Yakuza keibatsu-shi: Rinchi - shikei! (1969)

Ishii opäť ponúka rôzne scény mučenia pri úvodných titulkoch, ale teraz tých praktík ponúka viac. Úvodná yakuzácka sekanica katanami je neprehľadná, ale prehľadnosť nebola jej účelom, čo bola ale brutalita, hlasnosť bolesti, striekanie potokov krvi, čo vyšlo na jednotku. Prvý príbeh je výborný, podozrievavý boss uverí chamtivému intrigánskemu zbabelcovi Mamushimu a chce mučiť svojich najschopnejších a najhodnotnejších yakuzákov. Postavy tu hovoria svoje myšlienky a vôbec to tempu alebo vážnosti neuberá, keďže tie myšlienky sú krátke. Postavy sa dajú obľúbiť a ich muky precítiť. Pri súboji pri rieke šialene čestného Tomoza tu máme aj kameru zdola, ktorá dodáva obrazu divokosť. Užil som si brutalitu, kameru, neustálu zábeavu, záverečnú akciu a aj postavy. 100%. Druhý príbeh začína v 34. minúte. Ogata sklamaný z nedostatku bratstva od svojich yakuza kumpánov, za ktorých sedel vo väzení. Dostala ho tam dôvera v druhého z klanu, Iwagiriho, kedy najprv plní príkaz prichádza za bossom konkurenčného klanu, odsekne mu ruku a chce aj život, no postaví sa pred neho jeho najlepší muž, aby zabil jeho prvého, tak si to rozmyslí, ruku ale berie svojmu gangu. V scéne prijatia noviniek je kamera na zdôraznenie chladu hlavného hrdinu od prítomných hrdinov oddialená. Druhý príbeh neponúka toľko rôznej brutality ako prvý, má aj menej hodnotných postáv a príbeh vyzerá ako niečo už videné, klasika o zrade jedného z vyšších v klane na vyhodenie čestného člena. Až v závere pri boji na katany prichádza uspokojenie a dokonca aj kamera zdola. 80% Tretí príbeh je už zo súčasnosti a je mu venovaných 40 minút. V jednom mafiánskom klane niekto ukradol peniaze a má ich v kufríku Fukase, ktorého dostihnú, máme tu prestrelku s konkurenciou v prístave a pomstu bossa jeho pomocníka v helikoptére - vláčenie Fukaseho po pláži, dokedy ho natajnáša z ľútosti neodstrelí Teruo Yoshida, ktorý tiež chce odmenu, no je na neho narafičená pasca. Svojho streleckého profesionála si istotne užil, no ja mu viac verím jeho dobrákov. Každopádne uzatvára pakt so Shimizom, ktorý zradil svojho bossa, aby ho nahradil a potom sa navzájom zachraňujú. Čuchanie zradcu drsným chlapom hrajúcim sa s jojom poteší tiež. Máme tu rozstrieľanie auta a gangu gangom, opaľovanie zapaľovačom, lisovanie, bondovské hry so zbraňou. Moderný ráz neskorých šesťdesiatych rokov nebolo treba, katany mi stačili, no na brutalitu streľby a modernejších nástrojov sa tiež pozeralo dobre. Nikoho čestného som v tejto poviedke nenašiel a mal som problém sa stotožniť s postavami. 80%. Celkové hodnotenie: 80%.(11.01.2025)

V pořadí sedmý, předposlední díl Išiiho volnéero-gurosérie. Většina z jednotlivých dílů byla koncipována jako povídkové filmy o třech příbězích, z nichž každý různým způsobem prezentoval techniky trestu, mučení a sexuálního násilí. Šlo povětšinou o extrémní gore, kde (softcore) sex a násilí hrály natolik dominantní roli, že odkazovaly samy na sebe, přičemž zintezivňovaly umělecký rozsah právě prezentovaného. Zcela konvenční, v mnoha případech nepodstatné a někdy i poměrně překombinované vyprávění tím ustoupilo do pozadí a divák se soustředil výhradně na výše zmíněné.[==]Yakuza's Lawdo Išiihoero-gurosérie stále můžeme zařadit, je zde ale znatelný posun. Tvůrce upouští od sexuální tematiky a ve trojlístku příběhů (každý z odlišné doby - 1. období Edo, 2. Meidži - někdy uváděno z období Taišó, 3. období Šówa, resp. šlo o tehdejší současnost) zkoumá pravidla jakuzy a následné tresty při jejich porušení. Išii si počíná nicméně nadmíru profesorsky a příběhy vyznívají příliš tradičně. Jako jednoznačně nejlepší část filmu tak zůstává úvodní titulková sekvence, která je pojata jako procházka historií japonského mučení, resp. různými metodami napříč dobou. Více o filmu k přečtení zde:http://www.midnighteye.com/reviews/the-yakuzas-law-lynching/(12.04.2016)

