Hranice šílenství (1989)

Pátá verze Jekylla a Hyda, kterou jsem viděl. Jekylla jsem už viděl měnit se v monstrum, ženu nebo světáka, ale zdejší Jekyll se na nic nemění. Prostě se zfetuje a stává se psychopatem, který v Londýně vraždí prostitutky jako Jack Rozparovač. Podobný crossover (Jack Rozparovač vs. Sherlock Holmes) fungoval výborně ve Vraždě na úrovni, ale tohle mě nebavilo. Plusem je pár krvavých mordů, mínusem laciná televizní výprava. Sujektivně se mě nelíbil ten styl filmu - psychedelické scény plné šíleně se smějících šlapek, podivných kamerových záběrů a ďábelsky přehrávajícího zmalovaného Perkinse. Konec tak akorát na nasrání...  zkrátka mě to nesedlo.

Verzia Stevensonovej novely Dr. Jekyll a pán Hyde, ktorá sa k originálu hlási iba čiastočne. To aby mohla variovať príbeh podľa vlastného gusta a včleniť ho do (skutočného) prípadu Jack R. Čo sa mu príliš nedarí, už len spracovanie historického zasadenia je odfláknuté - napr. postavy majú občas na sebe šaty, ktoré sa k historickej dobe nehodia. K tomu použitie akéhosi predchodca drogv skúmavke. A tak to musí stáť jedine na charizmatickom Perkinsovi. Všetci ostatní herci, vrátane Glynis "Makepeacovej" Barberovej, sú iba do počtu.

Fůze pana Hyda a Jacka Rozparovače je sice na jednu stranu nestvůrný, historii i literaturu prznící hybrid, na stranu druhou ovšem velezábavná záležitost a pro milce dekadence 19.století (a zároveň i praštěných filmů) lahůdka. Jenom nevím, proč tahle zběsilost nemá i škatulku "komedie", protože o klasický horror se opravdu nejedná. Perkinsova pitvorná a přehrávaná kreace pana Hyda má totiž podle mne k horroru hodně daleko, zvlášť když mi neodbytně připomínala o rok starší, a ještě o třídu lepší "takyhorror" Vampire's Kiss s geniálním mladým Cagem. Šmrncněte Stevensonův příběh trochu expresionismem a punkem, no a dostanete Edge of Sanity. A navíc u mě boduje i skutečnost, že Jekyllovu ženu hraje Glynis Barber, pamětníkům slovenských dabingů v ČST dobře známá jako Makepeacová od Dempseyho.

Když ouplně pominu fakt ( a nemám s tím narozdíl od některých diváků sebemenší problém ), že se jedná o jakousi variaci na Jekyll a Hyde, vychází mi z toho celkem slušný drsnější thriller až horror s poměrně originální a psychedelickou atmosférou. Tvůrci evidentně s kokainem mají své zkušenosti a do některých scén to dokázali perfektně přenést. Dobový Londýn i šlapky jsou fajn, lepší průměr tedy zaslouženě. Ale čtvrtou hvězdu si film jako celek zaslouží díky Perkinsovi. Ten si to i ve svém pokročilém věku pár let před smrtí dává takovým drtivým způsobem, že i Norman by možná stáhl půlky k sobě. Být kameramanem při té poslední Hydeovo scéně, tak si naseru do trenek, hroznej ďábel. 7.5/10

Spojení Jackylla, Hyda a Jacka Rozparovače zní jako perfektní námět, ale Edge of Sanity ho nedokázalo nijak poutavě či inovativně uchopit a jen si jím tak přehazuje z ruky do ruky, ze scény do scény, ale schází větší hloubka a vykreslení postav i děje. Za zmínku stojí pouze výrazný expresivní vizuál, ale ani ten není využit ideálně. V několika scénách je možné jej vskutku obdivovat, v dalších působí směšně a velmi křečovitě, až pseudoumělecky, naprosto nevhodně pro tento film. Konec poslal i ten průměrný výsledek do žumpy zapomnění. Perkins zcela nezajímavý.