Dva t. č. v zel. hl. dvě veselé nekuř. (1985)

Taková malá pitomost s pitomýma dvěma holkama a dvěma slabošskými vojáky. Jak holky pracující ve sklárně, tak i vojáci základní služby píší či reagují na inzeráty, a tak se spolu jednoho dne setkají. Nic z toho ale nebude a bohužel u jejich setkání velmi chybí humor. Jediné vtipné je vidět tak mladé Langmajera a Suchánka. Jinak fakt nic. Většinu času jsou na obrazovce dvě mladé dívky, které pitomě kecají a jednají. Jasně, jsou to mladošky a dvě cácorky ze skláren by možná i tak jednali, ale bohužel - je to hloupé a nevtipné. Televizní podprůměr.

Zde nemůžu jinak. Příšerný, a na rok 1985 bych řekl až utopistický scénář, navazují příšerné herecké výkony, které ale popravdě řečeno ani nemají kde se zvýraznit, neboť děj je jednak nudný a jednak naprosto připitomělý. Pochopitelně je nutné brát v potaz, že se jedná o puberťáky a tedy o pubertální příběh, ale stejně je na sedmatřicet minut natažený až přespříliš. I název je poněkud zvláštní. Bohužel, tohle je dílo, na které by možná pan Smyczek rád zapomněl. A s ním celá kinematografie a televizní tvorba.

Karel Smyczek rád sledoval a ukazoval mezilidské vztahy. Stejně jako v tomto televizním filmečku. Kluci v zeleném, holky na dívčím internátě. Na tomto půdorysu je rozehraná epizoda ze života téměř dospělé mládeže. Začátek byl trochu roztažený, setkání hezky trapné, ale takové civilní. Postavy se chovaly přirozeně a celkem rozumně. Pointa byla vtipná.

Aktivní kravky versus pasivní bejci (v zeleném). Televizní hra, která snad vznikla v natáčecích pauzách Třetího patra. Rok vzniku, herecké obsazení i režisér, to vše je totiž stejné. Koncept je ale bídný. Je fajn, že mobily a internet jsou v nedohlednu, seznamování probíhá prostřednictvím dopisů a zelené sukno hraje prim v rámci sexuálnosti. Už méně je fajn, že příjezd dvou vojínů za dvěma učnicemi nic neřeší. Zamrzí, že Langoš, Suchoš, Chrtka a Pinda měli dokonalý talent rozehrát tehdejší mládežnickou problematiku, z dnešního pohledu těžce naivně posazenou, jen je brzdil nevýrazný scénář. Těžko říct, čím měl příběh zaujmout, v čem měl být vrchol. Chrtka žárlí na Pindu, že všichni kluci končí v jejím nevyholeném klíně. Tak ji v její nepřítomnosti před vojíny pomluví. Ti se náhle vzdálí, doslova utečou. To jsem nepochopil. Do Chrtkové mohli jít. Mohl to být první "sendvič" v dějinách tvorby pro mládež. Jenže vojáci zřejmě na cimře dávali přednost lechtivým obrázkům z Burdy a Vlasty, kde modelky, předvádějící trendy módu, měly velkou práci skrýt knírek a chlupy na prsou. Charaktery vojáků opravdu nejasné, jejich chování nepochopitelné. Tak jsme s nimi alespoň pobyli na čerstvém vzduchu, v přírodě a pak směr internát a kasárna. A soudružské použití hudebního motivu z Tenkrát na Západě po příjezdu vlakem "inseminátorů" je dobrý vtípek. Smyczek uměl autenticitu vztahů, filmy o mládeži, na to byl kadet. Tentokrát nedokázal vlivem slabého scénáře upoutat. Vznikl televizní film, který se dá z jeho období, kdy měl režijní formu, zařadit k těm nevýrazným počinům, na které se nikdo nepamatuje. 4/10

Název je opravdu hrozný, jako televizní jednohubka to celkem ujde. Chrtková byla pěkná baba, takovou si Suchánek nezasloužil :).