Jak jsme hráli čáru (2014)

Aj keď to nemôžeme potvrdiť, dovolíme si povedať, žeRukojemníkspisovateľaPetra Pištankapravdepodobne vyznieva lepšie čoby knižná predloha. Dielo spracované do filmovej podoby režiséromJurajom Nvotomtotiž dopláca hneď na niekoľko vecí. Prvou je "presýtenosť" československého filmového "trhu" so snímkami odohrávajúcimi sa počas socializmu. Hoci každá z nich nesie dôležité historické posolstvo a osobné vklady jednotlivých autorov, nie každá je ako celok kvalitatívne dobrá. A k tým celkovo horším patrí aj tento počin z roku 2014. Jeho kvalitu ale neznižuje spracovanie predlohy či scenár, ale predovšetkým nedobré herecké výkony. Do veľkej miery sa pod túto skutočnosť podpisujú detskí protagonisti, na ktorých sa Nvotov film výrazne zameriava. Ale nielen oni. Nepríjemným prekvapením je, že najlepšie nehrajú ani dospelí herci vrátane viacerých "ostrieľaných" mien. Nech každý posúdi sám, ale nemožno sa zbaviť pocitu, že takmer všetci vo svojich úlohách pôsobia až príliš teatrálne, čo do filmu nepasuje. Spomedzi všetkých zanecháva najlepší dojem jednoznačneOndřej Vetchý, s ľahkosťou hrajúci pohraničníka. Snímke takisto nepomáha ani vizuálna stránka, najmä čo sa výpravy a štylizácie prostredia týka. Divák sa nemôže zbaviť pocitu, že dielo až príliš "tlačí na pílu", čo vo výsledku spôsobuje, že atmosféra šesťdesiatych rokov dvadsiateho storočia pôsobí až príliš vyumelkovane. PorovnávaťRukojemníkas inými podobne ladenými filmami v každom prípade nemá zmysel. Stačí povedať, že aj ako samostatná jednotka nepredstavuje z viacerých dôvodov počin, ktorý by akokoľvek nadchýnal. A tým je povedané všetko.

To si tak s kamarádem řeknete, že si na vyplnění času před novýmBeetlejuicempustíte něco českého, potažmo slovenského, co ještě ani jeden z nás neměl tu čest vidět a dle popisu a zdejšího hodnocení to na první pohled nepůsobí jako úplný průšvih. Že jsme raději tu hodinu a půl nečuměli do zdi... Začínalo to docela v pohodě, rodinný film odehrávající se v osmašedesátém roce minulého století v československém pohraničí, takže spousta uniforem, psů a ostnatých drátů. My to vše vnímáme očima malého Péti, takže spíše sledujeme jeho dobrodružství s kamarády a nějaké ty větší či menší náznaky tehdejšího dění. Nicméně. Uběhla hodina, nic moc se nedělo. Přišel závěr, ten byl vyloženě otřesný, až komicky strašný. Snímek prostě absolutně nikam nevede, jede odnikud nikam, nemá jedinou zajímavou či zapamatovatelnou scénu. No nuda neskutečná. S takovým hereckým ansámblem je až k nevíře, jaký prazvláštní film bratia Slováci natočili. Ještě že jsme k tomu alespoň měli výborné vánoční medové pivko... 2/10.

Dětská nevinnost a krutost. Někdy se střetnou, někdy bojují bok po boku.. Dají se tomu vytknout dramaturgické přešlapy a s tím související potíže s kompaktností a hloubkou vyprávění, ale na dětskou optiku, co někdy zpětně bere i to hořké se sladkou příchutí, jde svést kdeco. Tu čtvrtou hvězdu v mých očích zajistil „kachyňovský“ konec, kdy se pod patronací pána Lasici vyprofilovalo, jakým požehnáním je mít „starého otca“, který vám něco předá a vyjma klobouku to nejsou hmotné statky..

Obecná škola nebo Knoflíková válka z Wishe. Absolutně nevím, co to mělo vlastně být. A ne, koukala jsem v originale, takze spatnym dabingem to fakt nebylo. Strasne negativni film i tou hudbou, zanechal ve me neprijemne pocity, nechapu, proc je oznacen jako rodinny (asi protoze tam hraji deti ?). Jedna hvezdicka pro Libusku, jinak nestoji film za nic.

Špatný film to vůbec není, řada silných momentů i skvělých hereckých výkonů potěší a zaujme, ale s Pelíšky bych to nesrovnával ani náhodou. Pozoruhodným momentem pro mně bylo, jak zde období relativní svobody okamžitě vygeneralo malé nácky, kteří se svým černogardovstvím možná inspirovali ve vyprávění svých rodičů a prarodičů z období tzv. Slovenského štátu. Vlastně ten film trpí hlavně tím, že se snaží toho ukázat až moc, je nesourodý a je to spíš série epizod, kterým chybí přece jenom silnější dějová linka. A úplně nejvíc u mně film sráží to, že pomalu u každé epizody mám pocit, že tohle už jsem viděl někde jinde. A nejen v těch Pelíšcích, Rebelech, Tiché bolesti a dalších. Dokonce mně připadalo, že ten konec je určitou variací na Troškův závěr Slunce, sena a jahod. Tady jeden z nejlepších slovenských herců všech dob odjíždí domů a chlapec utíká za vlakem...v každém případě tomu filmu dávám bez problémů tři hvězdičky, mám pocit, že v současné slovenské filmové tvorbě je to skoro bílá vrána a rozhodně to nejlepší, co jsem v posledních deseti letech viděl. Zajímalo by mně, jestli na Slovensku se dala hranice tak snadno překonat, jako to bylo ukazováno v tomhle filmu. Ale budiž, nebudu to zkoumat, jsem asi příliš fixovaný na to, jak to byly na naší západní hranici v Čechách na Šumavě.                                                                                                                                                                                                             P.S. K tomu rozhořčování se nad českým dabingem. Uvědomujete si, že dnešní česká generace po roce 1993 kolikrát slovenštině opravdu nerozumí? A není to póza. Prostě rozdělením státu vznikla ona mezera ve společné televizi a rádiích a to, že slovenské televize "jedou" na spoustě českých filmů a pořadů v originální verzi neznamená, že u nás je to stejné. Nakonec, tenhle film je jeden z mála, který by se i v českých televizích chytil. Tak už si zvykněte, že je Slovensko sousední stát se vším, co k tomu patří. Většina lidí taky nerozumí polsky a není na tom nic špatného. A k těm Ondřejům Vetchému a Malému, mluvili ve slovenském filmu jak? Česky nebo slovensky? Vždyť mohli být Češi (zažil jsem jich v armádě za federálu spoustu stejně jako slovenských důstojníků Čechách a na Moravě). Předesílám, že knihu neznám. A i když už mám svoje léta, to neustálé vnucování mantry o tom, že Češi a Slováci jsou si bližší než s ostatními mě už opravdu nebaví. Nakonec určitá srozumitelnost a blízkost jazyka neznamená vůbec nic. Srbové i Chorvati mluví úplně stejně a stejně jim to nebránilo v oboustranné a doslova vražedné nenávisti.