Kadosh (1999)

Abych si udělal pořádek v chasidských (ultraortodoxních) záležitostech, musel bych nechat film filmem, nasadit si jarmulku (nebyl by problém) a věnovat se celodennímu studiu talmudu (to už v mém věku sotva). A tak to raději budu tápat a ptát se: Proč nedostala Rivka rozvodový list? Atd. To atd. je tu proto, že se bohužel neumím ani řádně zeptat. Příběh Rivky a Malky (muži přes svou "moudrou" mírnost i surovost jsou tu jen druhořadé postavy) je tu spíš synekdochou než symbolem otázky: Jestliže Bůh v biblicky historické době odvolával, revidoval a jinak měnil svoje rozhodnutí, neměnil by je v nebiblicky historické době či dokonce v současnosti ještě častěji a hlouběji? - Nepoučil by se Bůh v rámci své floskule "neplodná žena = mrtvá žena" Freudem, který oblast sexuální a rozmnožovací celkem striktně odděluje? - V druhém plánu ještě pár slov k ženské otázce (viz oba obsahy). Obě ženy (a každá svým způsobem) nechtějí vzít odpovědnost do svých rukou ani nepodlehnout tlaku komunity; nechtějí se oprošťovat, naopak, snaží se integrovat (Malka odpadlého vojáka a Rivka postupy moderního lékařství).

Že to pan Roubíček nemá jednoduchý, to vidím každou sobotu, když čeká, kdo mu přivolá výtah. A že může mít i milostný trable nebo ho dokonce Jahve obdaří neplodností, o tom vás přesvědčí film Kadosh. Film o duši Jeruzaléma, kterou turista nevidí.

Zajímavý, ale poutavý výlet do židovského světa. Vlastně je to film o docela obyčejných věcech, které se kvůli víře mohou stát tak složité. I když je tempo poněkud volnější, na film se krásně dívá. Chvílemi je divák až fascinován tím, co se děje na plátně. Nádherné, živočišné, pravdivé. A smutné...

Izraelská tvorba prostě nezklame. Poněkud osobně zvláštní, leč pravdivé tvrzení, které si můžu kdykoli obhájit, či komukoliv přiblížit...

Jsa plachý chlapec ostýchám se vyrazit s davem na Padesát odstínů šedi. Říkám si, že tolik otevřeně zobrazené erotiky by mohlo na mé křehké duši zanechat pořádnou jizvu, takže pokud chci konečně ve svých čtyřiceti zasunout, tak musím s tím pozorováním nahých obnažených těl začít opatrně. Není tedy divu, že mé první krůčky za poznáváním lidské sexuality začaly u ortodoxních židů. Netvrdím, že to byla zrovna sázka na jistotu, protože i oni by mohli být za stěnami svého bytu dost ujetí, ale teď už vím, že Kadosh byl tím správným krokem k odškrtnutí první z barev šedi a tedy naplnění mých tužeb být tím nejlepším milencem na celém světě. Do svého deníčku jsem si proto hned po filmu poznamenal pár zásadních informací, třeba že pořádně nažhavit ženskou na milostné hrátky můžu nejlépe hlasitou četbou z Talmudu. A taky že v momentě, kdy už je z toho partnerka v rauši, tak je dobré zalézt (i s ní, samozřejmě) komplet v oblečení na celou sezónu pod pořádnou duchnu, chvilku se pod ní vydovádět a poté, snad jako výraz díku, je dobré nezapomenout před vyvrcholením obratně nasadit jarmulku a několikrát fanaticky poděkovat Bohu za všechno to sémě, kterým mě obdařil. Je fakt, že jako bezvěrec mám zatím jisté nedostatky, třeba nevlastním sedmiramenný svícen, obřízku ani plnovous, ale učím se a přizpůsobuji velice rychle. Příště si pustím něco s motýlky ..(21.02.2015)