Je třeba zabít Sekala (1998)

„Chodenie do kostola človeka dobrým neurobí.”•Dobová dráma z obdobia protektorátu Čechy a Morava - teda konkrétne z roku 1943, keď to v tej obci obzvlášť [za]iskrilo v rámci pošramotených, medziľudských vzťahov; [no] na môj osobný vkus, ale rozhodne afektovane prevedené, vrátane obsahu nudných dialógov zo strán prichádzajúcich postáv, na ktoré som si vskutku, vlastne, nikdy poriadne zvlášť zase ani nezvykol; k tomu sa rovnako tiež postupne začala pridávať aj určitá predvídateľnosť, sálajúca z daného diela, a tak som akosi začal čoraz viac strácať záujem i o toto dianie, plné všelijakých otáznikov; a vôbec, dokonca ani po scenáristickej stránke, to veru naozaj nebolo extra bohviečo, pretože tieto vzťahy pôsobili tak extrémne prekombinovane a vykaľkulovane, až to začalo vytvárať úplne opačný účinok, než aký sa asi pôvodne zamýšľal...•Normálne sa čudujem týmto dvom poľským, hereckým predstaviteľom:Lindovi&Lubaszenkovi, inak, zrejme talentovaným hercom, že sa dali nahovoriť na túto plastickú Vec, lebo minimálne jeden z nich, si nastavil iba jednu a tú istú tvár bez toho, aby sa aspoň predsa i trochu ďalej niekam rozvíjal, a to ma v podstate napokon len ubíjalo, keď od začiatku až do konca, sledujem protagonistu s jediným výrazom tváre totálneho Hajzla; s miestami aj so strojeným prejavom!•Toto si pýtalo oveľa talentovanejšieho režiséra, než akého práve vtedy predstavovalMichálek; povedzme, ak by túto látku následne spracoval čisto iba poľský režisér v poľských reáliách, tak pevne verím tomu, že výsledná podoba, by stála za moju veľkú chválu; takto sa nemôžem stotožniť s doposiaľ videným.

| Česká televize |Dobrý film. Síce mi dabing pri poľských hercov trocha vadil, predsalen pozerámna český film a aj tak zažiť nepresnosť dabingu mi zážitok trocha kazil, zas ale herecké výkony oboch Poliakov, Boguslawa Lindu a Olafa Lubaszenka, boli na veľmi kvalitnej úrovni. Rovnako aj réžia a scénografia vykresľovali český vidiek so značnou dávkou dobovosti a možno až melanchólie. A kontrast toho aké problémy mali ľudia vtedy a aké dnes, mi prišli tiež veľmi relevantné a vo filme pekne vyobrazené. ViacTU.| Hodnotenie: 7/10 |

7/10. Challenge číslo 15-Round 9-CZ/SK/Polsko-Hráč 11-S.Quentin Quale.Sekala jsem napoprvé skoro odsoudil, ale nakonec musím uznat, že to nebyla žádná bída. Není to film, který bych si dal do zlatého fondu a pouštěl pořád dokola, ale zároveň mě neurazil a taky nenudil.   Děj se odehrává v malé vesnici během války. Válka je sice všude kolem, ale tady je až podezřelý klid. Jenže v každé vesnici se najde někdo, kdo si musí dokazovat, že je pánem světa. Tady tu čest má Sekal, místní šmejd, který všem systematicky ničí život. Všichni chlapi by ho nejradši viděli pod drnem, jenže odvaha jim nějak chybí. A právě ve chvíli, kdy to vypadá, že Sekal bude vládnout navěky, přichází do vesnice nový kovář. Utíká před gestapem a tady se chce schovat. Jenže místo úkrytu ho čeká duel dvou chlapů, z nichž ani jeden není ochotný couvnout. Tenhle vzájemně vyhrocený eskalující vztah je na filmu to nejlepší.   Boguslaw Linda v roli Sekala je naprosto ve svém živlu. Ten člověk umí být správně odporný a přitom stačí jeden jeho pohled a víte, že v té vesnici byste fakt žít nechtěli. Zbytek obsazení si taky odmakal svoje a kamera s hudbou k tomu přidávají atmosféru, která je mrazivá a krásná zároveň. No a ano, došlo i na kozy, což se vždy uvítá.   I když podobné filmy nejsou úplně můj oblíbený šálek čaje, musím přiznat, že Sekal obstál i s odstupem času. Je to film, který možná neohromí, ale vtáhne. A možná vás přiměje přemýšlet, jak byste se v té vesnici zachovali Vy. Protože není nic horšího než malá komunita ovládaná velkým hajzlem.

Česká variace na scénářSedmi statečných, zasazená do období německé okupace. Film velmi sugestivně přibližuje dobu, kdy člověk nemohl věřit ani vlastním příbuzným, natož faráři. Ta všudypřítomná lidská podrážděnost z plátna doslova sálá – a polské obsazení v hlavních rolích mi vůbec nevadilo, ba naopak. Bohužel na rozdíl od zmíněných Sedmi statečných, které si užijete klidně každý rok, Sekal takto univerzálně nefunguje. Pomalé tempo, když už dopředu znáte výsledek je ubíjející. A ani ta hudba, přestože oceněná, mi nepřišla nikterak výjimečná.

Film vznikl v době, kdy se ještě chodilo po práci s kolegy do kina ne do Multiplexu a po kině se zašlo na jedno (nebo na dvě) a povídalo se. Každý z nás vnímalo něco jiného a navzájem jsme si to sdíleli. Jiří Křižan měl dar vypravěče, uměl rozehrát děj i vykreslit postavu. Film je nabitý atmosférou, úplně cítím vůni zralého obilí a slyším bzučet mouchy, do chřípí se vtírá pach potu a chlévské mrvy ... Tady všechno běhá jako v dobře seřízeném strojku, ozubená kolečka do sebe zapadají na setiny milimetru přesně. Herecký koncert podkresluje hudba na míru a skvělé oko Martina Štrby za kamerou nabízí j dokonalé obrazy, které by se dobře vyjímaly na stěně galerií. Jednou parchant, vždycky parchant. Pomyslná štafeta zla se předává ze Sekala na Záprdka ...  Poctivá filmařina.