Maudie (2016)

Velmi dobře zvládnutá vztahovka (based on true story) fyzicky postižené ženy a psychicky nevyrovnaného muže samotáře, kde nakonec největší společná radost, překonávající veškerá trápení, je malování cute obrázků. U Sally Hawkins se mistrovský herecký výkon dal očekávat, ale Ethan Hawke v pro něj netypické roli velmi příjemně překvapil. Minimalistický feeling a celkově úsporná výprava vyniká tam kde se to očekává. Čarokrásnými záběry do krajiny Nova Scotia a jemným vybrnkáváním jakéhosi strunného nástroje.

Toto sa ešte asi ani nestalo, že by som v priebehu sledovania filmu zmenila jeho hodnotenie z upotených a trápnych dvoch hviezd (objektívne, prvá tretina si ani viac nezaslúži) až na finálnu plnú paľbu. A to ešte s následnou úvahou, či film nezaradiť do osobnej NAJ 10. Táto kanadská maliarka mi bola predtým úplne neznáma, teraz mi už jej najznámejší obrazTri mačkyzdobí pozadie počítačovej obrazovky. Čert to ber, možno je to fakt na úrovní mazaníc 5-ročného decka! Ale zároveň to v sebe má čosi, hm, čosi. Nesie to v sebe silnú pozitívnu kompenzáciu za to slzavé údolie, ktorým bol autorkin život.

Veľmi komorne ladený film, inšpirovaný biografiou skutočnej postavy. Verím tomu, že tá skutočnosť taká dojemná ako v tomto filme nebola, ale tak to už hold pri filmových scenároch býva. Maudie je film pre ľudí s otvoreným srdcom. Nádherná kamera, pomalé dialogy, pomalá hudba. Žiadne digitálne triky, alebo obrazová roztrasenina. Toto je poctivo natočené kino a to sa mi páči. Dojemné áno, ale nikdy nie prvoplánovo citovo manipulatívne. Sally a Ethan sú ako Maud a Everett úžasní. Skutočne jeden lepší ako druhý. Ale sú to akoby len pekné obrázky. Možno by bodol napríklad hlbší prienik do duše Maud Lewisovej. 72 %

Hezký, milý, laskavý, smířlivý, optimistický, pomaličký, vlídný, úsměvný, dojemný, povzbudivý - takový je film, respektive jeho poselství. Vlastně je celý poselstvím. Zchromlá ale důvtipná mladá žena, jejíž minulost postupně poznáváme, spojí svůj neperspektivní život s svébytným a sirotným Everettem v Novém Skotsku. Naučí sebe i jej žít lépe a aspoň maličko radostně. A nejen díky svému populárnímu naivnímu malířství.

I přes množství až nepříjemně drsných scén (zvlášť začátky vztahu Everetta a Maud) mě film nutil se usmívat, zasnívat, doufat v lepší zítřky pro oba dva. Je otázkou, nakolik je film opravdu biografický a nakolik zromantizovaný. Ale tvůrci nestvořili kýč a přiměli mě hledat si o Maud a jejím pozoruhodném životě víc informací.