Hollarovi (2016)

Feel good - feel sad - feel good - feel live... . Jim Strouse mě zaujal svýmiPeople, Places, Thingsnatolik, že jsem se nenechal odradit spíše průměrným hodnocením jeho filmů a sáhnul jsem i po Hollarovi. A to přestože je mi Anna Kendrick nesympatická(tady ovšem byla v pohodě). Vyvažují to ostatní herci v čele s Krasinským, který se zde předvedl i coby režisér se skvělým citem. Třešničkou na dortu byl SharltoD9Copley, klasicky se svou image krále (podceňovaných) looserů. Takže obsazení bez výhrad. Co se příběhu týče, tak ten je krásně obyčejný. Klidně se mohl jmenovat jen Rodina. Otrlí diváci bažící po hřmotnější zábavě nejspíš ohrnou ret, ale mě to krásně sedlo do nálady, věku, životní etapy i intelektuálního bazénku. Na čem v životě opravdu záleží, zpravidla poznáme až v okamžiku, kdy o něco důležitého příjdeme. To je docela pozdě. Měli bychom si tedy považovat filmů, které nám to připomenou ještě před tím. Které vás přimějí vzít telefon a zavolat domů, zvednout pracky a své blízké obejmout, říct jim to, co se zdá být samozřejmé... . Není to banální, není to citypudné pokrytectví, je to lidsky hřejivá a vlídná rada. Úplně klidně a beze studu dám 4* a čtvrt...za ten inteligentní humor a až dojemnou obyčejnost. U amerického neindie filmu bych se toho nenadál. Filmografii Jima Strouse si ještě proklepnu.

Tohle není první film tohoto typu, který mám strašně rád. Ta zápletka je vlastně strašně banální kdy hlavní hrdina musí opustit velkoměsto a vrátit se do místa kde se narodil. Většinou pěkný "zelený" venkov někde na středozápadě kde krom rodiny, které se odcizil potkává lásky a kamarády ze střední. S prvky dramatu a komedie to dává parádní mix filmu, který je obsazen skvělými herci jejich role jim sedne jak prdel na hrnec. Takový potrhlý ale dobrosrdečný brácha v podání Sharlto Copleyho by asi nikdo krom snad Edwarda Nortona nikdo nezahrál.

Máma náhle bojující o život se stane katalyzátorem odkládanejch / nedořešenejch životních změn v celý svojí nejbližšší rodině. Příběh možná klišoidní, ale mě tyhle filmy ze života o obyčejnejch lidech a jejich strastech i radostech prostě bavěj. Hodně udělal i hvězdnej casting nebo dobře zvolenej soundtrack. Líbila se mi taky solidní dramedy dramaturgie, kdy dramatický i komediální scény vždycky fungovaly jak měly. A nakonec se z celýho bijáku o boji s rakovinou stala feel-good podivaná, čtyři slabší hvězdy.

Casting fajn, atmosféra uvolněná, příběh standardní. Ale ono to někdy stačí. Je velmi pravděpodobné, že divák už něco podobného viděl. A ne jednou. Režisér John Krasinski hraje zároveň ústřední postavu, která se vrací z New Yorku do rodného městečka, aby podpořil vážně nemocnou matku a viděl zbytek poměrně excentrické rodiny. A samozřejmě situace, které nám tvůrci předloží, jsou takovými těmi typickými hořkosladkými okamžiky, navíc na něj čeká minulost, před kterou se pokoušel utéct. Třeba bývalá přítelkyně, ač čerstvá matka, pro něj má stále slabost, její žárlivý manžel je navíc ošetřovatelem jeho nemocné matky. I když tahle linie (vlastně) nakonec nikam nevede. Výsledek je dojemný, upřímný, ale i rychle zapomenutelný. The Hollars si diváka nikdy úplně nezískají, ale těch několik (nijak fatálních) nedostatků jim odpustím.

Rodinná rapsodie, kupící snad všechna scenáristická klišé rodinných filmů - dávná láska, současná láska, těhotenství, rozvod, svatba, krachy a smrt. Strasti a slasti tentokrát zažívají Hollarovi. Řetězec vtipných i dojemných událostí spustí nález nádoru na mozku matky rodiny. A už se jen čeká, zda to rodinu ( více či méně dysfunkční) položí a rozloží. Tak nikoliv, rodina se stmelí, dva nové životy se narodí, jeden odejde. Do toho občasný vtip, jejich porci obstaral urputný Charlie Day. Celé to má dost průměrný režijní kabátek, je k mání i mikrofon odrážející se ve skle policejního auta (scéna, kdy je Copley po zatčení propuštěn), který spíchl John Krasinski, sám se obsadil do hlavní role. Pod jeho velením je ve filmu k vidění solidní cast: jeho staršího bratra hraje Sharlto Copley, jeho těhotnou přítelkyni ztvárnila Anna Kendrick, otce hrál Richard Jenkins, matku hraje Margo Martindale, Charlie Day hraje ošetřovatele v nemocnici a byl někdejším rivalem na střední našeho hlavního hrdiny, který se po diagnoze své matky vrací do svého rodného městečka. A ti, co se těší na Mary Elizabeth Winstead, se musí spokojit jen s jednou sekvencí, v níž se vyskytuje, hrála Dayovu manželku, a také bývalku hlavního hrdiny. Ten na ni kupodivu nikdy nezapomněl, možná by to s ní i chtěl dát zase dohromady. Film ale činí divná rozhodnutí, do poloviny se o jeho dávné lásce ze střední pořád mluví, posléze už o ní nepadne ani slovo. Divně nastavené vztahy má i bratr hlavního hrdiny, ten manželku šmíruje z auta dalekohledem v jejím domě (relativně vtipné). Nedozvěděl jsem se ale proč se rozvádí, za jeho dvěma dcerami (kupříkladu) lezl oknem, na manželce mu stále záleželo. A ke všemu ve svém věku bydlí u rodičů. Pak náhle obrat, Copley si může dcery vyzvedávat a manželka s jiných chlapem, reverendem, mu už žíly netrhá. Anna Kendrick ztvárnila submisivní chudinku, podřízenou a trpící řeči, že se nevyrovná bývalé lásce. Vše komplikované ale náhle pomine, takže se film jevil až zbytečným. Tragický konec má svoji váhu, jenže celkově tenhle film svojí rozkročenou dramaticko/komediální formou neoslnil. Prostě podobných filmů o jedné rodině existují stovky. Tenhle ničím nevybočuje z dlouhé řady. Navíc má lajdácký scénář a realizaci za deset babek. A Krasinski soudržně režírovat neumí. 4/10