Idol (1966)

Pomalá jízda vlakem s hvězdným hercem, který se nakonec opije a přizná...Film se vymyká z Rájovy filmografie (max.70%).

Pointa, kterou Ráj tímto filmem chce předat, mi ve výsledku přišla poněkud prvoplánová, víceméně jasná předem a bez větší hloubky. Nic to ale nemění na faktu, že cesta k ní je velice chytře vystavěná, inteligentní, působivá a za většinou nedostatků spíš stojí zub času, tudíž se dají tolerovat. Nejvíc se mi líbila úvodní půlhodinka, která nás seznamuje s pasažéry vlaku, jejich charaktery a problémy a mezi tím vším se divák stále více dozvídá podstatné informace o ústřední postavě populárního herce Arindama. Pak se sice přejde na poněkud konvenčnější užití flashbacků (což mi určitě nevadí), ale úvodní proplétání uzavřeným a přitom pohyblivým prostorem a jeho momentálními obyvateli mě opravdu bavilo a přišlo geniálně vystavěné řemeslně i scénáristicky. I celkově se ale jedná o poctivě napsané dílo, plné úvah o roli herce ve filmové výrobě, vztahu populárních herců k masám fanoušků a skutečné životní spokojenosti - z čeho plyne téma zde ze všech nejstěžejnější, přehodnocování vlastní minulosti. Témat k zamyšlení Idol nabízí opravdu mnoho a stojí za to jej vidět nejen kvůli nim, ale také pro Rájův filmařský um, jelikož se zde, mimo již mnou výše zmíněné, skvěle pracuje se zvukem kolejí a hodí se sem i obě snové sekvence, zvlášť ta první z pole plného peněz. 4*(11.09.2024)

Za poslední rok jsem zažil hned třikrát dlouhou celonoční jízdu vlakem. Ubíhá pro mě pocitově zcela jinak oproti běžnému i kratšímu cestování, ta atmosféra uprostřed pusté noci, neznáma, spánku i s občasnými okamžiky vědomého polospánku a podbarvujícího zvuku ruchu kolejí mě obvykle dostává do zvláštně magického transu. A přesně stejný pocit na mě během sledování přenesl tento indický „road movie“ snímek, který v hlavní dějové linii přesně kráčí v zážitku dlouhé jízdy vlakem: od bodu přípravy cestujícího na odjezd, přes různá setkání ve vlaku, tradiční atmosféru vlakových chodeb a kupé střídanou během cestování s flashbacky do různých snových okamžiků a minulých prožitků, až po šťastný dojezd vlaku na dané místo. Vlastně mi brzy začalo být i jedno, že hlavní cestující postava údajného populárního herce na mě působí dojmem trochu umělé ikony a nafoukaného idolu, protože atmosféra si mě silně podmanila. Nakonec jsem musel uznat, že zvláště na poli oněch flashbacků plynoucích z vyprávění směrem k novinářce bylo i zajímavé s ním takhle „trávit“ čas, protože ukázaly více jeho tváří a s jeho hereckým ztvárněním jsem nakonec taktéž neměl problém. Silná, pocitově trochu osobní čtyřhvězda.[85%](07.11.2023)

[3,5*]"This is the age of Marx and Freud. No rebirth, no providence."Dráma z mikrosveta, ktorým je vlak na dlhej trase z Kalkaty do Dillí. Je tu celá mozaika rôznorodých postáv, pričom tou ústrednou je filmová hviezda Arindam Mukherjee (výborný Uttam Kumar), síce tak trochu primadona, ale s veľkým šarmom. V úplne inom svete žije Aditi, redaktorka ženského magazínu (takisto výborná Sharmila Tagore), ktorá považuje filmový svet za povrchný a nereálny a Arindamov "božský status" za nepochopiteľný. Pri viacerých konfrontáciách počas dlhej cesty medzi nimi ale postupne dochádza k vzájomnému porozumeniu. Arindam opisuje svoj životný príbeh a ukazuje sa, že nie je žiadnou "božskou bytosťou", ale len človekom z mäsa a kostí, s obyčajnými ľudskými trápeniami. Toto dielo je do veľkej miery venované filmovému biznisu, hlavne jeho negatívnym stránkam ("The film actor is nothing but a puppet! A doll!! A puppet in the hands of the director..."). Ako menší problém vnímam to, že nie všetky z toho radu postáv ma bavili, viaceré z nich považujem za nevýrazné a nezaujímavé. Určite to ale neplatí o ústrednej dvojici (Arindam a Aditi), ktorých rozhovory majú skvelý náboj a veľmi sa mi páčila aj postava chorého dievčatka. Za vrchol filmu považujem jeho pasáž, v ktorej sa Arindam opil."How are you?" "You know everything. You tell me." "You're fine." "No." "Why not?" "It's like I feel... there's something missing... a certain emptiness."(08.12.2022)

Asi první Rájův film, kterýmu nedám plný hodnocení. Něco mi v něm chybí, neni to tak umělecky svrchovaný jako některý jeho jiný filmy. Shodnu se v tom s kritikou, ne ovšem s indickejma divákama, který maj tenhle film skoro nejradši, tedy v rámci Rájovo filmografie. Je to zamyšlení nad životem filmový hvězdy, herce, kterej cestuje vlakem a tam se zřejmě i nechtěně rozpovídá mladej novinářce o svým životě. Jsou tam samozřejmě krásný momenty, novinářku hraje nádherná a šikovná Sharmila Tagore, prapravnučka Rabíndranatha Thákura. Celej děj se odehrává ve vlaku během několika hodin a v hercově vyprávění prostupují flashbacky z minulosti. Forma filmu je vynikající, obsah zajímavej, ale esence tentokrát není tak hutná, jak jsme u Ráje zvyklí (možní i tím rozmazlený?).(08.08.2007)