Frankenweenie: Domácí mazlíček (2012)

Moc příjemné zpracování klasického příběhu o Frankensteinovi. Nejvíce mě zaujala originalita příběhu a zároveň jakási věrnost původní předloze. Hlavní téma a některé vedlejší motivy tedy zůstávají stejné - lidská touha vyrovnat se Bohu, oživení mrtvého, zvrhlá fascinace smrtí a vědou. Ovšem příběh je okořeněn o několik zajímavých invencí. Zaprvé motiv pevného přátelství mezi hlavním hrdinou - mladým chlapcem Viktorem a jeho věrným přítelem, právě vzkříšeným pejskem Sparkym. Koneckonců mi to dává větší smysl, Viktor se rozhodl oživit někoho, kdo mu byl blízký a také to dělal z více vznešených důvodů. Zadruhé pak např. normalizace Viktorovy podivínskosti (Viktor je částěčně k činu reinkarnace svého psa donucen okolí, které mu nerozumí, ergo je nenormální Viktorovo okolí, ne sám Viktor). Moc mě také baví teorie, která se točí okolo tohoto snímku a snímkůThe Nightmare Before ChristmasaCorpse Bride. Jedná se o to, že hlavní postavy (Viktor Frankenstein, Viktor Van Dort a Jack Skellington) jsou vlastně tatáž a to samé platí o jejich psech (Sparky, Scraps, Zero). Jedná se o to, že Frankenweenie, Corpse Bride a The Nightmare Before Christmas se odehrávají v jednom burtonovském vesmíru. Hlavní hrdinové mají být různé inkarnace téže duše, která postupně přechází ze světa živých do světa mrtvých. Jejich psi mají být ten samý pes, pokaždé v „pokročilejší“ posmrtné podobě – od oživeného těla přes kostru až k duchovi. Teorie zdůrazňuje myšlenku, že věrnost a láska přetrvávají i po smrti.

Čiernobiely vizuál je nádherný a výzor postavičiek zodpovedá ich povahám, čo je v každej Burtonovskej rozprávke už taká tradícia. Samotný Frankenweenie je za mňa najlepší filmový pes, miláčik, pre ktorého lásku by sa oplatilo zájsť až za hrob. Takže má to aj milé emócie a sem tam zasviští aj nejaký ten originálny nápad. Nie je to jeho najlepšia rozprávka, ale rozhodne nie ani najhoršia. AleMrtvá nevestaaUkradnuté Vianocesú iná liga. Za mňa 70%.

Nie som úplne fanúšikom tvorby p.Burtona, ale nie že by som ju nemal rád, resp. netešil sa na jej jedinečný a osobitý štýl, prostredníctvom ktorého sa po väčšine ľahko zapíše do vedomia ako niečo, čo má nadhodnotu už od podstaty existencie tohto aspektu.Frankenweenievšak tento prekvapivo pomerne postráda, a to napriek tomu, že je vytvorený hodne zaujímavým spôsobom, kde tento nie je úplne zrejmý, pokiaľ si o ňom človek dopredu niečo nenaštuduje. Vo výsledku ma teda jeho efekt zasiahol až po pozretí, čo je škoda. To však nevynahradí okolnosť, že ma to pomerne dosť nudilo a z hľadiska postáv aj trochu iritovalo. Príbeh ma chytil až približne v polovici, pričom som mal nakoniec z neho dojem, že ani netrval nejako dlho, a to napriek tomu, že je značne roztiahnutý.

Pozrel som si to s dcérkou roky po vzniku a prvom zhliadnutí. Tim Burton je legenda, takže k nemu pomaly pričuchla aj dcérka a budem pokračovať ďalej s ďalšími snímkami. Je to milé, hravé, zároveň creepy a odvážne v snímku primárne pre deti, v podstate je to krásny prídavok k rodine Addamsovcov, aj keď je to bez nich. :)

Jáj ako ja len nemám rád animované filmy. Vypestoval som si na ne averziu. Časom som na ne úplne zanevrel. Oblúkom sa im vyhýbam. Avšak teraz v rámci skompletizovania si tvorby môjho top režiséra Tima Burtona som si predsa len pozrel jeho animovaný titul "Frankenweenie: Domáci maznáčik". Natočil ho v roku 2012. Muselo prejsť dvanásť rokov pokiaľ som sa odhodlal si ho pozrieť. Nebolo to špatné. Aj keď animované snímky nemusím, tento Burtonov je originálne výnimočný, šmrncnutý čiernym humorom, tak ako celá jeho tvorba. Je čiernobiely, temný, výrazný, tajomný, morbidný, proste burtonovský. Ušlo to, ale ja animáky naozaj nemám rád, takže to bude iba za tri hviezdičky. ***