Hřbitov domácích zvířátek (1989)

Klenot, klasika, kniha, kterou King nechtěl vydat a léta si ji schovával, protože se ho téma smrti milované osoby hluboce dotklo. Mary Lambert ji mistrovsky vdechla životu na plátně; je jasné, že za každým rozhodnutím stál Stephen King (napsal scénář). Jsou tam nezapomenutelné scény a i když je tempo pomalé, je nutné vytvořit atmosféru a zavést nás tam, kam nás pan King rozhodně chce mít: do země nikoho plné hrůzy, kde se prolínají skutečné hrůzy a imaginární démoni. Musíme také poděkovat producentovi Richardu P. Rubinsteinovi za to, že se odvážil film natočit, protože ho mnozí odmítli kvůli tomu, že neměl šťastný konec, a já přesně věřím, že nejlepší horory jsou ty, kde všechno a všichni končí špatně.

Truchlící rodič je ta nejnebezpečnější osoba, protože už nemá, co ztratit.Mám opravdu ráda knižní předlohu, i když nevím, jak ji budu snášet, až budu mít děti. Ve skutečnosti to totiž vůbec není strašidelné tím, že je to o tom, že je pohřebiště, kde něco/někoho pohřbíte a ono/on ožije. Je to děsivé proto, že je to příběh o zničeném rodiči, kterému zemřelo dítě a začíná přicházet o rozum. I ten nejchytřejší člověk přestane uvažovat a ztratí zábrany, když přijde o své dítě a ví, že existuje možnost, jak ho vrátit zpět, i když dobře ví, že tady bude asi něco hodně špatně. Mary Lambert se toho tématu zhostila ukázkově a natočila to přesně tak, jak si to předloha zaslouží. Mrazivě, se srdcervoucí melancholickou hudbou, která zároveň působí znepokojivě. Modrá světla za bariérou zvířecího hřbitova, nemocná trpící Zelda  (která vůbec nebyla taková děsivá zrůda, ale její strašidelné vyobrazení je to, jak si ji Rachel pamatujte, nikoliv, jaká skutečně byla), smích oživlého batolete, Louisovy flashbacky, když je nucen napravit svou chybu(SPOILER!!)a finále, kdy z toho všeho zcela zešílí a svou chybu opakuje. Potěšil mě i sympatický Victor Pascow. Žádný remake tohle už nikdy nedokáže.

Priemerný horor. Celkom potešilo, že si Stephen King napísal sám scenár podľa vlastnej knihy, ktorú som nečítal, takže hodnotím iba film. Celkovo mi premisa bola známa. Zakopte mŕtvolu čohokoľvek na nejakom indiánskom pohrebisku a ono to ožije a bude to hodne zlé a túžiť po krvi. Ujetá predstava, ale na horor to stačí, celkovo mám dojem, že King má v hlavne celkom slušný čierny mrak. Nie taký poetický ako Edgar Allan Poe, ale písať vie fantasticky. S filmom už je to horšie. Predstava pekných domov, kadiaľ ide cesta, kde sa preháňajú obrovské kamióny, je dosť ujetá, rodičia sú asi vypatlaní idioti, keď si nedávajú pri takej rizikovej ceste pozor na vlastné decko a stane sa, čo sa stane. Určité lapsusy tam proste sú, krútil som hlavou. Film Kingovi až tak nevyšiel. Je to taká klasická lakačka, sme-tam tam poletujú duchovia, polovicu filmu sa takmer nič nedeje, potom to získa grády a speje k už typickému Kingovskému koncu, kde bude more mŕtvol. Nič zvláštne, nič svetoborné, veľa dojmu toho vo mne nenechalo, proste priemer. P. S.: Tá pesnička na konci bola celkom chytľavá, pred spaním som si ten refrén pospevoval: " I don´t want to be bury in Pet Cemetery., I don´t want to live life my again."

I don't wanna be buried in a pet sematary, I don't want to live my life again. Od Ramones bych to nebral jako spoiler, protože po rekonvalescenci na mikmakském pohřebišti svůj život znovu žít nebudete.. Témata smrti, ztráty a falešné naděje, co zaslepuje úsudek, se v tom béčkovém podání mírně rozmělňují, ale i tak dokáže autorka několika slavných klipů Madonny přijít s momenty, u kterých se divák cítí velmi nekomfortně. Chucky se skalpelem sice spíš vyloudí úsměv na rtu a studio zbytečně zasahovalo ve směru doslovnosti (viz. poslední scéna, která měla končit vstupem Rachel do kuchyně), ale kněz King byl tentokrát jen u pohřbu jedné ze svých postav a ne celé předlohy..

Poslední kingovská filmová rozlučka s osmdesátými léty není ničím výjimečná, ale neurazí a musí se jí nechat solidní atmosféra. Rodinka Creedových se z rušného Chicaga přestěhuje na venkov, kde se nachází i záhadný lesní hřbitov pro domácí mazlíčky. Hned vedle hřbitova leží indiánské pohřebiště. Právě tam má půda údajně moc přivést mrtvé zpátky k životu, čehož otec rodiny využije v případě zabitého kocoura jménem Winston Churchill, kterému každý říká Church (geniální). Kocour se sice vrátí, ale divně smrdí, svítí mu kukadla a je poněkud agresivní. To však otce neodradí, aby stejný postup nevyužil i pro svého tragicky zesnulého synka. I ten se z říše mrtvých vrátí, ale má chuť na krev. Strašení může začít. Knižní předloha je zajímavá tím, jak bolestně dokáže pojednávat o hlubokém smutku a strachu ze smrti. Film svým postavám ale příliš prostoru pro truchlení nedává, nehledě na velmi nevyvážené herecké výkony a zkratkovitý scénář. Vizuální stylizací a utahanou první polovinou spíše připomíná levné televizní melodrama, které později sklouzne do hororových vod. Jakoby se film nechal zmást svou žánrovou rozpolceností. Navzdory protichůdným recenzím vydělal Hřbitov domácích zvířátek necelých šedesát milionů dolarů, což z něj při rozpočtu okolo dvanácti milionů činí úspěšný film. Pro řadu fanoušků je tento horor dokonce kultovní záležitostí. I z mého pohledu jde určitě o to lepší, co hluboká studna Kingových adaptací nabízí. Doporučuji se jen obloukem vyhnout pokračování z roku 1992. To je opravdu otřesné. Natáčela ho sice stejná režisérka, ale abych pravdu řekl, za vrchol její tvorby lze bezpečně považovat jen první střetnutí s Kingem. Když si uvědomím, že ta samá žena má na svědomí i „majstrštyk“ Megakrajta versus Gatoroid (2011), pak nezbývá, než mluvit o štěstí začátečníka. Zde se hodí menší poznámka pod čarou. Originální název knihy i filmu je Pet Sematary, přičemž atypický anglický výraz pro hřbitov je zcela záměrný a v příběhu má své opodstatnění. Literární překladatel Ivan Němeček to pochopil a použil výraz „řbitov“ vypůjčený z hanáckého nářečí. Tehdejší česká distribuce ale do fanklubu Stephena Kinga očividně nepatřila a tak se slovní anomálii rozhodla „napravit“.Více.