Jmenuju se Dolemite (2019)

V dnešní záplavě životopisných filmů o naprosto nezajímavých lidech Dolemite zcela přirozeně vyniká. Oportunismus je ve společnosti obecně zatracován, protože závist. Já to mám naopak a oportunisty obdivuji, protože závist. Chtěl bych být jako oni. Chtěl bych umět hledat příležitosti a mezery na trhu a ihned je flexibilně využívat a dělat na nich prachy. Nenechat se odradit a jít si tvrdě za svým. A to je v kostce popis děje filmu. Dalo by zde napsat mnoho slov o rasismu a idiotství, ale o tom každý ví. Z druhé strany o rasismu humoru jsem slyšel poprvé a leccos se tím vysvětlilo. Třeba proč mi černošské komedie nepřipadají vtipné. A Eddie Murphy po sérii právě takových komedií opět míří k vrcholu. Haleluja!

Podľa všetkého bol Rudy Ray Moore taký černošský Ed Wood, asi preto som o ňom doteraz nepočul. Černoši boli zvláštne publikum, pri sledovaníNa titulnej strane, ktorý je plný hlášok a skvelého humoru, sa nudia a sťažujú sa že čo to je za film, keď tam neboli ani kozy ani kung fu. Zato sa skvele bavia na prízemnom humore v Dolemitovi, do toho nejaká autonaháňačka, posteľná scéna a sú úplne spokojní, radosť pre také nenáročné publikum točiť filmy. Ja si rád pozriem aj blaxploitation, no beriem ich s veľkou rezervou a ako takú jednoduchú zábavu, nie som z nich taký nadšený akoQuentin, ktorý na nich vyrastal, ale Dolemita ani nemám chuť si pozrieť, určite o nič neprídem. Tento film ale nie je taký zlý, Eddie je výborný a filmy z filmárskeho prostredia mám veľmi rád. Ale ani tu som sa príliš nebavil.

Natočené sice fajnově, Eddie dokazuje, že hrát věru umí (Snipes mě bavil více...), ale - chca nechca - musím konstatovat, že mě zcela minula látka, se kterou jsem se nedokázal (nebo spíš nechtěl) indentifikovat, protože přesně tenhle způsob projevu a humoru je mi skrz naskrz protivnej a cizí, byť sisyfofskej tah na branku vlastních snů je mi obecně veskrze sympatickej. Po druhé bych si to nepustil. 2-3

Někdo si tu v recenzích stěžoval na klišé, a jistě, hrubé obrysy zápletky jsou klišé, tedy: skupina loozerů  spojením svých sil a silou přátelství dokáží udělat něco, co má úspěch. ALE, tady dle mého klišé končí, protože celý zbytek filmu jim plive do pomyslného ksichtu. Jakýpak společenský neduh je divákům neustále připomínán, kdykoliv se dívají na dobový film o Afroameričanech? Ano, správně, rasismus. Tento film to naopak neměl za potřebí a když se hlavní hrdina pokusil k rasismu dostat, tak ho s tím postavy bílé pleti posly do jistých mezí a udělaly pro něj něco dobrého. Nebo třeba na konci filmu, kdy se hlavní hrdina baví s mladým talentovaných chlapcem a diváci (nebo aspoň já) vyloženě čekají, že se ho zeptá na jméno a chlapec odpoví třeba "Snoop dog", "2Pac" nebo "Eminem" (s tím posledním si samozřejmě dělám srandu a chci tím dokázat, že rapu absolutně nerozumím). A i kdyby tam nějaké klišé byly, tak jsem si jich absolutně nevšiml, protože jsem se na film dokázal perfektně naladit, celou dobu jsem se řechtal jak kůň a oproti jiným životopisným filmům, jako je třeba stupidní Bohemian rhapsody, jsem ani neřešil, jestli je něco historicky nepřesné. Prostě byla to sranda podle pravdy a víc bych za tím nehledal. A navíc, mám rád filmy o natáčení filmů, a obzvláště, pokud jsou to komedie (tedy ty filmy samotné, ne ty filmy, které filmařské postavy v těch filmech natáčí). Příběhem bych Jmenuju se Dolemite přirovnal k Edu Woodovi, ale s tím, že tu vidíme úspěch, není to depresivní a má to skvělý happy-end, po kterém vám zůstane úsměv na tváři docela dlouho (stopky jsem bohužel nespouštěl). Navíc extra-barevný obraz (nenarážím na nic rasistického, ale ten film opravdu hýří barvami, a to hlavně z teplé části barevného spektra) podtržený "smooth" sedmdesátkovou černošskou hudbou dokáže vyvolat snad jen pozitivní emoce. Za mě jeden z nejlepších filmů roku 2019 (doteď na tento rok nostalgicky vzpomínám, protože jsem chodil do kina na opravdové pecky) a mrzí mě tak nízké hodnocení od ostatních uživatelů.

Strejda Eddie se nás zase po letech snaží přesvědčit, že není jenom prdící karikaturou sama sebe, ale v první řadě pořád ještě hercem……a nutno dodat, že přesvědčivě. Showbyznys biografie, u které kdyby jste nevěděli, že vlastně jde o životopisný snímek, tak máte pocit, že právě sledujete typickou afro ukecanou komedii. Jinak ale vydařená záležitost. Rudolph Frank Moore byl bezesporu zajímavá postavička (přiznám se, že jsem neznal) a Murphy si ho dává s chutí gurmána. Celkově z filmu jde taková zvláštní pozitivní energie. Eddie Murphy to rozhodně ještě nezabalil a uvidíme, s čím přijdou reinkarnace klasik Cesta do Ameriky nebo Beverly Hills Cop.