Hraniční hlídka (2006)

+2*Vcelku neznámý film, který chvíli po skončení války v Jugoslávii chtěl alegoricky poukázat na její nesmyslnost. Na film mě hlavně nalákalo jeho zařazení mezi komedie, což musím hned ze začátku poznamenat, protože pro mě tam téměř nic zábavného nebylo, a to mám rád černý i absurdní humor. Chápu, že ve válečném stavu je těžké dělat si z něčeho srandu, ale tady to bylo spojené hlavně s hrubým vojenským slovníkem a od doby, co jsem byl na vojně, tak ‚zelené mozky‘ opravdu nemusím. Ve výsledku je to typický drsný balkánský film, u kterého jsem byl rád, že nebyl moc dlouhý a že ho mám za sebou. Nedokážu doporučit, i když své kouzlo pro někoho nejspíš má a poselství se tam na konci taky skrývá.[PŘÍBĚH:1///SMYSL:X///ATMOSFÉRA:2///TEMPO:1///ORIGINALITA:1///NÁLADA:1///ART:1///STYL:1///CASTING:1(3*MAX) ]

Podobně jako české snímky Černí baroni nebo Tankový prapor, Hraniční hlídka je obhroublou komedií natočenou po pádu komunistického režimu, která se satiricky ohlíží za dobovými poměry v lidové socialistické armádě. Vyprávění je zabydleno typizovanými postavami tohoto subžánru — Ljuba je věčný potížista a kanadskými žerty škodí svým nadřízeným, Siniša jeho mírnější kamarád, který má aféru s manželkou jejich velitele Safeta, uřvaného a neschopného důstojníka šikanujícího své vojáky. K charakterizaci postav ale vyprávění nepřistupuje stereotypně, obzvláště k poručíku Safetovi, jehož tyranské chování je výsledkem frustrace z umístění u zapadlé vojenské posádky. Komediální tón s postupem času nabude hořké hrany a vyústí až v tragédii, když se humoristicky laděné motivy Ljubových žertů a Sinišových záletů dočkají katastrofických následků: smrti poručíka Safeta i jeho manželky Mirjany.

Jak už tu někdo připomněl, snímek silně připomíná Tankový prapor. Příjde mi, že je to takové nějaké vykonstruované. Vojna na hranicích s Albánií, nešťastná láska k velitelově ženě a když už něvěděli tvůrci jak skončit, nastupuje krvavé údolí. Takže poselství žádné, o nějaké akci či dobrodružství nemůže být moc řeč, alespoň ten humor občas za něco stál. Čím více takových filmů bude vznikat, tím více se budou kopírovat předchozí díla a degradovat jinak zajímavý žánr. Škoda...50%

Vojenská tragikomedie z albánské hranice u jezera Ohrid se odehrává čtyři roky před konfliktem a rozpadem Jugoslávie. Film mě zaujal od začátku svými vtipnými situacemi - velitel ukazující své přirození nakažené sifilisem chorvatskému vojáku-lékaři, přidrzlý srbský voják kouřící hašiš a měnící písmena v nápisu, jež oslavuje Tita a další. Zápletka voják-velitelova manželka-konflikt-smrt-smutný konec nebyla pro mě příliš překvapivá, nicméně stejně tento typ komedií s tragickým koncem mám velmi ráda. Možná proto, že jsem na něj z českých filmů už zvyklá? Prostě mě to takhle baví. Příběh se mi líbil, charaktery jednotlivých postav byly skvělé, balkánský nespisovný slovník nezklamal.

Život vojakov zložených zo všetkých kútov Juhoslávie v pohraničných kasárňach v centre prírody, kde si niektorí vojaci užívajú príjemné chvíľky a nedajú sa rozptýliť ani tvrdým veliteľom, ktorému neskôr všetko odplatia. Toho sexu tam bolo možno až príliš, ale niektoré neduhy vojakov, napríklad nevera, celkovo smilnenie, alkohol, samozrejme nie všetky sú zachytené. Nadávanie je už v balkánskych filmoch akousi polovtipnou nevhodnou vložkou. Jasne ukazuje nudu a zapadnutú krajinu, z ktorej chcú viacerí odísť, ale zostávajú kvôli vymysleným rozkazom ich veliteľa, ktorý pre osobné problémy predĺži ich pobyt tam. Všetko skončí nečakanou tragédiou, ktorá ukazuje na nezmyselnosť hrozby z vonku a reálne vnútorné rozpory. Všetko dotvára veľmi očarujúca hudba, akú som už dávno vo filmoch z Balkánu nepočul. Film je akousi ukážkou toho, že vo vzduchu už vreli zlé časy a koniec je akousi ukážkou toho, čo sa odrazu stalo a aké to bolo pomýlené, aj keď si mysleli, že je to najlepšie a niet iného riešenia. Napriek všetkému som si obľúbil Dalmatínca, čiže Chorváta, Srb pôsobil ako cynik s dávkou irónie, ako už bolo napísané skoro švejkovskými vtipmi a správaním, ale nedá sa to tak presne povedať, lebo tento bol svojský a horkokrvnosťou a zlobou, ktorá v ňom vrela bol tiež dôležitou postavou, takisto treba uznať, že vybrali celkom peknú herečku a ich veliteľ vo filme pôsobil ako tiež fajn postava. Opäť sa tu stretávame s tým, ako všetci pozerajú správy v televízii, či ich počúvajú v rádiu, ktoré v týchto vojnových filmoch vždy informujú verejnosť, aké problémy sú teraz. Dosť trpký film, o ktorom veľa vypovedá najmä tá nevyjasnená tajná lásku a nezrealizovaný útek. Karaula, ako vojnový film stojí za to.