Housata (1979)

"A soudružko, kdy vlastně bude ten komunismus?" -"No, tož děcka, to záleží taky na vás." -"Čije, to by trvalo dlouho."Režisérsky debutKarla SmyczekaHousataz roku 1979 prináša pohľad na dianie na dievčenskom internáte. Krátky výsek zo životov dospievajúcich dievčat je zhutnený do podoby celistvého príbehu, ale zároveň sa vyznačuje výraznou mierou civilnosti, ktorá dielu dodáva veľmi ľahký dokumentárny nádych. Z hľadiska námetu a dejového spracovania snímka nerieši žiadne veľké ani komplikované témy (minimálne nie z diváckeho pohľadu, inak sú vnímané postavami), vďaka čomu ale dokáže byť oveľa osobnejšia pri vykresľovaní prvých lások a sklamaní, pochybovaní o sebe či konfliktov (medzi mladými dievčatami aj tých medzigeneračných s vedením internátu, ktoré ale, paradoxne, nie je až také agresívne autoritárske, ako by možno človek čakal). Základom filmu je obyčajnosť, bežné životné situácie, pričom divák má miestami pocit, ako keby sa čoby neviditeľný, tichý pozorovateľ nachádzal v (minimálne niektorých) scénach spolu s protagonistkami. Pestré a väčšinou sympatické herecké obsadenie je takisto jedným z faktorov, ktoré Smyczekovej snímke pomáhajú pôsobiť autenticky. Pochvalu si zaslúži aj za hudbu, ktorá možno sama o sebe nie je zvlášť výrazná, ale do filmu pasuje.Housatasvojou relatívne krátkou minutážou zvýrazňujú skutočnosť, že im nejde o zachytenie rozsiahleho časového úseku, ale iba krátkeho obdobia, umožňujúc divákovi nahliadnuť na pominuteľnú mladosť a krehké dospievanie, ovplyvnené špecifickými podmienkami "ponorkového" internátu s minimom súkromia a pravidlami, lákajúcimi ich porušovať. Navyše, napriek tomu, že film vznikol v časoch tvrdej normalizácie na konci sedemdesiatych rokov, cítiť z neho až príjemnú uvoľnenosť, čo dovoľuje vyniknúť nosnej téme dospievania, miešajúcej dramatické a komediálne prvky.

Další film z ranku příběhů dospívajících holek, který tu tvořil určitý subžánr, jelikož Housatům jsou dost podobné pozdější filmy jako Pásla kone na betoně nebo Džusový román. Problém je, že v nich vše stojí na stejných prvcích (možné těhotenství/nenaplněné lásky/tehdy populární hudba/kruhové vedení (vše končí kde začalo)/nešťastná zůstane nešťastnou/mezigenerační nepochopení...), takže už mi Housata místy splývala s oběma výše zmíněnými filmy, že jsem až čekal, kdy tam bude hrát Okno mé lásky. To tehdy ještě nevzniklo, ale zjistil jsem to až teď. Když tyto tři filmy budu řadit, tak Housata bych řadil doprostřed. Pásla kone na betoně mi přijde nejpropojenější a nejpropracovanější, Džusový román zase námětem zajímavý, ale příliš okázalý, zatímco Housata mají dobře zpracované pozadí (tedy to mezigenerační nepochopení) a zajímavě načrtnuté postavy, ale k ničemu zásadnějšímu nevygradují. Co mi vadí obzvlášť je odsunutí Šárky na druhou, třetí kolej, jelikož mi ze všech postav přišla nejzajímavější, s největší nadějí do života a odlišnými osobními prioritami oproti ostatním postavám. Jelikož ale nezapadala do těch vztahových propletenců, tak se její touha po rodině a vlastní posteli ztratila, resp. rychle vyřešila, přitom jsem pořád čekal, že se k ní film ještě vrátí, ale ono nic... Silné 3*

Příjemný film pro mě z neobvyklého prostředí. Na intru jsem nebydlela a v textilce jsem se nikdy neocitla. Smyczkovi se ale podařilo velmi věrně vystihnout atmoséru takového života i se všemi problémy, klady i zápory, které to přináší. Jak je někde moc holek, tak to vždycky zavání průšvihem. Kladem filmu je přítomnost Yvetty Kornové a i dalších mladých hereček.

Na svou dobu asi nejpravdě-podobnější snimek o mláďatech...😍Uprostřed města dlouhá řeka teče, sedm mostů ji spíná, po nábřeží chodí tisíc krásných dívek a každá je jiná. Od srdce k srdci jdeš zahřát si ruce v paprscích lásky veliké a hřejné, po nábřeží chodí tisíc krásných dívek a všecky jsou stejné.

Housata - příběh z dívčího internátu, kde to vypadá, že nejdůležitější je mít nějakého kluka a je celkem jedno, jestli je ženatý, zadaný, svobodný, voják, mladý, starý........ale je to take film o křehkých vztazích mezi dívkami. Misty i pobaví - I zde si zazpíváme, I když jen chodíme, chodíme......takový průměr.