak se on sám do ní nezbláznil jen pro její mládí a krásu? Dokonce byl ve své „moudrosti a dobrotě“ ochoten si její přízeň kupovat a třeba ji ke svatbě donutit, kdyby na to přišlo. Sorry, přátelé, Cupák je super, ale tohle nezkousnu. PS: dát dohromady starého krále s princeznou si vymysleli čeští scénáristé, ve francouzské předloze nic takového nehledejte; PPS: existuje rozhlasové verze se stejným scénářem, kde krále a princeznu namluvili Cupák a Konvalinková

Tak ten dnešní los na nedělní pohádku tedy nedopadl dobře. Tahle papundeklovla mi lezla na nervy vnitřními monology, kulisami a také protagonisty. Mimo pana Brodského. Hlavně mi byl divný „moudrý“ král. Kdyby byl skutečně tak moudrý, tak by tu princeznu nikdy nechtěl za manželku. Ano, protože byla o tolik mladší. A ten konec? Hanba mluvit, hanba psát.

V těch 80. letech hrála Lenka Pichlíková princezny v TV pohádkách docela často a musím říct, že patřila mezi jedny z idolů mého dospívání. Pohádka je samozřejmě temná, přece jen už samotný francouzský originál se vyvíjí spíše jako balada, ale přece jen na české poměry je zde té pochmurnosti až moc (včetně deprimující hudby Otmara Máchy), i když herci skvělí a ponaučení zřejmé. --- EDIT: 12/2025: Mno, když se stárnoucí chlápek zamiluje do mladé holky, tak vidí tuhle pohádku jinýma očima - a daleko víc ji chápe, včetně pohnutek obou.

"Tak on je moudrý, krásný. Má osla." Scénář této poetické pohádky o mládí, stáří a lásce, jejíž ponaučení se nachází v tom, že čím víc po někom toužíme, tím víc jsme odmítáni a že pravá láska nezná věkový rozdíl, hlavně když máte ve stáji osla, jehož exkrementy jsou zlaté peníze, napsal Tomáš Pěkný, který v době normalizace nemohl pracovat pod svým jménem a proto je v úvodních titulcích, uvedeno jméno Kristína Vlachová.