Karavan (2025)

Jej to noebylo dobrý, holky se daly na filmařinu, naučily se, jak se dělá efekt rozostření a pak toto i další nápady točily celý film. Závěr taky zlý. Ok, utvrdilo se ve mě, že Český lev už ja taky nonsens. Skkvělá filmařská práce ve Sbormistrovi zůstane až za tímto patvarem? Zbytečné záběry, snaha vše uhrát na city, ok, Gaislerová někde slušná, ale... No podobně, když nejlepší čský seriál vyhrála utrápená televizní studna, kam to ten svět spěje...

Žel z toho vylezl vyloženě tuctový festivalový produkt, navzdory tomu, že pocitová výpověď v tom byla upřímná a hezky se tam hraje s dotyky. To je taky jediná rovina filmu, která mi přišla, že vůbec funguje, protože celé je o tom, jak se Ester učí zase žít a znovu vnímat nějakou životní krásu jak mentálně, tak i fyzicky, jelikož dlouhou dobu (pravděpodobně) znala jen tu od postižného syna, která byla často bolestí a ránami. Proto u střetnutí s farmářem neklade odpor, když s ní chce mít sex a proto s tím mladším později sex, už dobrovolně, má. A po všech zkušenostech i střetnutím s mladou a (asi) živelnou Slovenkou snad tu novou sílu skutečně najde. Ani nebudu psát, že to je spoiler, jelikož tohoKaravanstejně víc nenabídne. Snad ani nechce, všechno schová za pocitovou výpověď, ačkoli naprosto ignoruje, že i ta by měla mít kde a z čeho brát, aspoň v tom, že postavy by měly mít nějakou minulost. Tady se vše hraje na mezery a nevyřčenost, asi aby mohla pracovat divákova imaginace, nebo možná že to režisérce nepřišlo důležité pro prožitek. Takhle je to ale jen Nuda v Itálii, plná neustálých poflakování kdesi, kdy se chozením z místa na místo a většinou nedůležitými dialogy (kterých stejně moc není) nemá co budovat, jelikož základní problém je jasný už z prvních minut a dál jen je. Chce se to vyhnout citovému vydírání, schématům a jakémukoli atraktivizování, zároveň nedokáže nabídnout moc vlastního, z čeho by se (obzvlášť niterné) emoce daly brát. Tak to jen je, pořád je a je až do konce. A vlastně ani klasickým prvkům podobných dramat se to plně nevyvarovalo, jelikož si to vytvořilo svoje kýče, kterými to v závěru svým způsobem diváky vydírá - proč je najednou hledání ztraceného syna tak akční a s důrazným závěrem? Chtěl jsem dát jen jednu hvězdu, fakt mi to nepřijde povedené a podobných filmů na festivalech uvidíte každý rok dost, takže to ani není v ničem odlišné či radikální, prostě jen další do počtu, na kterých se do pár let úspěšně zapomene. Ale slabou druhou hvězdu tomu nakonec dám, jelikož to aspoň nepůsobí tak šroubovaně jako filmy Šimona Holého a u něj jsem ani uHello, Welcomepod dvě hvězdy nešel... A tady aspoň nějaká upřímnost cítit je, byť automaticky volný styl ještě magicky nevytvoří všechno co chcete a tenhle film na to spoléhá tak moc jako málokteré. Slabé 2*

Kdysi nás na FAMU učili, že pokud jsou scény pojaty přespříliš vážně, tak podobné „tlačení na pilu“ u diváka začne po určité době vyvolávat spíše úsměv, pobavení až ironický úšklebek. A tady jsem měl po jisté době chuť použít další zlaté pravidlo scenáristiky - představ si tu scénu s nějakým absurdním prvkem. Třeba vážně míněná scéna hádky dvou manželů - co když tam vrazí pošťák? Co když se objeví mimozemšťan? Obstojí ta scéna i potom? Tady u tohoto filmu jsem si doslova začal přát, aby přijel pošťák na kole, aby se objevil mimozemšťan, jenže žel se to vleklo stále odnikud nikam, aby nám to naservírovalo sice obecně platnou a hutnou myšlenku - totiž, žeaž poté, kdy přijdeme o někoho, koho jsme měli rádi, zjistíme, jak moc nám na něm záleželo-, jenže tady je to podáno tak lacině, až o tom škoda mluvit. A jinak jsem si kdovíproč vzpomněl na Výchovu dívek v Čechách (ale znalci jistě vědí, proč, ta scéna je nemlich to samé).

Zuzka Kirchnerová stvořila procítěný nezávisle působící film se špetkou sexuálního vibu, který spolu s končícím létém v Itálii a unávně rozervaným vztahem s postiženým Davidem navozuje ospalou náladu poobědových siest, venkovského nic nedělání, lidských starostí a šťastných životních chvilek, za které to vlastně všechno stojí. Herecky a vizuálně příjemně výrazná Juliana Brutovská Oľhová. 65%  +kamera Simona Weisslechner, Denisa Buranová

Road trip výlet matky s postihnutým synom , kde po ceste stretnú ďalšiu účastníčku výletu, ktorá sa po čase od nich odpojí, bez dostatku peňazí a práce cestujú , filmu chýbajú titulky nakoľko hlavná predstaviteľka rozpráva aj v taliančine. Film má ničím neohuril stačilo raz vidieť aj keď nechápem ,čím si vyslúžil víťazstvo dávam 2*