Hudba (2023)

Ďalší artový "masterpiece", z ktorého ma tak akurát rozbolela hlava. A možno to bolo aj z tých piesní, ktoré mi akosi nesadli. Celkovo ten príbeh sa snažil byť pútavo zobrazený pomocou hudobných motívov, ale ten koncept bol jednoducho nudný a fádny a nič svetoborné z toho nevzišlo a navyše tu každá minúta utekala pomalšie ako slimák náhliaci sa za svojou družkou na prvý sex. No proste tento film jednoznačne odporúčam len artovému fanatikovi, ktorý si v tom isto niečo nájde. 35 %

WTF? .... WTF? WTF? ... áha, ono je to tak asi naschvál... Welcome To Film! :)  To je tak, když jdete intuitivně na film a pořádně se nepodíváte, co to je a režisérku neznáte. První varování přišlo v podobě skoro prázdného kina, které ještě několik diváků během projekce opustilo a pak už jsem se prostě hecnul a když to mělo tak epesní recenzi v Cahiers du Cinema, tak to přece aspoň dokoukám. Subjektivní stopáž filmu byla tak 3 hodiny, ale jinak celkem zajímavý nevšední zážitek. Jen teda u filmů Davida Lynche či Jodorowského si jsem mnohem jistější, co jsem to vlastně viděl... [Ponrepo] EDIT: Nakonec jsem zašel do Ponrepa i na další projekci a přidávám ještě jednu hvězdičku. Jeden z mála filmů, kterému subjektivně mnohem delší stopáž hraje do karet. Druhou projekci nedokoukali minimálně dva diváci, což byla tak pětina až desetina osazenstva.

Budem vyzerať ako ignorant, čo si neváži hĺbavé meditatívne filmy (so zdaním) presahov a (teoretickými) skrytými významami... - ale faktom je, že to tak asi bude. Na svoju obranu musím povedať, že som do tohoto zážitku šiel absolútne nepripravený, so zámerom nechať sa zase raz len tak prekvapiť filmom, o ktorom nič neviem a ani si dopredu nepozriem...  - inak by som tomuto dielu určite nekazil hodnotenie. Na to je život príliš krátky. V zásade mi pomalá a statická kinematografia nevadí, ak vládne nejakým iným príťažlivým atribútom filmového diela - či už krásou obrazu, výrazným hereckým prejavom, zaujímavou hudobnou zložkou alebo na druhej strane jasne alebo zaujímavo podanou myšlienkou. Ale film, ktorý je pomalý a statický... napriek svojmu názvu tichý, v ktorom za prvú polhodinu zaznie presne 7 slov (a z toho 4 sú mená) a ktorý ani do konca neprekoná nechuť k naratívu, mi zákonite musí pripadať nezmyselný a bezvýznamný. Pokiaľ mám ako divák urobiť všetko ja, teda doplniť si príbeh, význam, myšlienky... tak načo mi je taký film ? Pozerať na krásu prírody môžem na živých kamerách alebo v dokumente - a keď budem chcieť meditovať, pôjdem do lesa alebo budem sledovať bielu stenu. Vďaka HUDBE som zistil, podobne ako pri gruzínskom ZAČIATKU, že ma takáto podoba artovej kinematografie naozaj a vyslovene serie. Je to art nie vo svojom slova zmysle, ale pravom opaku umenia, maximálne tak introvertná obrazová esej, ktorá potrebuje vysvetlívky ale principiálne ich odmieta. Možno len nie som v v tom správnom životnom období alebo naladení oceňovať zábery z akoby zabudnutej pustenej kamery a dlhé minúty významne hľadiacich (rozumej čumiacich) ľudí a domýšľať si, čo mi autor chce, či skôr nechce povedať alebo či vôbec má čo povedať... alebo som len proste ten ignorant. Nuž čo už, dokážem s tým žiť.

Opět jeden z filmů, kdy jsem se na konci sám sebe ptal, jestli mi tohoto bylo třeba.

Reýisérka zcela odtržená od diváka, jen předkládá krásné obrazy beze smyslu. Když kdysi předkládala parafrázi Čechova, bylo to osvěžující. Dnes už je to spíš úmorné. (Ale zrychleně prohlédnout se to dá).