Kako je počeo rat na mom otoku (1996)

Dodnes najpopulárnejší chorvátsky film doma (takmer 350 000 divákov) i vo svete (účasť na 32 medzinárodných festivaloch) si zaslúži pozornosť aj vďaka podmienkam doby svojho vzniku a ich charakteru. Bol prvým filmom nielen v Chorvátsku, ale aj celom priestore bývalej Juhoslávie, ktorý pristupoval k tematike jej krvavého rozpadu s humorom - a to necelý rok po skončení posledných vojenských operácií. Humor je to trefný a pichľavý, vzhľadom k dobe silne nacionalistickej Tuđmanovej éry mimoriadne odvážna satira dobromyseľne zosmiešňujúca všetky strany a vysmievajúca sa stereotypom nešetrí nikoho - ale nikoho ani nedémonizuje. Scenár napísal režisér Brešan so svojim otcom Ivom, legendárnym dramatikom a spisovateľom. Vo výsledku výborná groteska o vážnych témach, ktorú si môže užiť aj neznalý divák bez povedomia o všetkých postranných konotáciach. Ale s nimi je to ďaleko lepšie...(17.09.2016)

Humornější pokus o vypořádání se s rozpadem tehdejší Jugoslávie. I zde jsou však přítomny prvky ze kterých mrazí. Byť jsou sebearsurdnější, realita je zde velmi blízko skryta. Příběh je jednoduše pojat: otec (Vlatko Dulic) se vydává najít svého syna, původem Chorvata, který slouží na vojně na srbské straně. Bigotní velitel (Ljubomir Kerekes), estrády na protest srbským vojákům, svérázní chorvatští velitelé (jeden z nich je Predrag 'Predjo' Vusovic), to vše vede v odvážnému plánu, jak vše vyřešit. Nic se však neobejde bez komplikací.(18.10.2015)

Výborná komedie z válečného období, která se v Chorvatsku stala klasikou jako u nás "Slunce, seno..." Celý film se odehrává snad jen na dvou místech, pro scény ve městě byla použita nádherná přímořská vesnička Primošten. Jednoznačně nejlepší scéna z tohoto filmu je pro mne výstup na podiu Alexovy manželky, v podání herečky Matije Prskalo, která se svého muže - velitele kasárny - snaží přemluvit, aby propustil vojáky, jež zadržuje a vrátil se domů.(26.10.2012)

Možná až příliš "sametový" film (na to, o čem pojednává - na začátku války bylo mnoho kasáren JNA obleženo a asi to nebyla příliš sranda), ale přesto má své nesporné kvality. Příběh otce, který dělá vše pro záchranu syna uvězněného v kasárnách je solidně vystavěný. Čtvrtou hvězdičku si ode mne Vinko Brešan zasloužil za to, že se na rozdíl od několika svých chorvatských kolegů, kteří točili v polovině devadesátých let, obešel bez zbytečného nacionalismu a zvolil obecnější tón. Vždyť se přímo nabízelo, aby byl velitel kasáren Srb. To by film zařadilo mezi snímky poplatné Tudjmanově HDZ, která si docela pečlivě hlídala, jaké filmy vznikají a v nejednom případě se jich snažila využít k propagandě. Brešanovy filmy jsem zhlédl v opačném pořadí, než je natočil. I tento snímek mne utvrdil v názoru, že je to režisér, po jehož filmech se stojí za to pídit......(22.03.2011)