Jedné noci v jednom městě (2007)

Jedné noci v jednom městě není úchvatným loutkovým filmem, spokojeni budou především soudobí vyhledavači mondénního proudu extrémní bizarnosti. Cítím z díla špatně skrývanou snahu zaujmout za každou cenu, bizarnosti se stávají nepřesvědčivou úlitbou marnivé sebestřednosti a o smysluplném vyznění point nelze vůbec hovořit. Jan Balej má sice osobitý styl a výtvarná stránka filmu vzbuzuje naději k zajímavému zážitku, ale léčba šokem je samoúčelná a prokazuje pouze technickou zručnost tvůrce. Film se tak řadí k typickým spotřebním produktům moderní doby, kdy je forma a lpění na nesystematickém reji zrůdnosti nadřazena obsahu a myšlence. Pochopitelně zaujmou okamžiky a ocenit se musí i profesní zručnost. Plesat nad prázdnotou sdělení netřeba. Ať žije konzum! A jeho prázdná sdělení v šedobílé barvě děsu. Nadšení obdivovatelé extravagantně pompézní pózy se, ke štěstí Jana Baleje, najdou bez větších problémů. Já se bez podobné zábavy bez potíží obejdu.

Neodvažuji se ani hádat, co asi bylo cílem autora tohoto filmu, ale pokud chtěl obohatit českou kinematografii o další sra*ku, tak se mu to zcela jistě povedlo. První historka je naprosto otřesná, druhá tak nějak postrádá smysl, třetí... no škoda mluvit. Ale všechny měly jednu společnou vlastnost, kdybych je neviděl, tak jsem snad i šťastnější. Dál už jsem nekoukal, protože mi to naprosto stačilo.

Tenhle film má zajímavou animaci. Vlastně velmi dobrou animace. A víc nevím, co k němu říct, protože tohle je prostě jako cvičení, kde si tvůrci mysleli, že bude strašně cool, když to bude beze slov, ale ono to ve skutečnosti nemělo co říct. Z tohohle by se podle mého dalo vytěžit mnohem víc. Když už animovat, tak ať to má smysl.

Jedné noci v jednom městě není pro každého a na zdejším hodnocení je to znát. Neřekl bych, že jediná povedená povídka je o Ploutvičkovi a Větvičkovi, každá má něco do sebe... i když ano, právě tahle zmíněná má vůbec nejjasnější a nejpochopitelnější scénář. Také se ale od zbytku filmu velice odlišuje, že by její zařazení uprostřed měl být takový oddech od jinak všudypřítomného šílenství a podivnosti? Úvodní povídka Ulity se mi líbila pravděpodobně nejvíc, i když je škoda, že nebyly některé "ulity" více rozpracované. Nejvíc si autor pohrál pravděpodobně s pánem který vlastnil soukromé krematorium... tato část mi mimochodem velice připomínala Spalovače mrtvol. Zbytek je spíše takový nástin příběhů a nechť si divák domyslí sám, tedy snad až na "myslivce". Dále přichází výše zmíněná povídka o Ploutvičkovi a Větvičkovi, která je taktéž velice povedená a nejvíce vtipná, spíše pohádková. Je zde spousta chytrých detailů, jako květináče a zalévání. Ale to nejen v této povídce, ono jich není málo ve filmu samotném. Závěrečná povídka stejného jména, jako film se mi zdá být nejslabší, ale rozhodně ne špatná. Tady se mi nejvíce líbilo "ucho", i když bylo jasné jak to asi dopadne. Atmosféra všech příběhů je opravdu hutná a loutky dokonalé! 70%

Ťažko povedať, čo prevažuje, či to pozitívne alebo to negatívne. Stop-motion animáciu mám rád, česká sa vyznačuje detailami, ktoré si rád všímam (rozne drobné veci či iné drobnosti). So sympatičnostou postáv je to už horšie...ak to bol zámer, tak to bol zlý zámer. Aj poviedky sú kvalitatívne rôzne. Najviac sa mi pozdávala tá o odrezanom uchu, najmenej tá o živote v kaviarni. Škoda, že príbehy na seba nenadväzovali viac. Bolo by to zaujímavejšie. Hodnotenie: 55%