Hoteliér (2013)

Původní záměr Jana Kačera nazkoušet Landovského text a motivovat ho tak k hereckému znovuzrození se v dokumentu projektuje do obtížného procesu, který režisér zachycuje i v momentech, jež nemusejí být všem hercům příjemné. Spíše než dokument vnímám film jako reality show, která bez filtru zachycuje česká herecká esa v intimních i nekomfortních situacích. Nechci vidět Landovského ve spodkách, nechci slyšet vulgarismy, nechci být svědkem hádek. Vztahová dynamika působila autenticky a mně příjemná nebyla. Potěšil mě Pucholt, jeho zájem o kamaráda a jeho noblesa.

Zpočátku jsem byl dost rozpačitý, ale postupně jsem tomu přicházel na chuť, až mě to úplně vcuclo. Zejména jemné předivo vztahů mezi Kačerem, Landovským a Pucholtem, které se postupně vyjevovalo, bylo až dechberoucí. Úplně nejsilnější ale byl dialog mezi Kačerem a Šafránkovou. Sice zvláštní dokument, ovšem o některých aktérech toho vypověděl mnohem víc, než zvládají tradičnější formy tohoto žánru, protože neklouže po povrchu, ale jde až hluboko pod něj.

Zajímavý nápad. A většina účinkujících v pořadu si řekla své pojetí či představu, proč to dělá, takže divák má, o čem přemýšlet a může se sám rozhodnout, ke které pravdě se přikloní. A Landovský byl specifický živel (či živočich, jak říká Pucholt), i když byl zdráv, tak mně osobně to nepřišlo nějak jej ponižující. A ve zkoušce na zápraží i ve svém zdravotním stavu a jen hlasem bez gest dokáže jednoznačně přesvědčit, že byl opravdu dobrý herec. A podle textu i zřejmě autor.

Viděno 8. 4. 2018 na festivalu Bystřické filmové jaro s komentářem obou hlavních (žijících) protagonistů Jana Kačera a Vladimíra Pucholta. Silný moment konfrontace Libušky Šafránkové a Kačerem, na kterém bylo v průběhu dokumentu vidět, že sám pochybuje. Ale ta zarputilost režiséra a kamarádka, který je přesvědčený, že jediné, co Lanďákovi pomůže je dostat ho na jeviště, byla hodně působivá. Myslím si, že je dodnes přesvědčený, že udělala dobře. Necítím se v pozici nějakého pomyslného soudce, který by tento konflikt rozsoudil, hodnotím pouze dokument a ten se povedl. Jenom mě mrzí, že sjem zatím neviděla divadelní hru Hodinový hoteliér, protože si stejně jako Vladimír Pucholt myslím, že je dobrá.

Trochu smutné bilancování hereckých legend a především Pavla Landovského. Je na něm vidět, že už se velmi blíží konci, ale ještě více je na něm vidět, že už to skoro vzdal. Pak ale přece jen dojde k malému záchvěvu toho, co by se dalo považovat za jeho hereckého génia. Budiž mu země lehká. Dokument spíše průměrný.