Spojení Shaolinů (1966)

Dej by určite ušiel, ak by tento milý filmík tak poriadne nezostarol, na rozdiel napríklad od Dotyku Zenu, predsa len väčšej klasiky od King Hu-o. Ide o také vtipné guilty pleasure, kde žena v hlavnej úlohe bojuje naraz proti dvadsiatim chlapom a tí proti nej nemajú šancu. Súboje sú už dnes skôr na smiech, ale ako vravím, ide o smiech v tom pozitívnejšom zmysle slova, Spojenie Shaolinu je predovšetkým tá previnilá zábava. Ešte viac od veci sú nadprirodzené vlastnosti bojových majstrov, vďaka ktorým sa ale zase ten zábavný koeficient poriadne zvyšuje. Hlavný mužský hrdina je že vraj alkáč, ale celý čas je triezvy a najschopnejší bojovník zo všetkých... no proste opäť musím zopakovať, že je to fakt zábava...

V dnešnej dobe by mal tento Shàolín snímok ešte väčší úspech. Ženská naklepáva ( hlavne v závere ) mužským šovinistickým prasatám rite. Čo je dnes viac v móde? Napriek tomu je to film nudný, nezaslúžene doceňovaný ( nechcem byť jedným z tých prasiatok prosím ! ) a vo svojej bojovej choreografii lacný. Shaw Brothers bolo už v určitom štádiu tvorby filmov jedno, čo točia! Money, money, money!

Cheng Pei-Pei vám přišla do palic namlátit trochu klasiky, takže se usaďte lekce z klasických swordplay filmů právě začíná. V roce 1965 spustil King Hu stavidla revoluce, když do kin vypustil snímek Come Drink with Me. Nenápadný Asiat, který vystudoval uměleckou školu v Pekingu a krůček za krůčkem vyškrábal se v profesní hierarchii až na místo nejvyšší, svůj snímek natočil částečně jako poctu klasickým samurajským filmům (pokud jste je neviděli, bude vám snímek připomínat spíš westerny Sergia Leoneho), ovšem se silnou ženskou hrdinkou v hlavní roli. Zlatá vlaštovka (Cheng Pei-Pei) je ultimátní bojovnice, ze které mají strach všichni v okolí, tedy kromě banditů, kteří právě unesli jejího bratra, syna místodržitele.

Není v tom jen honba za penězi, šéf desperátů, Nefritový tygr, by se chtěl s Vlaštovkou utkat a dokázat ji, že na chlapy prostě nemá. První duel v čajovně vyhraje naše hrdinka vysoko na body, ovšem na přesilovky stavěná není. Naštěstí se objeví věčně opilý tulák, který jí tajně pomáhá. Ve skutečnosti je to mistr bojových umění, který hraje přeci jenom trochu jinou ligu než hlavní hrdinka, i on sám se však bojí, že narazí na sobě rovného, konkrétně odvěkého nepřítele, opata místního kláštera, který se zapletl s bandity.

Předem bych chtěl upozornit nadržence, že ačkoliv tu po sobě postavy hážou nábytek, nože a další životu nebezpečné věci a bitek je tu dostatek, Come Drink with Me není v tomhle ohledu nějak extrémně revoluční, protože jestli měl v něčem King Hu rezervy, je to natáčení akčních scén. Nijak dynamický střih, absence detailů, nejistá Cheng Pei-Pei, to je i pro mě osobně takový malý flíček na jinak extrémně povedeném filmu, samozřejmě musíme vzít do úvahy rok vzniku (1965) a v té době to byla nepochybně špička. Jenže filmy stárnou a jakkoliv Come Drink with Me dokázal zůstat svěží v ostatních ohledech, bitky už nevypadají tak přesvědčivě.

Tak jsme si to vysvětlili a teď je na čase začít s pochvalami. Come Drink with Me vypadá tak trochu jako stvoření z jiného světa, protože King Hu při něm používá do detailu propracované interiéry, dynamickou kameru, výraznou hudbu (ta plní podobnou funkci jako při představení čínské opery) a z herců ždíme až divadelní výkony (opět paralela s čínskou operou), které výrazným způsobem pomáhají budovat atmosféru filmu.

