Ivan Hrozný II. (1945)

Ivan Hrozný II. díl: jak byl první díl očišťující a oslavující, tak je druhý díl pochybující a kritizující. Tedy to, co se analogicky spojilo v prvním díle, nešlo už rozdělit v díle druhém. slavný panovník poloviny 16. století již není tím moudrým a mocným vladařem, jenž započíná s velkoruskou expanzí, stal se z něj despota, kterého spíše ovládá paranoia a vemlouvavé hlasy "pravověrných" nohsledů. Ejzenštejn se nezříká "správného" ideologického rámce, svou kritiku nehlásá explicitně, avšak jen přes analogii, do níž vkládá pochybnosti a niternou úzkost. Kameramani Andrej Moskvin a Eduard Tisse podávají intenzivní psychologické stavy, jež svírají tíží. Hrdinou je kritičtější "ztotožnění" se Stalinem, tj. slavný ruský car Ivan IV., zvaný Hrozný (Nikolaj Čerkasov). Jeho zkušenosti mládí mu nedovolují důvěřovat dvorské šlechtě, ani urozeným příbuzným, proto si staví vrstvu věrných všehoschopných. Z dalších postav: odhodlaně intrikující carova teta Jefrosinija Starická (Serafima Birman), její syn a prostodušší carův bratranec Vladimir Starickij (Pavel Kadočnikov), analogie Beriji a carův opričník na "špinavější" záležitosti  Maljuta Skuratov (Michajl Žarov), carovi blízký mladý opričník Fjodor Basmanov (Michajl Kuzněcov), nynější moskevský metropolita Filip II., dříve carovi věrný bojar Fjodor Kolyčov, (Andrej Abrikosov), nebo vlivný bojar carova dětství, prosazující zájmy Livonců, s podílem na carově obratu v rozhodného vládce  Andrej Šujskij (Boris Žukovskij). Charaktery jsou na jedné straně zjednodušeny a zjednostraněny, na druhou stranu se do kontrastu a konfliktu dostává charakter vnitřně znejistěný, prchlivý, ovlivnitelný. Apoteóza Stalina se zachvěla, zakymácela, dokonce spadla, rozbila se na kusy.Ivan Hrozný II. dílje smělejší verzí prvního dílu. Pro tu svou smělost musela být zakázána, analogie jsou totiž celkem explicitní. Hrátky paranoie, když se stát ztotožní s jednotlivcem.

Film Ivan the Terrible, Part Two je ještě temnější, intenzivnější a emocionálně drsnější pokračování první části. Zatímco první díl stavěl především na stylizované oslavě moci, druhá část se soustředí na paranoiu, zradu a postupný psychický rozpad cara. Režisér zde dál rozvíjí postavu cara Ivan IV., ale už ne jako vizionáře budujícího stát, ale jako vládce obklopeného zradami, strachem a podezřením. Moc, která byla v první části zdrojem síly, se zde mění v nástroj destrukce. Vizualita zůstává stejná, ale tón je ostřejší a výrazně dramatičtější. Stíny jsou výraznější, prostředí působí stísněněji a herecké výkony ještě více zdůrazňují psychologické napětí. Kamera opět pracuje s detailními záběry obličejů a gesty, které nahrazují dlouhé dialogy a umocňují dané postavy. Hudba opět dodává filmu tragický a osudový rozměr, který dokonale mapuje postupný pád hlavní postavy. Zvuk a obraz zde fungují jako jeden celek. Druhá část je méně „oslavná“ a více kritická, ukazuje cenu absolutní moci a její dopad na člověka i jeho okolí. Právě tato proměna dělá film hlubší a ještě působivější než 1 díl. Je obrovská škoda, že 3 díl nebyl nikdy dotočen díky tehdejšímu komunistickému systému.

