Philomena (2013)

Příběhy podle skutečných událostí mám moc rád a tento je velmi pozoruhodný. Philomena Lee, osobitá dáma v letech, se po mnoha desetiletích rozhodne nejen odhalit rodině tajemství o svém nemanželském synu, o něž přišla díky necitlivosti irských jeptišek, ale pokusí se též zjistit, jaký měl dotyčný osud. A světě div kým byl její syn Anthony alias Michael. Právní poradce prezidentů Reagana a George Bushe st,  gay, který umřel poměrně mladý na AIDS a muž který ctil své irské kořeny a toužil najít svou skutečnou matku. Sám o sobě by ten příběh byl poměrně dojemný, možná tak trošku ve stylu červené knihovny. Třeba není zas tak náhodou, že sama Philomena tento typ literatury vyhledává. To Martin Sixmithem, novinář a průvodce Philomeny na cestě za poznáním právdy o jejím synovi, je jiná "třída". Slušný cynik a neznaboh. Právě ono spojení dvou tak velmi kontrastních osobností, však vytváří předpolí pro řadu lidsky působivých až zábavných situací, díky nimž ten film není červenou knihovnou. A není ani jen tvrdou výpovědí o praktikách katolické církve vůči "padlým" dívkám. Scéna, kdy Philomena vynáší své odpuštění vůči sestře Hildegardě (poslední dosud žijící řádové sestře, která u toho všechno byla) je opravdu silná a činí celý ten film velmi lidským. Martin Sixmith si může říkat co chce, ale ona dobře ví, že pokud nechce lidi nenávidět, není jiné cesty.

Čtu tady spoustu invektiv na katolickou církev, ale všichni ti lidé zapomínají na jednu důležitou věc: To, jaká Philomena je, je i zásluha katolické církve, která ji vštěpila ty důležité vlastnosti, definující její osobnost, láska k bližnímu, odpuštění, laskavost, pravdivost, tolerance. Neústupné, nenávistné postoje jsou postoji jednotlivců a ne postoje církve. A ti jednotlivci jsou chybujícími a hříšnými lidmi. Něco v té církvi je správné a dobré a něco ne. Protože ji tvoří chybující a hříšní lidé. A k tomu všemu úžasná Judi Dench, která si umí vysoustružit Oscárka za pár minut na plátně (Zamilovaný Shakespeare). Film je skvělý. 80%

Ono se to klidně mohlo překulit k některé z těch knih, které hltala hlavní hrdinka, nemělo to k tomu daleko. Jako kritika církve to příliš nefunguje, dala bych tomu mnohem větší prostor, aby se prolhané jeptišky mohly samy odkopat. Těší mě, že ten červenoknihovní puch, který z toho čpí, je alespoň místy přeražen vůní sarkasmu a mírně cynického nadhledu.

Vynikající film. Obsazení na výbornou, hudba, střih, příběh... Nenáročně, ale perfektně natočený film, vrývající se až do srdce. Judi Dench předvedla vynikající výkon. Troufnu si říct, že za 38% z mého celkového hodnocení
Spoiler! Škoda tý homosexuality. Holt jsem kluk selská, truchlící manželka v podání nějaké další výborné herečky by u mě, při hodnocení, vystoupala na slušných 87% Nehledě na to, že by v Irsku nemohl být pohřben na vysvěceném hřbitově, viz. Bible. Takhle, za jinak skvělý film, dávám slušných 70%

Tento šrám irských dějin rozhodně stojí za to tematizovat. Smutné je, že některé "padlé ženy" své děti nikdy nenašly a ani nenajdou. Irská vláda se za zneužívání a věznění žen oficiálně omluvila až v roce 2013. Vyzdvihla bych civilní, ale přitom velmi silný výkon Judi Dench a dynamiku mezi ústředními postavami novináře a právě "hříšné ženy", které v jednom z azylových domů řádové sestry dítě odebraly. P.S. Tématu tzv. Magdaleniných prádelen se bude věnovat také filmTakové maličkostidle stejnojmenné knihy Claire Keegan.