Už zmiňovaný duel v čajovně je se svou westernově napjatou atmosférou něčím, co v jiných old schoolech jen těžko uvidíte. Ani dnes není vizuální stránce filmu co vytknout a není divu, že z ní čerpali mnozí tvůrci v následujících letech (Ang Lee a jeho Tygr a Drak si vypůjčoval nejen z tohoho, ale i z dalšího Huova filmu Touch of Zen, Tsui Hark rovnou zremakoval jeho slavný Dragon Gate Inn). V dalších filmech se Huovi podařilo dopilovat i akční stránku věci, ale Come Drink with Me byl prvním velkofilmovým old schoolem a částečně vzkřísil tradici silných ženských hrdinek (a Cheng Pei Pei to tehdy při likvidaci nepřátel docela seklo).

Je trochu smutné, že diváci měli na obdivování jeho filmů relativně málo času. Na začátku 70. let přišly filmy jako Chinese Boxer a pak samozřejmě Bruce Lee, což znamenalo dočasný zánik swordsplay žánru. Chrabré bojovníky s meči vystřídali mistři kung-fu, King Hu se každopádně postaral o to, aby se žánr se svými diváky rozloučil na vrcholu svých možností a jeho odkaz nezůstal díky dalším režisérům zapomenut.

Dá se dokonce říct, že King Hu předběhnul svou dobu a měl štěstí, že mu v 60. letech bylo dovoleno točit za relativně velké peníze na propracovaných setech. 70. léta s nástupem kung-fu old schoolů zaznamenala jistý technický úpadek a hlavně neustále snižování rozpočtů ze strany Shaw Brothers (to také vedlo k založení progresivního Golden Harvest), choreografie a bojová stránka filmů sice pádila kupředu, nicméně po technické stránce (a mnohdy nejen té) filmy degradovaly (podívejte se na Huovy filmy nebo Brucovu Cestu Draka a postavte proti nim old schooly z let 1972-1977, neporovnatelné, i když samozřejmě existovaly i výjimky). Come Drink with Me (a další Huovy filmy) jsou tak nedocenitelnou možností jak vidět klasický, ale přitom velice snadno stravitelný wuxia film, tedy žánr, který nedávno objevil svět díky režisérům jako Ang Lee nebo Zhang Yimou.

Silný příběh, silní hrdinové, silné emoce... přeci byste neřekli ne, a kdyby vás to přeci jenom napadlo, budete mít neopakovatelnou možnost vidět dvanáctiletého Jackieho Chana a Marse (stojí vedle sebe, Marse určitě poznáte) jako zpívající děti, které obklopují opilého žebráka na jeho tazích po hospodách. Kouzelné "cameo". 80%

Krásu bojových choreografií, silu symbiózy pohybu bojovníkov, kamery a jump-cutového strihu si divák v plnom rozpuku užije až v mladších Huových filmoch. __ Da zui xia je skôr film o úsvite sily žánrového génia, kde najzapamätateľnejším ostáva podklad jednoduchého diania, zložený z tónovania farieb na plátne, citu pre nasvietenie scény, rámovania obrazu, kúzelnej artificiálnosti kulís. __ Tieto zložky vytvárajú sled obrazov s osobitým kúzlom, dodávajú snímke silný výtvarný nádych a naozajstnú vizuálnu krásu, do ktorej je zapustená raná podoba vlajkových Huových trademarkov. __ Tiež nemožno prehliadnuť postavu silnej ženskej bojovníčky. Tá taktiež naberie silnejšie kontúry v nasledujúcej Huovej tvorbe. __ Da zui xia je snímka zaujímavá skôr pre divákov, ktorých zaujíma vývoj a celková podoba diela Kinga Hu. Pre ľudí, ktorí chcú zažiť okázalejšiu a vyššie skákajúcu podobu autorovej wuxia-virtuozity, sú lepšou voľbou filmy Dragon Inn alebo Dotyk Zenu.

Klasický eastern, který mohl být klidně inspirací pro Sergia Leonea. Dlouhé dramatické pasáže, kde není rozhodující co se říká, ale co se právě děje a jeden hrdina v podobě bojovnice převlečenou za muže, která přijela sjednat pořádek a zachránit zajatce. Především síla obrazu táhne děj, jehož dokonalost mnohé předčí. Dále snímek obsahuje velmi dobře zpracované souboje, které jsou spojené s čínskými legendami, takže nejsme ušetřeni ani létání, velkých skoků a vůbec různých nadlidských výkonů. V tom je však krása tohoto žánru, která tu byla vyobrazena k naprosté dokonalosti. Snímek, který má mnoho svých nesporných kvalit.