Jadžú no seišun (1963)

...a já bláhovej si myslel, když jsem narazil na japonský šedesátkový film s tagemneo-noir(navrch vysoce hodnocený), že mě čeká něco jakoNebe a peklo, příp. aspoňKendžú zankoku monogatari... a ono z toho vzešlo trošku nápaditější akční béčko, z valné časti naplněné buď kamenně chladnými nebo naopak afektovaně stylizovanými hereckými výkony... hlavní je, že se tam hodně rve, hodně střílí, poteče krev, občas něco vybouchne a během té haldy přímočarých zvratů v celkem primitivním ději o pomstě vlastně téměř není důležité, proč. Úvodní černobílá scéna je svou atmosférou fantastická, pastelkově barevný vizuál pak taky zaujme, ačkoliv mě přestal okouzlovat celkem brzo, a těch vychvalovaných režijních či jiných nápadů s nějakou neotřele podanou akční, násilnou či vyjednávací scénou se najde dost... jenže to je leckdy 1 hodně vydařený poutavý záběr, vizuální kompozice či krátká scéna na víc než 10 rutinných, fádních, odbytých až v jistém aspektu neumětelských (což o úplně posledním záběru platí úplně nejvíc). Tudíž jsem nepociťoval zmatek jen z obsahu, ale i z formy, včetně četného přeskakování mezi vážným dějem, parodií záměrnou a parodií nechtěnou. Béčková žánrová scéna 60. let vážně není pro mě, bez ohledu na zemi původu, po dvou měsících si to neplánovaně potvrzuji letos užpodruhé.[45%]

Barevný japonský jakuzácký noir o detektivovi, který se snaží vypátrat vraha svého parťáka.

Zajímavý snímek. Taková japonská gangsterka. Trochu mě zarazilo dost vražedné tempo, kdy je všechno moc hrrr, takže stačí chvíle nepozornosti a už je podstatný detail příběhu v háji. 3+*

Tokijské YOJIMBO.

Průlomový Suzukiho film, kterým se finálně etabloval na japonském trhu a kde ustanovil svůj specifický vizuální styl.Youth of the Beastosciluje někde mezi uměleckou a parametrickou narací. Stylové volby vytvářejí vzorce a ty pomáhají divákovi v orientaci. Jsou přitom natolik výrazné, že upozorňují samy na sebe a vyprávění upozaďují tak, až je vnímáno jen jako báchorka o tom, jak se hlavní postava Jo jako osamělý vlk mstí několika jakuzáckým klanům za smrt svého bývalého kolegy. Suzuki zde jakuzu zobrazuje jako trochu zmatenou, někdy trochu natvrdlou skvadru, jež kodex cti uctívá, kdy se jí to hodí: „Řekni, kdo tě platí a za kolik a já to zdvojnásobím.“ Film je doslova přecpán množstvím bitek, přestřelek a honiček. Suzuki přistupuje k násilí podobným způsobem jako Martin Scorsese. Násilí je pro oba nesmírně vzrušující a cool věc, a tak se ho snaží prezentovat divákovi. Více o filmu k přečtení zde:http://eightandahalfcinema.blogspot.cz/2006/03/criterion-collection-02-youth-of-beast.html(05.01.2016)