Totálně nadupaný masakr, ve kterém Ishii rezignuje na obvyklou erotičnost a ze dvou základních pilířů svých exploatací tak ponechává pouze násilí. Díky tomu zbývá více prostoru pro děj, což není vůbec na škodu a připočteme-li evidentně obstojný rozpočet, je výsledkem překvapivě "áčková" záležitost. V duchu vlastní tradice se Ishii drží formy povídkového triptychu, tématicky se zaměřuje na prohřešky proti pravidlům yakuzy a vyplývající následky (tedy obvykle trest). První příběh se odehrává ve feudální době a excelují v něm především Bunta Sugawara, Ryutaro Otomo a Renji Ishibashi - je velmi jednoduchý a přímý, vystavěný jako klasická, byť o něco brutálnější, chambara a považuji jej za nejlepší (v jednoduchosti je síla, že..). Druhý se odehrává v období Meiji, je celkem pěkný a bez problémů funkční, leč zlehka omšelý (bezvýchodný milostný trojúhelník) a asi nejslabší z trojice. Poslední povídka je skoro tak dobrá, jako úvodní, odehrává se v dnešní době a zjevně spolkla většinu rozpočtu - je asi nejbrutálnější (a v tomto směru značně nápaditá - SPOILER: tahání za vrtulníkem, lisování v autě...), bohužel však celkem vyprázdněná (zvláště hlavní postava je poměrně plochá a postavená pouze na stylizaci). V rámci Ishiiho "povídkových" filmů příjemné zpestření, oproti jiným jeho zběsilostem, řekl bych, zlehka podceněné. Flipnic: John Woo - to beru, ale že Teruo Yoshida vypadá jako Yun-Fat Chow, by mě ani ve snu nenapdalo (to už mi spíš připomíná jednoho Vietnamce od nás z tržnice;)). SPOILER: zajímalo by mě, zda ještě v nějakém jiném filmu hodí aktér soupeři do obličeje své vlastní oko..;)(30.05.2010)

Další z brutálních, násilných a krvavých šíleností šíleného a ujetého japonského režiséra Terua Ishiiho! Známý svojí sérií "Joys of Torture" apod. Tento počin je v podstatě něčím podobným, ale nezabývá se mučením jako takovým, ale Yakuzou. Vypráví tři historky, dvě historické, jednu z dnešní doby. Jedná se spíše o akční filmy plné krve, brutality, násilí a několika gore. Ve všech vystupuje nějaký hrdina, který se nestotožňuje s pravidly Yakuzy a nadělá si spoustu nepřátel. První dva díly jsou prošpikovány spoustou akčních soubojů s katanami nebo noži, třetí pak plný přestřelek a úplně mi připomínal budoucí počinyJohna Woo... Dokonce i hlavní hrdina v třetím příběhu (který je jasně nejlepší a má výborný konec) je velice podobnýYun-Fat Chowovia navíc v příběhu vystupuje jako špičkový střelec a frajírek. Třetím příběhem film jako celek hodně získává. Přes všechny tyto typické exploitační vlastnosti, které mám od Japonců tolik rád, nemohu dát tentokrát plný počet, protože mi ve filmu něco chybělo a nevím co. Možná atmosféra, možná nějaká větší hloubka ... těžko říct. Každopádně na rok vzniku ...v podstatě konec 60. let, špičkový akční exploitation!!! Teruo Ishii byl fakt průkopník a šílenec!!!(15.05.2009)

Drsný masakr plný krve s useknutým uchem a vydloubnutým okem.(05.07.2025)