Ešte viac dokonalý zážitok, než prvý diel. Emócie sú tu vyhranené až do najkrajnejšieho extrému a to dodáva snímku, o "krutom" cárovi, veľkú hodnotu kvality. O brilantnej kamere ani nemusím viac písať, o brilantnosti režiséra tiež nie, keďže som to písal už pri hodnotení dielu prvého (viď recenziaIvan Hrozný I.). Stále musím opakovať, že Ejzenštejn si aj napriek Stalinovým požiadavkám vedel presadiť svoj náhľad na snímok - nie je sa preto čomu diviť, že sa výsledok "Veľkému báťuškovi" nepáčil a zakázal ho, pričom premiéru si film odbil až roku 1958. Najviac je to vidieť v scénach "váhania" nad vlastnými činmi, kedy je cítiť zo strany cára Ivana neistotu (niečo v tej dobe v sovietskom filme nevídané a "nechcené"). Veľmajster ruského filmu si zaslúži svoje miesto v kinematografii právom, a aj napriek jeho politickým názorom ho musím označiť za obdivuhodného človeka.

S Ejzenštejnom mám zvláštny vzťah. Na jednej strane ma hlboko zasahuje a fascinuje jeho dôraz na vizuál, výpravu, kostýmy a výrazne herecké výkony, sprevádzané silnou gestikuláciou. Na strane druhej ma neskutočne irituje komunistická propaganda, tak silno prítomná v dielach, až sa nedá prehliadnuť či ignorovať. Zatiaľ čoNevskýsa v nej utápa, a hoc je brilantný ako film, tak ma jeho propaganda až príliš iritovala na to, aby som filmu dal plný počet hviezd. (viz. môj komentár ku filmu). Ivan Hrozný I. je podobný svojou propagandou a aj keď je vo vizuále a výprave ešte silnejší, stále ma nedokázal dostatočne oddialiť od propagandy, hoci pri Ivanovi sa mi zdá byť trochu viac oprávnená. Predsa len ide o cara, ktorý silno bojoval proti bojarom a využíval motívu silnej Moskovskej Rusi. Druhý diel tohto filmu je však odlišný. Propaganda ide do úzadia a objavuje sa tu motivácia, ktorá vedie cara k jeho nenávisti ku bojarom. Už to nie je ten čierno-biely príbeh o zlej buržoázií, predsa len vychádzajúci s interpretácie dejín pod marxistickým pohľadom. Zrazu dáva film zmysle. Scéna s vraždou "cara" je pre mňa jednou z najnapínavejších v Ejzenštejnových filmoch a ani vzbura nakrížnikuma tak hĺbok nezasiahla. Druhá časť je osudovejšia, silnejšia, pútavejšia, dynamickejšia a jednoducho lepšie uchopiteľná. No je tu ešte jeden aspekt. Ejzenštejnove filmy nám nielenže ukazujú dobovú propagandu, ale nám aj poodkrývajú niečo hlboko historicky zakúrenené v myšlienkach Ruska. Tento rozmer mi pomohol pochopiť pán prof. Martin C. Putna, ktorý sa venuje ruskej literatúre a týmto chcem odkázať na jeho výbornú prednášku hoc z horším zvukom.(tu) Sen o veľkom Rusku snáď možno vypozorovať až ku samotnému Ivanovi IV. a tento film len ide v kontinuite s touto, od šestnásteho storočia dlhou tradíciou. Je to film o to viac dôležitý, v súčasnom období Marca 2023. Je to film, ktorý nám pomáha pochopiť, kto je to vládca Ruska a prečo je taký aký je. Ospravedlňuje to ambície Ruska na vrátenie sa ku Sovietskemu zväzu ? Určite nie. Ale je to o to viac svetlejšie, keď si pozriete Ejzenštejnove filmy. Sen veľkého Ruska je tak starý, ako Rusko samo.

Dvojke chýba náboj a poriadny príbeh. Nesie podtitul Vzbura bojarov, no žiadnej vzbury sa nedočkáme. Plány bojarov sú narušené založením opričniny a tak zaujme len záver keď Vladimír má byť tým týpkom čo nahradí cára. Ivan Hrozný si to však v pohode všetko podrží a čo ma príjemne vyrušilo je skôr záverečná farebná pasáž, ktorá bola zvládnutá veľmi dobre a vymámila film z podpriemerného dojmu.