Japonsko, má láska (1992)

Velmi neotřelý pohled na Japonsko, jeho kulturu, tradice, prostředí silně industrializované krajiny. Atraktivita dokumentu spočívá hlavně v setkávání s lidmi a jejich všedními životy (rodiny, profese, děti ve školách,..). Zajímavé je také porovnávání vývoje techniky (PC, navigace,..), dané časovým odstupem od data vzniku. Škoda, že podobných cestopisů, umožňujících pohled "do zákulisí" jakékoliv země, je jako šafránu. Otevřely by více oči, přiblížily národy k sobě, zbavily omezence xenofobie a nacionalisty snad i jejich extrémní sebejistoty a iluzorního pocitu nadřazenosti.

Chceme-li založit oheň, musíme sami hořet. Martin Vačkář je ve Špátově filmu tím pravým průvodcem−žhářem. Otvírá kontrasty. Pohyb a zastavení, blízkost a samotu, kýč a estetické cítění, slova a mlčení... Závidím netrousení tradic, schopnost vystoupat, ale zároveň si být vědom místa, na němž stojí žebřík.

Až prílišná zaujatosť pana Vačkáře prechádzajúca až do nekritického obdivu v podstate bežných vecí uberá dokumentu tú jednu hviezdičku.... ale určite je na spoznanie krajiny väčším prínosom takýto dokument, kde človek navštívi aj rôzne japonské rodiny, ich zvyky, spôsob života, ako dokumenty ktoré iba suchopárne vymenúvajú notoricky známe turistické zaujímavosti danej krajiny... a dosť mi tam chýbalo aspoň okrajové spomenutie japonského fenoménu - mangy ;)

pochopitelně, že nekritický pohled na Japonsko, však taky Češi mají v povaze porovnávat, srovnávat se s ostatními zeměmi.....a navíc asi nejzásadnější je doba vzniku - 1992, ty rozdíly musely být nesmírně patrné - technologickej pokrok(třeba to zařízení v autech - něco jako gps apod), čistota, pořádek, přirozenej kolektivní systém(ne o dost umělejší komunistický pokusy).....je to celý hodně o japonskym nej problému: nedostatku místa.....................jinak trošku mi vadil ten střih(jen chvílema, né celková koncepce, myslim takový ty odskoky) a některé ty komentáře japanologa........je to sice zajmavější, ale.....docela to ruší...jinak, ale natočený je to celkem pěkně.........sice né uplně artově(kamera), ale má to svoje kouzlo....
Je úžasné, co všecko se stačilo změnit během 18 let.......Japonsko určitě ještě víc zezápadnělo, ale zároveń ještě posílilo svojí kulturu..................................no..ale vim jen podle sestřinejch videí z Jižní KOree a Japonsko(2008, 2009, 2010), že sou pořád strašně napřed.....všecko to sice působí jako jeden velkej stres, ale přesto se pořád dožívaj nejvíc...

Moc pěkné, barevné a pozitivně laděné okénko do Japonska, jaké bylo před čtvrt stoletím. S údivem jsem si uvědomila, že právě tuhle idylickou pospolitost a jasně daný řád mi kdysi má - z rodné země dávno zdrhnuvší - kamarádka Hanako líčila jako téměř peklo na zemi. :) Úhel pohledu.