Naši sousedé Jamadovi (1999)

Sipmsonovci plus Miazgovci plus Homolkovci rovná sa Jamadovci. Filmu by som dokázal vyčítať, že nemá poriadny dejový oblúk, ale ide skôr o skeče z každodenného života a pôsobí trochu ako zostrih zo seriálu, avšak za geniálny český dabing (dostupný na Netflixe) tú štvrtú hviezdičku rád pridávam (hádajte, kto dabuje otca). Tentokrát ide o anime čisto pre dospelé publikum, avšak ak si pozrie film s rodičmi ľubovoľný teenager hocikde na svete, môže sa po ňom spustiť pestrá rodinná diskusia.

Boomer humor v japonském provedení. Pár vtípků bylo k pousmání (i když ne k smíchu), za ně je ta jedna hvězdička. I když jsem jinak fanouškem filmového trapna a tady je toho trapna požehnaně, nějak jsem tomu nedokázal přijít na chuť a z kina jsem odešel v půlce. Film ve skutečnosti není úplně "film", je jen sérií nenavazujících scének ze života jedné rodiny - nefunguje jako jeden celek a ani se o to nepokouší. Ty scénky se očividně snaží být vtipné a důvtipné, ale je to dost na sílu a častěji ta snaha selhává, než že by se v ní dařilo. Dobrému dojmu nepřidává ani dost hnusná výtvarná stránka.

Smolíkovi na japonský způsob. Sled epizod tu krátkých, tu delších, tu na sebe těsně navazujících, ondy docela vzdálených, ale jako celek krásně dokreslujících celou rodinu a některé aspekty japonského života. Mezi střípky dokonce občas zazní verše připomínajícími haiku. Humor je dost svérázný. Snad se ani nedá říct černý, spíš suchý. Naše rodinka se ale bavila dobře, hlavně já se ženou. Animace byla minimalistická, ale moc pěkná. V některých pasážích přecházela do jakoby plovoucí bohatší komiksové animace (scéna s "motorkáři"). Vydařený film, který si klidně někdy pustím znovu. Stejně jako v podstatě jakýkoliv animák od studia Ghibli.

Přes poněkud rozpačitý začátek (povídání na svatbě, příhoda v obchodním centru) se nakonec divák s postavami a celou rodinou dost sblíží a jednotlivé příhody s nimi prožívá a má pocit, že tak to snad funguje všude... Jde vlastně o sled epizodických událostí, které na sebe nenavazují, nemá to tedy žádný souvislejší děj, a je to orámováno těmi proslovy, přesto ta závěrečná řeč vyznívá velice silně. Úsporná animace má svoje kouzlo a působila fantasticky.

Kdo jsou Yamadovi? Občas nevrlý, přepracovaný otec, který se snaží sblížit se svým synem. Lehce zdechlá matka, co sní synovi sušenky a která se rozhodně nedá považovat za typický model ženy v domácnosti. Puberťák, který se zamiloval do spolužačky a rád doma provokuje. Holčička, o níž si zpočátku myslíte, že příběh je vyprávěn jejím pohledem, ale pak zjistíte, že tu hraje totálně vedlejší postavu a není na ni nic extra zajímavého. Lehce nevrlá babča, která je klasicky podrážděná, nebojácná, provokující, nadávající. Jo a pes, kterému je všecko totálně putna :D A všichni jsou neskutečně zapomnětliví. Velké plus filmu je skvělá minimalistická originální animace. Bravo. Líbily se mi tu i detaily, jako např. když si Yamadovi jakože "lovili" dítě, tak jej našli v bambusu (úplně stejná scéna je v Takahatově pozdějším filmuPříběh o princezně Kaguye). Naprosto skvělá byla scénka otce a matky v boji o to, na co se budou dívat. Bylo to jak sledovat souboj dvou kungfu mistrů, kdy jeden míří ovladač a druhý jej odráží novinami :D Našlo se tam i pár další humorných situací, ale popravdě mi tento styl "splácaných scének, denních a ročních peripetií jedné rodiny" moc nevyhovoval. Některé byly zbytečně dlouhé a vlastně v tom nebyl ani vtip, ani myšlenka. Možná, kdyby to bylo kratší... takhle mi to moc neubíhalo. 3,5* NaOmohide poro poroneboHotaru no hakato prostě nemá.