Legenda 17 (2013)

Na sportovních filmech je narozdíl od válečných fajn, že tu nejde o život. Ale i tady se dá točit zrcadlem do stran. Tak třeba Russel Crowe jako dobrák James Braddock zmastil šmejda Maxe Baera... toho pro změnu miloval Ota Pavel za výhru nad Dolfovo Maxem Schmelingem, u kterého se po letech zjistilo, že byl celou dobu čestnej chlap. No a teď jsme u hokeje a můžeme kouknout do strastí a radostí záporáků ze Zázraku na ledě. Dokonce Tarasov stejně jako Brooks měl ve zvyku po remízách nakládat svěřencům, dokud nejcharismatičtějšímu nedošlo, že pointa je uvědomit si reprezentační dres (slušná vykrádačka). Zatímco ruské stroje jsou tentokrát veselí soudržný kluci, bombarďáci Orr nebo Esposito působí jako Lou Ferrigno v Hulkovi vizuálně i chováním. Gesto Phila Esposita o podříznutí krku, které ukázal při vyhrocené situaci z trestné lavice v Moskvě, tady ukázal pro jistotu hned ze startu Série století, ještě než se začalo hrát. Ale teď už k tomu dobrému. Film má atmosféru, svým způsobem i kritizuje tehdejší sovětský režim a přijde mi to jako ruská obdoba povedeného filmu o Maurici Richardovi. Protože mám rád hokej, přihodím hvězdu navíc na pět... na konci se objeví informace, že film sponzorovala KHL, ale tak bylo to v době, kdy se na ní chodilo i v Praze. Bohužel během filmu člověka kolikrát zamrzí, že Sborná kvůli bláznovi z Kremlu teď do hokejového světa nepatří...

Je to film, který kromě mnoha hokejových záběrů nabízí i mnohá zamyšlení na téma tréninku nebo třeba způsobů stavění týmů. Jistá romantičnost ve vyprávění sice halí některé pravdy spojené s brutálními metodami sovětského hokeje, zkušený divák si však svou pravdu rád najde. Zbývá tedy zodpovědět otázku, zda je pro národní hokej lepší soustředit nejlepší hráče do jednoho týmu, který potom zvyšuje svou výkonnost rychleji než ostatní, nebo rozptýlit hráče rovnoměrně do všech týmů, které potom sice nestoupají v mezinárodním měřítku tak rychle, ale ve výsledku generují lepší členskou základnu i zábavu pro širší publikum. To jsou myšlenky, které mi při sledování filmu letěly hlavou. (Mimochodem o závěrečném klání vznikl i americký film a je zábavné porovnávat dvě verze stejného příběhu.)

Charlamovovú generáciu na ľade som už nezažil, pamätám si z detstva už iba Tichonovovú érú a to, že krv doslova tiekla aj vtedy pri vzájomných zápasoch medzi CCCP a Kanadou. Niektorí tu na ČSFD tvrdia, že je film natočený tendenčne a vykresľuje Kanaďanov v zlom svetle, ale historickým faktom naozaj je to, že aby kanadskí profesionáli z NHL vyhrali, tak úmyselne Charlamovovi zlomili nohu, čo má k fair play naozaj ďaleko. A to som Sovietom ani Rusom naozaj nikdy nefandil, veď som "fandom svýho klubu". :-)

Vedle Výskoku je Legenda 17 další povedenou ruskou filmovou peckou ze sportovního prostředí. Tentokráte hokejového,  v čele s ikonou a legendou sovětského hokeje, Vladimirem Charlamovem. Parádní vizuál, zajímavý příběh a napínavé hokejové zápasy - včetně toho s kanadskými profíky - s přehledem stačí na poctivé čtyři hvězdy.

Pěkný film, herci fajn, hudba fajn, prostředí fajn, akorát karikaturní vyobrazení kanadských hokejistů bylo poněkud přehnané a působilo ze začátku trochu směšně (vypadali jak z vosku). I když podle dobových záběrů se Kanaďané (se žvejkačkou v držce) při zápase prezentovali opravdu jako nadutí namyšlenci. Nešlo si nevšimnout podobností s filmem Hokejový zázrak (např. scéna po zápasu se Švédy). Síla příběhu v tomto příběhu také stojí na tom, že hokejisté (v tomto případě sovětští) chtějí porazit soupeře, který má "auru neporazitelnosti", a proto se hráči musí vyhecovat, aby jej za každou cenu porazili. Jsou zde, ale i působivější linie (např. moc hezky napsaná je postava trenéra Tarasovova i jeho vztah k hlavní postavě i celému týmu byl pěkně vykreslený).