Píseň za chudého chlapce (2003)

Pro koho: kavárenští umělciTak zase ty emoce a umělecká zkratka. Ihned víme, co je ta pravda a co lež, už žádné hledání, vše je tu dáno včetně umění režižéra/ky (kdo to ví, odpoví) na konci filmu, kdy učitel po poslechu básně od delikventa (co před 14 dny neuměl číst a ta báseň je intelektuální výkvět i pro K. H. Borovského) se dlouze zamyslí a pak udělá to velké umění rozplakat i paní Novákovou. Příliš černobílé.Buhyně Issus říká, že tomu příběhu nevěří, ale že by některé děti ráda zbodla.

Bože, bože ... jak začít. Mám dojem, že na toto či podobné téma už něco bylo natočeno. Uf, zase další pecka, která mě natrvalo odvarcí od černoprdelníků. Syrový a krutý film, kde je i znásilnění chlapce, smrt, po všech stránkách velmi dobrý. Z chlapců jsem poznal i tehdy čtvrnáctiletého Andrew Simpsona, kterého znám o tři roky později jako sedmnáctiletého, jak sexoval se svou učitelkou Kate Blanchet ve filmu Zápisky o skandálu, Tento z mého pohledu vynikající film je zde samozřejmě také uveden. Toto je drsný filmový klenot ... 101099

Nepatrná filmová píseň, která v sobě nese víc než se zdá. Zjednodušeně řečeno jde o Společnost mrtvých básníků (Dead poet's society) pro chudé, komunisty a antiklerikály, v základu totiž sdílí stejnou fabuli, kdy do školního prostředí přichází progresivní a (jak by řekli u nás) osvícený učitel, zaujme studenty neotřelými metodami, znepřátelí si některé vysoké představitele lokálního vzdělání a vrcholí to průšvihem. Oproti pozitivnímu buzzword (používám, protože jsem to nedávno slyšel říkat F. T., něco mi však říká, že má to slovo jiný význam než to pako vysvětlovalo), případně floskulicarpe diemvšak Song for a Raggy Boy nenabízí nic než nelítostné prostředí irské katolické polepšovny a determinovaný kriminál žáků, paralelně s výše zmíněným filmem (kde učitel ukazuje jak žít) jim však osvícenýAidan Quinnukazuje naději a líbivou vizi budoucnosti (že vůbec mohou nějak žít). Konfrontace ve filmu též není se zastaralými výukovými metodami (reálně nejsme svědky jiné výuky než té Quinnovi), ale s nelidským, krutým a apatickým opresivním (postihovým) systémem vycházejícím pravděpodobně z tehdejší katolické tradice a rétoriky. Řečeno česky, ti klerikálové ty haranty řežou do krve. Toto snímek zdůrazňuje všudypřítomně a neskutečně nelidsky. Občas v extrémech, kdy jeden kněz křičí na chlapceI will crucify you, a já vidím Jesusa Kristusa parodujícíhomeme template kapitána Pickarda. Témata se též lehce dotýkají tradičního tématu sexuálního zneužívání v církvi, již vlastně poměrně zaběhnutého v irské umělecké tvorbě minimálně přes bráchyMcDonaghy(vJohnově MichaelověKalváriije vrah oběť sexuálního zneužívání v dětství knězem, v The Lonesame West [a jinýchMartinovýchhrách] se na téma naváží prostřednictvím brutálních vtipů:Apart from that you're a fine priest. Number one you don't go abusing poor gasurs, so, sure, doesn't that give you a head-start over half the priests in Ireland?). Nota bene, dotýká se ho mnohem jemněji než postava bratra Maca těch kluků, jde vlastně jen o skutečnost na pozadí, která není vyřešena a filmem záměrně přehlédnuta, což ji v závěru činí ještě děsivější. V neposlední řadě film probleskává do v té době končící (případně ukončené, minimálně interbrigadisté by už měli být tuším rozpuštění) Španělské občanské války, vděčné téma ukazující dobu, kdy byl komunismus krásný ideový směr a mladí marxisté měli koule jít se bránit za cizí zemi (před třemi lety a půl vydal 24. února [tuším] Volodymyr Zelenskyj [Володи́мир Зеле́нський] komentář vyzývající dobrovolníky z ostatních zemí o pomoc ve vojenském konfliktu, zatím však moc novodobýchKrieglůaBlairůnevidím [culpa mea, kde se taky válím já, že jo]). Ve flashbacích podávanáguerra civilneslouží k reflexi konfliktu, nýbrž k vysvětlení důsledků projevujících se v protagonistovi - ten jednak trpí (zřejmě) nějakým PTSD (viditelné na scéně a výuce poté, co začne WW2) a jednak je některými "bratry v Kristu" konfrontován s tím, že je to bezbožný komunista. Místní pohled na komunisty, na poměrně módní záležitost v dobovém Irsku, řekl bych, je podán neskutečně zajímavě skrze konverzaci chlapců:Who're the communists? / People who don't believe in God.Romantizace občanské války (oproti třeba za mě senzačnímuLand and Freedom) se projevuje i v její poetické reflexi, ostatně titulní básní snímku jeRemember Spainse slovy:I will not yeild / I will not fail / I will eat dynamite / And one day i will explode / Like a volcano.Film se poměrně elegantně vyhýbá nějakému komplikovanějšímu ději, který by mu spíše uškodil, jde především o prezentaci poměrů mezi postavami. Je sice symbolicky uzavřen vraždou a následným dilematem pana Franklina, který nakonec na škole zůstává, nicméně podstatná část snímku je manifestace nehumánní krutosti. Stručné zprávy v závěru mě šokovaly skutečností, že jde očividně o snímek o skutečných lidech. Nedělám si ani iluze, že se vše stalo stoprocetně přes jako ve filmu, ani že se takové věci nedějí obecně, nejde však o něco, na co by člověk běžně myslel (skutečně se každý den netrápím tím, že jsou zneužívány děti, to bych se zbláznil). Člověk má pro zachování psychického zdraví potřebu vytěsňovat skutečnosti, které jsou mu nepříjemné. Za což jsem rád a stejně tak jsem rád za filmy, které tuto vrozenou konformitu nabourávají. Song for a Raggy Boy je jeden z těchto filmů. Na závěr si sem odložím báseňComradesod Evy Gore Booth, kterou (tuším) chlapci citují svému učiteli v silném závěru snímku:The peaceful night that round me flow, / Breaks through your iron prison doors, / Free through the world your spirit goes, / Forbidden hands are clasping yours. / The wind is our confederate, / The night has left her doors ajar, / We meet beyod earth's barred gate, / Where all the world's wild Rebels are.a která dle mého názoru vlastně shrnuje celý tento film.

