Ija monogatari: Okuno hito (2013)

Celý čas mi to pripomínalo filmy Naomi Kawase. Potom sa tam zjavila a povedal som si...okej... I know this shit. Každopádne je Tale of Iya vyrozprávaný v dvoch rozdielnych emóciách a rovinách. Tá prvá je civilná. Pôsobí až dokumentárne a hovorí o krásnom kraji Iya. O útrapách, ročných obdobiach a obyvateľoch o ktorých až tak veľa nevieme, hoci ich stretávame na každom kroku. Potom príde snehová víchrica a začne všetko meniť. Deštrukcia a smrt začne umocňovať samotný príbeh a cestu hlavnej hrdinky, ktorá si tento post vymení od polovice s mužom čo prišiel na vidiek nájsť - samého seba. Posledná časť je tak podobenstvom, metaforou a mentálnym putovaním prerodu hlavnej postavy, ktorý je dovŕšení posledným záberom. Nie je to film pre každého. Určite z neho všetci nespadnú na zadok. Ale mne sa takýto typ filmov páči. Nenudí ma aj napriek dlhej stopáži a má pre mňa množstvo pocitových a vizuálnych vnemov, ktoré oceňujem. Tým krajom sa tam prechádzame spolu s kameramanom. Film, ktorý je o neustálych zmenách a o hľadaní niečoho pevného na čom sa dá stáť a vnímať neustále meniace sa okolie.

Vizuálně přebohaté, vidět to na ohromném plátně, to by bylo to pravé. Ovšem na to, co film sděluje by stačila polovina délky.
Kritiky film vesměs vysoce oceňují, ale co (netrpělivý) divák?

Ija je krásné místo. Člověk tam je a chce si ho vážně užít – už jen hloupou cestu autobusem z Awa-Ikedy nadšeně kouká, co se všechno mihotá z oknem řítícího se autobusu. Ija je stále taková, jakou ji film ukázal. Možná až moc dlouho, ale ukázal ji krásně. Navíc promlouval o mnoha tématech, zasadil semínko a nechal to na podmínkách, zda vyklíčí. Děda na nás nepromluví. Dědou se pomalu vždy někdo stane. A čas plynul, roční období se střídala a Ija zůstávala dál krásná a nemilosrdná. Zatím se přikláním ke 3*, ale možná to stoupne na 4.Titulky.(06.11.2018)

Většina snímku se odehrává v údolí řeky Iya, které je známé svou krásnou přírodou, horami, visutými mosty a jednou z nejvíce scénických silnic v Japonsku. Nic z toho kameraman neopomněl zabrat, takže se jedná o parádní podívanou, která působí jako uklidňující lék na oči. Vůbec mi při tom nevadilo, že snímek pluje velmi poklidným tempem a trvá skoro tři hodiny. Co se týče obsahu, ten, jak už napsal Cedr, se těžko shrnuje, protože se dotýká řady témat souvisejících se životem v odlehlé oblasti - mylných představ měšťáků o idylce venkovského života a naopak touze vesničanů za každou cenu odjet do Tokia, která je prý pro mladé Japonce na venkově typická. Očekávaným tématem je pak rozpor mezi civilizačním pokrokem a zachováním přírody, a překvapivě se režisér dotkl i problému potlačení vynálezů ve jménu zachování pracovních míst. Nedoporučil bych to divákovi, který nemá rád pomalu se táhnoucí filmy, ale já jsem spokojen a těším se na svůj letošní výlet do údolí Iya :)(07.01.2018)

Postarší muž žijící a farmařící v horách najde po nehodě automobilu přeživší děťátko a rozhodne se ho vychovat jako svou vnučku. Haruna vyroste do půvabné středoškolačky a žije spokojeně se svým "dědečkem". Do oblasti přijíždí chlápek z Tokya, který se rozhodne zde žít a farmařit, což mu zcela upřímně příliš nejde :-) A tak máme možnost sledovat osudy těchto i jiných jedinců, boj s přemnoženou zvěří (co baští jejich úrodu) či protesty místních proti stavbě tunelu jehož existence bude mít za následek poničení přírody v důsledku nárůstu turismu. Mám-li to shrnout, jde o tichý dramatický snímek o lidech, přírodě a trochu i ekologii - bohužel nemohu konstatovat, že by byl z mého pohledu zajímavý, ač příroda je zde opravdu nádherná.(07.05.2017)