Auta (2006)

Když jsem si nedávno psal s kamarádem, po zopakování prvních tří dílůToy Story, zmínil jsem mu jako dětské srdcovky především první dva dílyShrekaa pak i další animované franšízy, avšak později mi došlo, že jsem naprosto zapomněl naAuta. Ono je to taky tím, že v dětství jsem to viděl snad tisíckrát, ale naposledy snad ve 14 letech a pak už nikdy. Přesto bych byl schopný dát dohromady naprosto přesně dát celý příběh včetně všech jeho dějových linií, ale zároveň jsem neměl tušení, co bych na to řekl dnes. Tady jsem se opakování dlouho vyhýbal právě proto, že mi koncept oživlých aut, vlaků, letadel a dalších vozidel začal připadat strašně dětinský, který už mi nemůže co dát. Přesto jsem ale najednou dostal chuť siAutapřipomenout a risknout, jestli si na ně nezničím pohled z dětství. K mému překvapení to ale dopadlo natolik úžasně, že jsem se až divil, jak rychle jsem se do toho naprosto dostal. A to tak moc, že mě to zase naprosto strhlo, že jsem se u toho smál nahlas a že mě to nejednou, doslova a přirozeně, dojalo. Až mám chuť to označit jako nejlepší závodní film vůbec - jednak proto, že v tomhle světě dává naprostý smysl, ale taky proto, jak perfektně má napsané postavy, jak působivou atmosféru skrze kontrast prestižního závodního světa se zapadákovem vymazaným z mapy to vytváří a největší prim tkví v tom, jak pečlivě a živelně to konstruuje svůj fikční svět. Změny rychlosti aut, změny osvětlenosti prostoru, postavy, které působí na první pohled typizovaně, ale nakonec v sobě mají větší prohloubení než se zdá, byť stále stojí na základních poznávacích znacích... A hlavně kolik toho udělá, když je na chvíli ticho, jen bliká žlutá na semaforu nebo se mlčky kouká do krajiny. Už v dětství mi nejsmutnější přišlo vysvětlení, proč je Kardanová Lhota vymazaná z mapy a když jsem tu scénu prožil znova, tak mi do sebe naprosto nečekaně zapadlo, že možná právě proto jsem se zamiloval doSmall Roads... Naprosto bizarní přirovnání, ale tady jakoby mi zapadl další dílek do skládačky mě samotného, který by mě předtím nikdy nenapadl. Obecně práce s tichem, které se tu na mainstreamový animák objevuje nečekaně často, opravdu dělá hodně, jelikož naprosto jiný životní rytmus je tím, co Bleska ovlivní nejvíce a perfektně se to vrací skrze (tiché!) flashbacky během závěrečného závodu - čehož vrcholem je scéna, kde vidí všechny z Kardanové Lhoty a tenhle záběr má několik vteřin (což je víc, než by bylo běžné). Geniální, miluju celý ten kontrast, který vše ovlivňuje, miluju tu práci s povahami postav, takže i po tolika letech jsem naprosto nadšený, ačkoli jsem tomu zprvu vůbec nevěřil. Ono to ale fakt má všechno a ještě víc, takže mi to skrze "bonusnové body" vynahrazuje pár drobností, které drhnou a působí krapet na sílu přidaně. Taky jsem se nemohl vyhnout čtení filmu z finančního a merchandisingového hlediska, už jen proto, že jsem jako dítě měl snad všechna auta z tohohle filmu doma a Bleska snad v několika variantách, ale naštěstí mi to film neničilo. Scénář je perfektní, zpracování působivé i dnes a celkové poselství se aspoň nějak vzpírá kapitalistickému konzumerismu, který velké společnosti živí už jen tím, že existují a generují zisky... Tak jako tak, i kdyby to tam ani nebylo vidět, pořád to nebrání si film užít. Jak jsem to vychvaloval, tak jsem zakončil krapet zle, ale na mých dojmech to nic nemění a zároveň jsem vždycky tvrdil, že nic nemůže být stoprocentně dokonalé...Autami každopádně dojela do Síně slávy, do širšího seznamu oblíbených filmů. Byla to moje dětská srdcovka, u které jsem si byl jistý, že by nějak obstála i dnes, ale nečekal jsem, že až tak a že by mezi mými současnými oblíbenými díly mohla mít místo. 5*

Autá nie sú len rozprávka o pretekárskom aute. Je to krásny film o tom, ako rozmaznaný, sebecký a slávou posadnutý Blesk McQueen postupne zistí, čo je v živote naozaj dôležité. Naučí sa spomaliť, vnímať jednoduchosť, priateľstvo, lásku a krásu obyčajných chvíľ, ktoré predtým prehliadal.
 
Film však nie je iba o mladom hrdinovi, ktorý dozrieva. Je aj o tom, že človek si aj na staré kolená môže uvedomiť, že skrývanie sa pred svetom, hnev a zatrpknutosť nič nevyriešia. Postava Doca Hudsona krásne ukazuje bolesť minulosti, stratenú slávu, ale aj možnosť znovu nájsť zmysel.
 
Najsilnejšie na filme je, ako spojí tieto dve rozdielne duše dokopy. Z mladého, ambiciózneho pretekára a starého, zraneného šampióna sa stane jedna z najsilnejších dvojíc celého filmu. Ich spoločným jadrom je viera vo víťazstvo, ale nie víťazstvo pre slávu, peniaze alebo moc. Je to viera vo víťazstvo pre česť, priateľstvo a dobro.
 
A práve to sa ukáže v záverečnom preteku, kde film nádherne pripomenie, že skutočný charakter človeka sa neukáže vtedy, keď vyhráva, ale vtedy, keď sa rozhodne urobiť správnu vec, aj keď ho to môže stáť víťazstvo.
 
Pre mňa sú Autá film, ktorý ma vždy dojme. Má krásnu symboliku, silné posolstvo a ukazuje, že niekedy musíš spomaliť, aby si konečne pochopil, kam vlastne ideš.

Táto pixarovka možno nedosiahla kultový status ako napríklad Toy Story, ale s pribúdajúcim časom mi pripadá lepšia a lepšia. Nie len, že je plná parádnych nápadov. Ona má navyše niečo, čo sa dosť ťažko definuje. Nazvala by som to "neuveriteľne príjemný pocit na duši" - pričom sa tvorcom podarilo docieliť ho bez zbytočne patetických scén. Je to vlastne príbeh bez klasickej rozprávkovej zápletky, má podstatne dospelejší charakter, vyvážený roztomilými postavami, ktoré bavia aj dospelých. Je to jedna z tých rozprávok, ktoré dokážem pozerať znova a znova a nikdy ma neomrzia.

Až po 20 letech od vzniku jsem viděla tenhle animák od Disney. Originální je asi jen v tom, že místo lidí tu figurují auta, a tak přináší spoustu prostoru pro různé narážky z moto světa. Jinak je příběh až nepěkně stereotypní a bez nápadu. Musím ale uznat, že některý hlášky, Louigi, kombajn Frank a Burák byli prima. Taková oddechovka, kterou stačí vidět jednou :)

Dôkaz, že obrovský korporát Disney&Pixar dokáže spraviť príbeh aj z neživých súčiastok, nemusí to mať dušu alebo zvieracie vlastnosti. Animák autá je krásne animovaný a nápadov je tam dosť, ale ja radšej tie zvieratkovské alebo nejaké s ľudskými osudmi. Ťažko sa mi fandilo nejakému plechovému stvoreniu čo šľapal na olej.