Jen žena (2019)

K tomuhle se nemá ani cenu vyjadřovat , a to jsem docela cestoval mimo Evropu i daleko na východ ,osobně 2 čistě islámské země , takže mě nikdo nemůže podezřívat z nějaké zaujatosti nebo snad rasismu či neonacismu. Když jiná kultura není žádná kultura , tak je to v pohodě dokud se to děje u nich, ale v opačném případě to začíná být docela prů..r.

V naší společnosti už dávno neplatí, že žena musí poslouchat svou rodinu a manžela, a pokud nechce, tak je zcela v pořádku ji zapudit. V tomto dobře zpracovaném filmu se odehrává příběh právě takové ženy. Hlavní hrdinkou jeHatun „Aynur“ Sürücu, mladá turecko-kurdská žena z početné rodiny v Berlíně, která ctí tradiční islámské hodnoty. Byla donucena vzít si bratrance v Turecku, s nímž má synaCana, ale manžel ji mlátil, takže utekla zpátky do Německa. Rodina jí to dává pořádně sežrat – odchod od manžela je přece hanba! Otec je ještě celkem lidský, jeden její bratr je rebel, ale zbytek rodiny včetně nejstaršího bratra (který jí v noci sahal na kozy) ji terorizuje a považuje za kurvu. Aynur se rozhodne žít svobodně – sundá šátek, studuje, pracuje, najde si blonďatého motorkářeTima. Ale její pojebaní bratři s vypláchnutým mozkem z mešity to nedokážou přenést přes srdce. Žena přece nesmí vycházet sama, musí poslouchat a když ji manžel mlátí, je to její vina. Film ukazuje syrovou realitu, která se děje tady a teď v Evropě. Aynur měla víc odvahy než všechny slabošské vlády a sluníčkářští politici dohromady. Tenhle snímek ve mně prohloubil nenávist k náboženskému fanatismu, konzervativnímu islámu a té nechutné „rodinné cti“, která je ve skutečnosti jen obyčejná tyranie. Žijeme v 21. století a tyhle středověké nesmysly do naší společnosti prostě nepatří. Silný, nepříjemný a důležitý film. Dávám 4*.

Jeden případ z miliónů podobných. A přes takové příběhy, přes to všechno to budou mnozí dál obhajovat. Bojím se toho, až tohle "náboženství lásky a míru" ovládne i naši zem. Až se za pár let budeme bát jít na stadion, do hospody nebo do metra, protože nebudeme vědět kdy se tam odpálí nějaký dobrák zcela náhodou snědého odstínu. Až nebudou moct české holky jít samy přes město bez obav, že je někdo znásilní a podřeže jako v Německu, Francii, Švédsku, Británii a dalších podobně vyspělých zemích. U tohodle filmu se člověku dělá zle z té špíny, která zaplavuje západní svět a nikdo s tím nic nedělá. Nedopadneme dobře a budeme si za to moct sami. Ještě dávám čtyři hvězdy, dokud se nemusím bát, že mě za to někdo ukamenuje na ulici.4/5PS: zajímavý komentář odgudaulin

Pred necelým polrokom som videl The Stoning of Soraya M. o ukameňovaní ženy falošne obvinenej z cudzoložstva a teraz tureckú obdobu obnovovania rodinne cti. Je mnoho ľudí, ktorí relativizujúc tieto zločiny tvrdia, že sa obmedzujú iba na radikálnych islamistov. Čítal som bonmot o odlíšení islamistov. Radikálny odrezáva nevercovi hlavu a umiernený mu pritom iba drží nohy. Ani tvrdenia o islame ako o zaostalom náboženstve, ktoré tlačí jeho vyznávačov o niekoľko storočí späť nie je úplne korektné, pretože kresťanstvo v rovnakej etape vývoja, v akej je súčasný islam, veselo upaľovalo čarodejnice a šírilo svoje učenie ohňom a mečom. Príbeh Aynur je dobre sfilmovaný, justícia dáva početnej menšine nádej, že onedlho si už aj v Nemecku budú žiť podľa tradícií a svojho výkladu práva. Otázkou ostáva, načo vlastne prišli do Nemecka, keď namiesto prispôsobenia majú ambíciu prispôsobovať domácich.

Pred zhlednutim jsem uplne nevedel, co od filmu cekat. Dockal jsem se celkem odvazne natoceneho snimku, ktery je podle skutecneho pribehu. A ktery nam divacky atraktivne nabizi pohled do turecke rodiny, ktera zije v Nemecku uz pres ctvrt stoleti. Asimilace neprobehla. Pro nemecke divaky smutna podivana, kdyz vezmou v potaz, jake sousedy si k sobe pozvali... Film pusobi ve vsech smerech skutecne, oslovilo me i zpracovani. Za me vyborne drama.