[2,5*]"Remember, you have Mr. Franklin to thank for this midnight assembly."Dráma nakrútená podľa skutočných udalostí, čo je pre mňa asi jej jediné výrazné pozitivum (osvetový prínos). Predovšetkým ide o hromadu nespočetne krát videného klišé (napr. "dobrý" učiteľ v "zlom" prostredí), pričom sa vôbec nedá povedať, že by v tomto prípade išlo o kvalitnejšie spracovanie. Po technickej stránke mi vyslovene vadil ten divne zafarbený obraz (do modra, nepríjemne presýtený a často presvietený), ktorý pôsobil skôr ako technická nedokonalosť, než umelecký prejav (pre tie príšerné flashbacky to platí dupľom). Po dramatickej stránke sa ako na hojdačke striedajú scény dokonalej idylky (priam ako od Rosamunde Pilcher) s protivne vtieravou hudbou a veľmi vypäté scény (napr. asi najlepšia scéna bičovania), čo pôsobí dosť neobratne a hlavne umelo. Výhrady mám aj k stvárneniu hlavného záporáka (Iain Glen), ktorému sa to zlo tak prehnane zráči na tvári, až je to úsmevné (v reálnom živote zlosynovia nebývajú takí zrejmí už od pohľadu). No a tú scénu s recitovaním veršov pri odchode učiteľa na konci filmu snáď tvorcovia nemohli myslieť vážne, to musí byť hádam nejaká paródia. Na záver pár slov, o čom vlastne ten film je. Je hlavne o oddaných a "láskavých" kresťanských bratoch, ktorí tu svoju kresťanskú lásku dávajú najavo prapodivným spôsobom. Osobne sa pri týchto skutočných príbehoch nikdy neprestávam diviť, ako sa týmto sadistickým černokňažníkom podarilo preniesť sa zo stredoveku do našej doby."Let me give you some advise. The creatures you are going to teach, if that is the word, are not to be confused with intelligent human beings."

Nebýt toho, že se děj odehrává v prostředí církevní školy a internátu, asi by se jednalo jen o další anabázi toho, jak osvícený učitel je schopen motivovat a "vytáhnout" i předem zatracované hochy. Odlišují ho ale navíc jeho zážitky ze španělské občanské války, ty jsou však představeny zkratkovitě a stereotypně, největší stereotypy představuje chování mnichů a mě se začíná stýskat po dobách, kdy nezobrazovat násilné a sadistické věci nikterak neumenšovalo na síle filmového poselství. Zneužívání chlapců, v tomto případě představiteli církve, je přece samo o sobě otřesné.