Hříšnice (2002)

Zaujímavé, že v roku 2002 vyšli v írskej produkcii dva filmy, ktoré riešia navlas rovnakú tému.Padlé ženya toto. A sú aj takmer totožnej kvality. Film je dobrým mementom, ale nie je pre mňa dostatočne silný, aby privodil väčšie emócie. Myslím, že ak by bolo ukázaného viac násilia, potupy, neprávosti, tak by som hodnotil vyššie. Film určite potvrdzuje, že žiadna cirkev, žiadne náboženstvo by nikdy nemalo mať svetskú moc a všetko by za bez tutlania malo riadne prešetrovať. Mníšky a kňazi tohto typu sú hanbou kresťanstva a v podstate od viery ľudí len odrádzajú, čo je aj prípad mnohých cirkevníkov v súčasnosti. Rovnako ako v Padlých ženách, aj tu som veľmi prekvapení, aké typy žien sú niektorí muži ochotní pomenovať, že "pretty". Na tých ostrovoch sú fakt podivné zjavy.

Kde to sakra je to Irsko, že tam poslední klášterní prádelnu zavřeli v r.96? Člověk věci o podobných zařízeních bral vždycky tak trošku s nadhledem, protože se to vlastně dělo někdy ve "středověku" Při zjištění, že něco podobného mohla reálně prožít slečna o 10let mladší než jsem já, to má úplně jiný rozměr, s člověkem to zacloume a dost blbě se to vstřebává !
Výborný snímek, který toho hodně řekl a pevně doufám, že někde nejbližších pár dní nepotkám jeptišku, neboť díky matce představené bych mohl mít problém jí neinzultovat...

Takže snímek jsem neachal uležet dostatečně dlouho a jsem schopen posoudit jeho doznění, které není zrovna slabé, ale zároveň nemohu potvrdit, že by se v mé mysli snímek nějak více usadil. Pamatuji si spíše nějaké detaily, celkový děj a posloupnost událostí nikoliv. Prvně bych se pžiznal, že Padlé ženy mi připadaly mnohem intenzivnější, snaha o sdělení kruté pravdy a šokovat diváka byla mnohem větší. Ale chápu, že někdo má raději střídmý a objektivní přístup, je to logické. Srovnání s Padlými ženami rozhodně není od věci. Krom jedné herečky a místa děje mají filmy i velmi podobné příběhy, dokonce i charaktery některých postav. Inu, ono se z podobného tématu moc jiných dějových linek získat nedá. To, že film Hřišnice vznikl v Irku je jasně znatelné už od úplného začátku, podle hudby, ta je úžasná, dynamická a přesto působí velmi klidně. Skvěle podkresluje jednotlivé scény, ale nestrhává pozornost na sebe. Vizuál na tom také není špatně. Televizní zpracování tématu očividně sedí, neboť minimem financí 'utrpěla' zejména vizuální stránka, která působí ošuntělým dojmem, což snímku dodává na autenticitě. Přesto se však nezdá, že by Hřišnice měly být finančně náročným projektem. Odehrávají se v malém prostoru a doplňků je v nich minimum. Slabinou snímku není malá údernost, ale přílišné opakování některých scén, některé jsou i protažené, prádelná je sice důležitá, ale nevěnoval bych jí tolik prostoru. Také by stálo za to více se zaměřit na ostatní postavy, jejichž osudy jsou také velmi zajímavé. Ačkoli se nezdá, že by Hřišnice byly upnuté na jednu 'hrdinku', je jasně patrné, že skupina jíž se věnujeme je vlemi malá. Celkově o kousek slabší než-li Padlé ženy, přesto však velmi povedený snímek s malým množstvím na první pohled znatelných chyb.

...Vůle Boží bezbožná... Skvělé a navýsost citlivé (ač jen televizní) drama, uměřenou a velmi civilní formou vyprávějící o >pravověrné< bigotní a pokrytecké >morálce< , proti níž stojí přeze všechnu bolest a utrpení prostá lidská důstojnost a pravdivá morální síla, která nakonec dočká se i naděje... Byť ostatním "hříšnicím" zjevně štěstí jen tak pšenku nepřinese... P.S. Katolictví jako takové bych až tak zas jen bez rozmyslu nehanil. Zeptejte se třeba muslimských žen... :-(

Nevím, jestli to byl přímo klášter, každopádně to bylo jakési zařízení pod vedením řádových sester, kam byly zavírány se souhlasem příbuzných ženy, které otěhotněly, aniž by byly provdané. Zde musí dřít v prádelně pod dohledem přísných sester a když porodí, jsou jim jejich děti odebrány a dány do lepších rodin, zatímco jejich převýchova nadále pokračuje, protože co by se s takovou hříšnicí stalo jiného, než že by na ulici začala prodávat vlastní tělo, kdyby ji propustily. V uzavřeném prostoru se odehrává drama zoufalých žen, jimž jsou odebírány jejich děti, to vše v druhé polovině 20. století, ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Katolická církev a především její mnohdy až fanatičtí představitelé, způsobili tolika lidem jen bolest a trápení... Tento film je drsným dramatem, při němž se člověka zmocňuje vztek. Není to zrovna pozitivní emoce, ale film, který dokáže jakékoliv emoce vyvolat, je vždy dobrý.