Frank (2014)

Příjemný film, který má prima zápletku a v podstatě neuvěřitelný humorný potenciál. Ale i když je to film vtipný, je vtipný spíše subtilně, onen komediální potenciál nevytěžuje ani zdaleka naplno. Nakonec totiž sklouzne spíše k melancholickému bilancování a balancování nad tématy uměleckých ambicí, úspěchu, žánrů a geniality... a tehdy se mě dotkl jeden z momentů vyřčený boomery, kteří to mají ve skutečnosti v hlavě často srovnanější nežli avantgardní svobodomyslná mládež: z utrpení hudba nevzniká, na muzikálnost nemusí mít žádný vliv. Mít duševní nemoc (trápení) je spíše smutné, nikoli umělecky plodné, a tím atraktivní.

Líbilo se mi, že film funguje v několika rovinách. Je to hipsterská óda, stejně jako satira na tuto subkulturu. Děj se dá chápat jako pocta libovolné buřičské kapely s výrazným frontmanem - od The Doors počínaje, po Nirvánu konče, ale zároveň je to jejich výmluvná reflexe. Frank se těžko zařazuje. Je to špičkově obsazený, zručně zrežírovaný nenápadný skvost, který znechutí mnohé, pobaví menšinu, ale nadchne většinu příznivců podvratných snímků.

Nemainstreamová ale přesto dobře obsazená ujetost, která nesedne každému. Potěšit a pobavit může ty diváky, co vítají netradiční námět i filmové zpracování nebo mají chuť utéct od současné předvídatelné hollywoodské tvorby. V podobném duchu se nese novější filmMedvěd Brigsby, který mi ovšem přijde snáze stravitelný. A nebo něco ze severoevropské tvorby od autorů jako jeAnders Thomas Jensense skvělými filmy jako jsouRytíři spravedlnostineboAdamova jablka.

Vskutku unikátny a hravý film o hudobných podivínoch. Zrejme to nesadne každému, pre mňa však sa jednalo o dokonalé uvoľnenie nasledované ponorením do síce možno plytkého, ale o to viac úprimnejšieho príbehu, ktorý odmení diváka svojim záverom. Čo dodať, pre niekoho jednohubka, pre mňa srdcová záležitosť.I love you all ...

Frank je opravdu hodně nevšední film, který se dá sice díky výrazným hercům a poměrně nenudícímu zpracování úspěšně přežít, za což by měl pan režisér získat ovšem o to větší uznání, jelikož naprosto zásadním problémem této podívané je, že je prakticky o ničem. Mladík, lačnící po hudební kariéře, se přidá jako klávesák k jakémusi podivnému hudebnímu seskupení, se kterým odjede na odlehlou chatu nahrát album, aby nakonec postupně přispěl k rozpadnutí oné skupiny, což ho zamrzí, tak z ní sám jakoby odejde, aby se ostatní zase dali zpět dohromady. Toť vše. Ano, jak triviálně to zní, tak to ale bohužel i je, navíc se zde zároveň prakticky o žádné z postav příliš divák nedozví, tedy krom toho, že zřejmě všichni členové skupiny jsou bývalými chovanci psychiatrických léčeben, což sice vysvětlí podivné chování postav a několik vážně mimózních scén, ovšem nic to nezmění na tom, že je zde ve výsledku velmi těžké jakkoliv s někým sympatizovat a zároveň tím musí být zákonitě i každému jedno, jak se to v podstatě i celé vyvíjí a jak to dopadne. Frank jinak postrádá i nějaký osobitější tvůrčí styl, zcela postrádá atmosféru a co se týče samotné hudby, kterou prezentuje ono ústřední hudební těleso, tak to mi poser kozy, to byl hodně alternativní zážitek. Celkově je tak Franka poměrně těžké hodnotit, já se tedy sice u tohoto filmu nenudil, ale abych ho komukoliv, na základě čehokoliv, doporučil, tak to ani náhodou.