Kapelo, hraj (2024)

Pekná dramédia o dvoch bratoch, ktorí o sebe nevedeli a každý sa po adopcii ocitol v inom prostredí a s inými možnosťami. Dokopy ich paradoxne dala až choroba jedného z nich, a tak dostávajú príležitosť sa spoločne spoznať. Zápletka síce pomerne jednoduchá, ale pretavená do naozaj výrazného scenára s pekným príbehom a príjemným posolstvom. Postavy dvoch bratov ma bavili, aj keď miestami sa zbytočne naťahovali. Navyše, aj to prostredie orchestrov a hudby tomu dodalo dobrý feeling. A to Bolero v závere nemalo chybu! 4*

Minulý týden jsem viděldokumento trojčatech, sledujuseriálo dvojčatech, doma máme dvojčata a když jsem narazil na tento příběh o bratrské dvojici, která se poznala až v dospělosti, nemohl jsem ho ignorovat. Navíc jsem měl předtuchu a použil audiofilská sluchátka Bayerdynamic T1 (trefa!!). Film je lidský, uvěřitelný (a bohužel realistický), mě však celou dobu držela (a nesklamala) právě hudba, prostřednictvím které se dá vyslovit mnoho a mnoho.

Ako brat brata vďaka leukémii našiel. Dvojica z dvoch svetov, skoro až galaxií, kde jeden viešermovať paličkouako piaty mušketier a druhýtrombónovaťdo ohluchnutia... ale nájdu si k sebe cestu. Film z ťaživými témami, ale pritom pôsobí tak pozitívne aj vďaka vtipným dialógom. Humor s horkosťou a smiech cez smutné slzy.  Nie sú toNedotknuteľní, ale dokážu sa dotknúť.

Emmanuel Courcol spája dve protichodné kultúrne sféry. Je to hudba, ktorá premieňa nepravdepodobné stretnutie na hlboké porozumenie. Sociálna priepasť medzi sofistikovaným dirigentom a neotesaným kuchárom sa zdá byť príliš veľká. Dar kostnej drene a vďačnosť zaň ešte nevytvárajú puto. Vznikne až vtedy, keď Thibault zistí, že Jimmy hrá na trombón v dychovej kapele a ukáže sa ako jazzový znalec. Navyše má obrovský talent a perfektný sluch, Thibault je nadčený. Hudba sa stáva spojovacím článkom. Aj Ravel zložil svoje Bolero po návšteve továrne.

Sympatický a vtipný příběh oddělených bratrů, kteří navazují pouto prostřednictvím místní pochodové kapely, které je Jimmy členem. Bohužel příběhu schází větší emoční hloubka a prostor pro katalyzátor příběhu - Thibautovo onemocnění, které je postupně více a více upozaděno. Sice na úkor prozkoumávání vývoje životů bratrů vzhledem k prostředí, ve kterém vyrůstali, ale i přesto film postrádá větší risky. Zato nádherně vykresluje denní strasti a radosti, stejně tak jako vedlejší postavy.