Jasagure anegoden: Sókacu rinči (1973)

Co dodat.Druhý seznámení s Reiko Ike dopadlo opět skvěle.Vše klape tak jako ve Furyô anego den: Inoshika Ochô .Opět je tady plno,nahoty,sexu,drog a nechybí samozřejmě i souboje,ikdýž těch by tu mohlo být víc.Dějově propracovaný a skvěle natočený.U mě první díl překonám nebyl,ale i tak dávám 4 hvězdy.Byl jsem na vážkách,ale kurevsky zábavný finále rozhodlo o zasloužené čtvrté hvězdě.

Podla očakávania slabší, ako bola jednotka. Akčné scény boli mdlé, nevýrazné, erotické scény, tiež neboli také, aké som si predstavoval. Hudba mi tu tiež nevoňala a ani vizual nebol tak oslnivý, ako v jednotke. Tu je aj príbeh značne slabší, aj keď režisér si myslel, že keď tam da dievčatá čo prenášajú drogy vo vaginach, že ma to šokuje, milí pane, poviem vám to na rovinu, nešokovalo ma to. Koncová vybíjaná bola ukážková, toľko holých riť pokope som ešte asi nevidel, ale už viac než na 3* má tento film nepresvedčil. Ale musím sa tomuto filmu ospravedlniť, lebo ho veľmi porovnávam s Furyô anego den: Inoshika Ochô, lebo som ho videl pred týmto filmom a ten ma dostal, a niečo podobné som čakal aj od tohoto filmu, ale nestalo sa tak.

Ocho podruhé. Filmaři to tentokrát vzali za dost jiný konec a zasadili celý příběh do promakaně komplexního světa, který je chytlavým mixem sedmdesátkové, barevné a avandgardní estetiky s psychedelickými podtóny. Celé je to filmařsky preciznější, více se to řídí nějákými svými pravidly, příběh je sofistikovanější, je tam více barvitých postaviček, více humoru, kulisy jsou detailně vypiplané atd.. To všechno je na jednu stranu(ze zřejmých důvodů)dobře- Na stranu druhou tomu chybí taková ta bezprostřednost, syrovost a nevyzpitatelnost prvního dílu. Tohle je z velké části taková (lehce yojimbovská)detektívka plná intrik, což je sice fajn, ale co si budeme říkat osudová pomsta je prostě osudová pomsta a táhne mnohem více. Je tu více nahého šermování(což jen chválím), ale nemůžu se ubránit dojmu, že ten závěrečný epic-gruppen-naked-fight byl lehce nezvládnutý(něják nefunguje dynamicky jako celek přesto, že jednotlivé prvky jsou bezesporu kulervoucí). Nebude to taková srdcovka jako první díl, ale je to královská zábava, která je u mě někde mezi 4 a 5

Uz len samotny zaciatok stoji za to. V prvych sekundach sa nam bojovnicka postupne cela vyzlecie do naha a medzi tym staci pozabijat tak dve desiatky zlych chlapcov. Cele je to spomalene a postriekane cervene cervenou krvou. Samotna choreografia subojov trochu pokrivkava a musim povedat, ze dej mi nedaval velky zmysel (jasne viem, ze pomsta a pasovanie drog a opat pomsta ale cele je to nejak divno pospajane) ale ako celok to nenudi hlavne teda ak sa vam pacia japonske dievcata. 90 percent casu snimku sa na obrazovke objavuje nejaky ten nahy prsnik, zadok, zmyselne naspulene silnym ruzom poskvrnene pery alebo laskou zvyjajuce sa stehienko. A na zaver sa nam dostane explozivna oslava zenskej sily. Skvela sladka uchylarna.

Killer samurai sexploitation!Japonsko, 70. léta... násilné a sexuálně velice otevřené exploatační filmy, v nichž hlavní úlohy většinou ztvárňovaly slavné populární zpěvačky. Po Meiko Kaji, proslavené díky dvěma dílům Lady snowblood a tetralogii Felame Prisoner Scorpion, přichází na řadu Reiko Ike ve dvoudílném opusu s hrdinkou Ocho Inoshika (Sex and Fury a pokračování Female Yakuza Tale), jímž se také silně inspiroval Tarantino v případě Kill Bill. (Kde jsme to už jenom viděli, poníženou ženu, která se mstí a v závěru rozseká několik padouchů ve vysoce stylizovaných záběrech, jimž je věnována vždy jedna dominující barva, a protivníci se koupou v bazénku, jenž se zabarví dočervena? O scéně zasedání rady s rozčílenou a sprostou Asiatkou ani nemluvím.)._____ Reiko Ike není tak dobrá herečka (ani nemá tak libozvučný hlas jako) Meiko Kaji, která své role dokáže uhrát očima, na druhou stranu je ale přirozenější a věrohodnější v bojových sekvencích, které se vyznačují až chirurgicky přesnou choreografií a vysokým estetickým cítěním tvůrců. Hodně se zde staví na kontrastu barev, kdy úvodní deštivá scéna se zabarví do červena tryskající krví protivníků stejně jako hrdinčin deštníček, bordely a různé pajzly jsou naopak oděny do světlých barev. A ani nevadí, že očividná inspirace Suzukim (filmařem) a Zatoichim (filmem, resp. filmy) je tak okatá, když tvůrci dokázali stvořit vlastní fungující a celistvý fikční filmový svět a být přitom originální a zábavní zároveň._____ "Vystavování masa" a degradování ženy na pouhý objekt potěšení či slintavého (mužského) pohledu je v závěru natolik nadsazen a převrácen, že do té doby velice misogynní snímek je naopak oslavou ženství a ženské síly jako takové. Snad se na ČSFD Female Yakuza Tale začervená, zasloužila by si to, holka jedna šikmooká. :)